Karlov II.

Loni jsme společnou podzimní chatu situovali do Karlova u Bruntálu. Líbilo se nám tam, tak proč nevyrazit do Karlova opět. Tentokrát ale pro změnu do toho známějšího, kousek od Malé Morávky.

S Jirkou v Praze

Třikrát jsem už vyrazil se starším panem potomkem na víkend do Prahy. To samozřejmě neuniklo pozornosti toho mladšího. Bylo tedy jen otázkou času, kdy bude chtít vyrazit sólo jen s Tátou taky. A ta chvíle přišla přesně minulý víkend.

Sedm dní pěšky

Včera jsem se vrátil ze sobeckého výletu. Loni jsem pět dní brázdil na kole jižní hranici. Letos jsem zvolil tu severní a šel pěšky necelých sedm dní. Začal jsem v Děčíně a přes České Švýcarsko, Šluknovský výběžek, Lužické hory a Ještěd došel do Liberce. Shodou okolností stejného města jako Janča o měsíc dřív, když procházela Krkonoše a Jizerky.

Další jarní vejlety

Telegrafické a fotografické prosvištění několika jarních výletů. Sólo z Bouzova, na kopci v Jeseníkách, ptačí rezervace u Jaroměře, víkend v Ostravě zakončený u prajzáků v Bělé. Pěkné to bylo.

Van tů van v Praze

Meetingy jeden na jednoho jsou už poměrně klasická součást jakéhokoliv pracovního kolektivu. A nejen pracovního. Už třetí rok takhle vyrážíme sami s Markem na víkend do Prahy. Struktura našeho společného víkendu se ustálila na jednoduchém vzorci.

Valtice

Leden a únor jsou takový hluchý období, tak jsme si naplánovali alespoň kratší výlet do míst, kde se dá očekávat příjemné počasí. Původní prodloužený plán jsme nakonec redukovali jen na jednu noc, aby nejmladší člen domácnosti nepřišel o narozeninovou oslavu.

Sobci

Se zpožděním aspoň pár vět o chlapské sobecké akci, na kterou jsme se vypravili první prosincový den.

Opravdu Krušný hory

Krušné hory se nejmenují Krušné jen tak z legrace. Není to Český Ráj nebo Zlaté Písky, takže s drsnějším počasím musíte počítat. Poctivě krušné počasí jsme také při naší návštěvě dostali, naštěstí jen na úvod.

Do Rakouska bez plánu

Na tradiční červencové svátky jsme původně nic velkého neplánovali. O víkendu před svátky jsme se rozhoupali, že teda někam vyrazíme a třeba do Rakouska. Bez žádného velkého přemýšlení jsem náhodně zapíchl prst doprostřed mapy bližší poloviny Alp, aby se cesta autem vešla do 4 - 5 hodin. Podíval jsem se, jestli je tam nějaká lanovka nebo jezero, zabookoval hotel a za čtyři dny jsme jeli.

Smíšený pocity na Paprsku

O víkendu jsme vyrazili na gastroturistický výlet, tentokrát na Paprsek. Doby, kdy jsme na chatě pod stejnojmennou rychlebskou tisícovkou byli pečený i vařený, jsou už dávno pryč. Nicméně stále máme k tomu místu určitý sentimentální vztah.

Český Kras a La Putyka

Můžete mít svoje potomky rádi jak moc chcete, ale aspoň jednou za rok je víkend strávený bez nich nutný pro psychickou vyrovnanost. My jsme pro realizaci vyrovnanosti využili vánoční dárek, lístky na představení Cirku La Putyka v Praze. Abychom jen někde nechodili po městě a měli to pestřejší, tak jsme na pátek i sobotu naplánovali trochu turistiky.

Jak jsme jeli s Márou na výstavu co nebyla

Stejně jako v minulém roce jsme si i letos s Markem naplánovali společný víkend v Praze. Jako hlavní highlight víkendu byl vybrán modelářský veletrh For Model & Creative a okolo něj jsme poskládali pár dalších, společně domluvených, aktivit. A podobně jako loni na Marka čekal ještě jeden tajný bod víkendu.

U Vejra

Podzimní společná akce v plnotučné verzi, tedy kompletně všichni včetně dětí, proběhla předminulý víkend na jižní Moravě. V poměrně slušném počtu jsem obsadili již oficiálně uzavřený penzion U Výra, na břehu Výrovické přehrady u Výrovic. Ano, loga všech služeb v okolí mají v logu tu velkou sovu.

Jak jsem si máknul

Report ze dvou říjnových víkendů. Nejprve jsem si protáhl svaly na běžeckém závodě Ladermon trail a získal za to igelitku s koňskou mastí. O týden později jsem si protáhl svaly na výletě s Jirkou a získal za to výhled na jesenická panorámata.

Jeseníky 22

Posledních pár let se snažíme o prázdninách vždy o nějaký kratší přechod Jeseníků. Letos byl na červencové svátky v plánu hřeben od Skřítku na Praděd, ale počasí nám do toho hodilo vidle. Proto byl náš startovací bod nakonec Vidly, respektive sedlo Videlský kříž.

Na skok do Ráje

Loni v červnu jsme si poprvé vyzkoušeli koncept kratší, pětidenní, dovolené ještě před prázdninami. Návštěva míst, která už o měsíc později budou zaplavena turisty má své kouzlo. Sestava byla velmi podobná jako loni, jen tentokrát místo Libuš dorazila rodina z největší Bystřice. Ani lokalita se od té minulé moc nelišila. Alespoň tedy lingvisticky. Namísto naší Kanady jsme zajeli do Ráje.

Praha

Před dvěma lety mě v knížce The Great Alone zaujala myšlenka pravidelných víkendů strávených společně vždy jen s jedním z potomků. Člověk má mít díky tomu možnost se plně soustředit jen na jednoho budoucího dědice vašich hmotných statků. Tak jsme si to minulý víkend vyzkoušeli taky.

Okurkový podzim

Listopad je tradičně obdobím s mizivým množstvím venkovní aktivity a naopak více než nabitým obdobím z hlediska práce. Hodím sem pár vět a fotek ze dvou výletů, aby to podobně depresivně nevypadalo i na webu.

Bez bab i s babama: Karpaty a Kokořín

V říjnu se uskutečnily v rozmezí dvou týdnů hned dvě akce, kde jsme se snažili vyvětrat potomky na čerstvém vzduchu. V prvním případě se jednalo o akci bez maminek s ovzduším prosyceným vůní exotického zahraničí (Slovenska). V případě druhém se už jednalo o rodiny kompletní a do plic nám proudil vzduch obohacený o pískovcové mikročástice. Z účastnického hlediska měly akce poměrně významný překryv.

Gastroturistika na jihu

Pan Jirka nastoupil na svůj první víkendový tréninkový kemp k babičce a nám se tak naskytla vzácná příležitost vyrazit někam jen s Markem. Na výběr dostal buď Pražská muzea a jiné atraktivity hlavního města nebo archeopark Pavlov na Jižní Moravě.

Jizerky

V Jizerských horách jsme strávili dvě vydařené zimní dovolené, já tam kdysi studoval, Marek se tady naučil lyžovat a koncem srpna jsme se tam týden rekreovali. Vzorně jsme se poflakovali po okolí bez pevně daných cílů, které bychom museli navštívit. Nějaký seznam jsme sice měli, ale tradičně se mnohem častěji dostala ke slovu improvizace. Hodím sem pár záchytných bodů, pokud byste se v okolí Bedřichova někdy vyskytovali.

Jeseníky

Před dvěma lety jsme s Markem přespali na Červenohorském sedle a druhý den pak přešli přes Keprník a Šerák na Ramzovou. A bylo to moc fajn. Letos jsme si dali opáčko už v plné rodinné sestavě. Tedy i s Jančou a také s panem Jiřím, který prý vlastní nějakou chatu na Šeráku.

Dva kopce v Jeseníkách, na kterých jste určitě nebyli

Minulý pátek jsem se zachoval jako sobec. Možná bych měl napsat, že jsem byl ultra sobec. Vyrazil jsem totiž na sobecký výlet sobecky sám bez svých sobeckých kamarádů. Ale zas takový sobec nejsem abych vám nedal tip na dva jesenické vrcholy, kam vaše bota zaručeně nešlápla.

Jaro

Sníh už slezl z hřebene Jeseníků, tak to vysmejčíme i tady na blogu. Žádný velký akce - tak by se dalo ve zkratce shrnout uplynulých pár měsíců. Ona když je možnost se realizovat na zahradě, tak potřeba nějakých větší výletů není zas tak silná. Nicméně přeci jen nějaké novinky dorazily i na Hanou a týkají se téměř výhradně pana Jiřího.

Kočičí skála

Vzhledem k tomu, že od pondělí budeme zase všichni sedět na zadku, bych tu měl jeden tip na výlet. Ten vám bude v následujících týdnech k ničemu, pokud nejste obyvatel jedné z vesnic na úpatí Bradla, alias Moravského Blaníku.

Paprsek

Po nepříliš vydařeném prvním týdnu dovolené jsme si chtěli trochu spravit chuť a někam vyrazit. Nakonec jsme vybrali Paprsek, kam sice pravidelně jezdíme, ale nikdy jsme tam nespali. Komunikace po emailu byla rychlá a měli jsme rezervovaný větší pokoj v sousední budově na dvě noci.

Jak jsme nejeli na dovolenou

Letošní sezóna dovolených je díky covidu trochu pestřejší než jindy. Možnosti kam vyrazit za hranice a co je aktuálně nedostupné rotují rychleji než Black Friday na Alze. My jsme díky Jiříkovi měli jasno už začátkem roku a ještě v době předcovidové zarezervovali roubenku v Toulovcových Maštalích pro společnou rodinnou dovolenou. Přesně před týdnem nám tři hodiny před odjezdem zavolali z ubytování, že se stala strašná chyba, že náš termín zamluvili i někomu jinému a my že nemůžeme jet.

U6 Ostrava

Minulý pátek jsme potřebovali zajet do ostravské prodejny IKEA pro pracovní stůl budoucího školáka. Abychom dálnici nebrázdili jen tak naprázdno, spojili jsme to s návštěvnou Malého světa techniky U6 v areálu Dolních Vítkovic. Obě hlavní ostravské turistické atrakce jsou nedaleko od sebe, takže se spojení do jedné návštěvy přímo nabízelo.

Maliník

Jedny z nejvyšších skalních útvarů v Jeseníkách se nacházejí skryté v okolí vrcholů Maliník a Mazance. Turistické značky je míjejí, přitom jsou na dohled půllitrů od mnohem populárnějšího Rabštejna. Před třinácti lety jsme tu byli na kešce s Jančou, dneska jsme ho navštívili spolu se šternberskými průzkumníky.

U Bertholda

Letošní sezóna společného venčení dětí někde v přírodě začala nucenou pauzou. Nám to vzhledem k čerstvosti pana Jiřího moc nevadilo, alespoň v mezičase trochu povyrostl. Tento víkend jsme tak vlastně poprvé vyrazili s Jirkou dál než do Olomouce. Cílem výpravy byl Moravský Karlov, mimo jiné dějiště velmi úspěšného Mistrovství štafet a klubů 2017.

Čtyři

Už více než dva týdny bivakujeme doma čtyři. Mára má bráchu Jirku. My máme něco, co jí nebo spí a občas si zakřičí. Hledáme v paměti, jak to vlastně funguje. Po letech jsme zase zprovoznili kočár, projeli tradiční kočárkové okruhy po Července a dneska ho byli poprvé zašpinit v lese.

Ještě víc sobeckej pátek

Dnešní pátek byl úplně extra sobeckej, protože jsem se tentokrát vykašlal na všechny a vyrazil do hor sám. Po dlouhých sedmi letech jsem zašel zkontrolovat kešku na Skále smrti alias Slunečních kamenech. Počasí přálo, foukal vánek, jak když si stoupnete za startující stíhačku. Mít trochu volnější oblečení, tak jsem se mohl rovnou proletět.

Sobeckej pátek 2019

Pleskačky, azuro, panorámata, hory, děti a ženy doma a pátek k tomu. Loňský prosinec jsme takto poprvé sobecky vyrazili a samozřejmě si slíbili, že bychom to měli realizovat o trochu častěji. Jak už to tak bývá, podařilo se až téměř přesně po roce. Letošní výprava byla jinak skoro jak přes kopírák, jen jsme Hostýnky vyměnili za Jeseníky.

Vagabundi ve Vernířovicích

Převzato z Vernířovického zpravodaje: Jedenáct dospělých, tři psi a neurčitý počet dětí si vyhlédlo ke svému squatereskému řádění stavení přímo v centru obce. Doslova pod okny obecního úřadu i kostela sv. Matouše pak po tři dny i noci rušili noční i denní klid.

Chlapská a dámská akce

O víkendu jsme v pánském složení vyrazili vyvenčit děti někam do přírody a zároveň předat mladé generaci otcovská moudra. Jako vždy se nám podařilo naplnit všechny předsevzaté pedagogicko-didaktické cíle, takže bych se nebál všem zúčastněným pogratulovat. Děvčata pak s volným čase naložila výrazně méně didakticky a zároveň mnohem více individualisticky.

Paprsek

Po návratu z Japonska byl jako aklimatizační výlet Paprsek jasná volba. I přes krásné slunečné počasí se nikdo nepřidal. Což byla jistě škoda, protože jsem známou trasu z Velkého Vrbna vyšperkoval několika dokonalými piškotzkratkami. Takto si cestu neviditelnými pěšinkami přes potoky a okolo opuštěných německých domů užil jen zbytek rodiny.

Japonsko 1/3 - Kyoto

Do Japonska jsem se vždycky chtěl podívat, aniž bych dokázal přesně popsat proč vlastně. Možná kvůli superrychlým shinkansenům, možná jen kvůli tomu, že mi jako turistická destinace přišla vždy nedosažitelná. Jako Husákovo dítě jsem vyrůstal mezi cestovatelskými knihami a atlasy světa. Nikdy jsem nevěřil, že bych se podíval dál než k Baltu. Jasně, bylo mě jen deset, když padla železná opona, ale ten pocit si pořád nesu sebou. Pokaždé, když jedu za hranice, tak mám zvláštní pocit vítězství a děkuju, že můžu. I když poslední roky poletuju po Evropě o sto šest, tak pořád nějak podvědomě beru, že to tak nemusí být napořád.

Fejkový Silvestr

Stejně jako v minulých letech bylo i letos v plánu oslavit Silvestra ve větším počtu u nás doma. Bacily umístěné v Markovi však byly jiného názoru a pár dní před koncem roku jsme museli párty zrušit. Minulý víkend jsme pak alespoň uspořádali Silvestra fejkového.

Sobeckej pátek

V pátek jsem vyrazil na hory. Sobecky sám. A za celou dvacetikilometrovou cestu jsem potkal čtyři lidi. Z hlediska pročištění mozkového harddisku to byl velmi příjemně strávený čas. Zkušeně jsem si vybral jedinou oblast, která byla ten den v mracích, všude jinde vládlo podzimní azurové nebe. A vůbec mi to nevadilo.

Mlhavé Tři Studně

Kromě puštění draků je tradiční podzimní disciplínou také vypouštění dětí na horský vzduch. Pro letošek jsme jako větrací lokalitu vybrali Vysočinu, konkrétně vilu na Třech Studních. Počasí nám tentokrát mixoval dýdžej Rákosníček, naštěstí se mu do toho setu nevešel November Rain, takže to bylo aspoň za sucha.

Podzim

Od září do prosince je pracovně vždy nejvíc nabito a tak i posledních pár týdnů to bylo spíš o trhání rekordů pracovních než těch sportovních. Kromě rodinné pařby na oslavu synkových pátých narozenin jsme stihli jednou vyjet do Jeseníků, jednou přespat u Miříků, párkrát se vyvětrat v lese a Mára i chytit první podzimní rýmičku. Já jsem jinak ještě strávil devět dní školením v bydlišti pana Andreje, jednou si užil evakuaci vlaku při spadlé troleji a pracovně se podíval do německého Cvikova.

Tři dny na Valašsku

Letošní léto jsme neměli v plánu žádné velké cestování, takže ani v dalším volném týdnu v závěru srpna jsme se přesunuli jen na pár dní na Valašsko, zavzpomínat na přechod hřebene Javorníků a Beskyd před šesti lety. Původní plán byl opět jít jen s batohem a přespat vždy po cestě, ale na chatách moc volno nebylo a taky počasí lákalo spíš k chlazení někde u vody.

Novohradské hory

Na "Šumavě bez lidí" jsme strávili první čtyři prázdninové dny a určitě se tam rádi zase někdy vrátíme. Počasí vyšlo úplně ideálně, prolezli jsme se po různých skalkách, podívali jsme se do Rakouska, na hradě sledovali rytířský turnaj, našli kešky, hřiby i borůvky, cestou snědli kapří hranolky i kila zmrzliny a bylo to fajn.

Chlapská akce

Nazdárek, zdraví vás kašpárek. Hehe. Tady Mára. Už jsem se zase vloupal Tátovi na blog. Jsme teď byli s klukama na akci na chatě a bylo to hustý. A byl tam Jarda, Adámek, Tomík, Davídek, Bernáš. Jo a Zuzanka i Lucinka, ale to nejsou chlapi. Zuzanka teda umí kopat do balónu.

Jaro

Velikonoční svátky nabídly čtyři dny volna, vhodné počasí na větší přírodní větrání ale bylo nakonec jen v pátek a pondělí. V prvním případě jsme zašlápli trochu sněženek a bledulí v Pomoraví a o tři dny později jsme pak zkoumali skaliska a zříceninu hradu uprostřed Chřibů.

Víkend u Veverek

Jarním otvírákem rodinné sezóny se, stejně jako loni, stal víkendový Veverkopobyt, který jsme podnikli v úctyhodném počtu 17 dospělých a 13 dětí. V penzionu zbyly ještě dva pokoje, případný prostor do budoucna by tedy ještě byl.

Výlet do Háje

Iniciátorem dnešní výpravy na vrchol Háj byla Libuš, ke které jsme se rádi přidali a unikli tak na jeden den z tradiční zimní hanácké deky. Dle popisu se mělo jednat o vlakogastrosněhovýlet, což jsme zdárně splnili a přidali k tomu ještě výlez na rozhlednu.

Chlapská akce v Orličkách

Po loňském úspěšném testu v Javorníkách jsme i letos naplánovali akci, při které se z mamánků stávají téměř dospělí chlapi (Zuzka promine). Zatímco dříve sloužila k takovému účelu vojna, nyní leží zodpovědnost na mužském rodinném elementu. A tento rok si elementi tak věřili, že vyrazili s potomky do Orlických hor na celé čtyři dny. Doplněno hromadné foto všech zúčastněných a foto z výletu maminek na Paprsek.

Indiánský tábor

Doby Piškot Kapu jsou už definitivně pryč, takže bylo potřeba dát naší chatě u Bělče nový impuls v podobě krátkého stanování s dětmi. Nápad překvapivě zaujal téměř všechny oslovené, takže se nám o tomto víkendu prostřídalo na chatě 11 malých indiánů a několik starších z různých kmenů.

Rodinný sraz v Rakousku

Letošní rodinná dovolená v Rakousku byla takový malý experiment, protože jsme nikdy nebyli v Rakousku na dovolené a nikdy jsme taky nebyli na společné rodinné dovolené. A jak to tedy vyšlo?

Týden v Hradci

Podobně jako loni jsme i letos strávili týden v mém rodném městě. Začíná to být pro mě čím dál tím větší exotika se procházet po Hradci. Pokaždý čekám, že potkám nějakýho známýho ze školy, ale jedinou jistotou zůstává bohužel jen čokohlídka u Prioru. Jo a máme konečně náhradu za náš foťák co umřel na Kanárech, tak jsou i nějaký fotky odjinud než z mobilu.

Kančí se šípkovou na Kelčském Javorníku

Minulý víkend jsme se pokusili uniknout teplu tradičním způsobem - vyrazili jsme někam na hory. Nebyly to teda žádné velehory, ale i v Hostýnských vrších jsou vcelku solidní kopce. Cílem byla nedávno postavená rozhledna na Kelčském Javorníku a slunečné počasí slibovalo více než slibné výhledy.

Sovinec

S týdenním zpožděním pár fotek z dobývání hradu Sovinec. Pro oklamání hradní posádky jsme zvolili přístup od Valšovského dolu, odkud by útok čekal málokdo. Zkušeně jsme prošli okolo strážné ovce a krátce před polednem jsme úspěšně dobyli hradní krčmu. Mára s Adámkem ještě vyzkoušeli funkčnost hradních děl a po průzkumu panství z hradní věže jsme vyrazili zpátky k autu.

U tří veverek

Minulý víkend jsem se byli vyvětrat na tradiční jarní akci v okolí Horní Lipové, kousek pod Ramzovou. Luxusní ubytování nám poskytl Penzion U Tří veverek - točené pivko, prostorná dětská herna, venkovní hřiště včetně tatrovek nebo odrážedel. Kdo z vás to má?

Velký Kanár - trek z Cruz de Tejeda do San Bartolome

Je půl deváté ráno, prší, mlha, klepete kosu při 5°C a říkáte si, proč jsem si nevzal na Kanáry rukavice. Zhruba po týdnu jsme vyrazili opět na přechod hor, opět ze sedla Cruz de Tejeda, ale tentokrát míříme na opačnou stranu do města San Bartolomé de Tirajana. A čeká nás téměř dvojnásobná vzdálenost oproti treku do Fonatanales - patnáct kiláků v horách s malým sokolem není výlet na Kokořín. Proto jsme raději vstávali chvilku po páté, aby bylo dost času na realizaci.

Velký Kanár - rodinný výlet do vojenského prostoru

Jak už někteří díky Endomondu vědí, tak moje běžecká trasa vždy zabrousí do vojenského prostoru na severu ostrova. Původně jsem tam lozit nechtěl, přeci jen široký pás s ostnatými dráty a množství výstražných cedulí (byť notně starých) mě při prvním běhání zastavily. Ale podruhé jsem tam zahlédl pár běžců a od té doby tam běhám taky. Na jedno dopoledne jsem tam vzal i zbytek rodiny, přeci jen příroda je v té vojenské části celkem zajímavá.

Velký Kanár - trek z Cruz de Tejeda do Fontanales

Po válení na pláži je vhodné také provětrat větrovky, takže jsme vyrazili do hor. Byl to také poslední den před odletem Libuš a ta by nám neodpustila, kdybychom někam do kopců vyrazili bez ní. Osm kilometrů dlouhou trasu ze sedla Cruz de Tejeda do Fontanales nám poradil pdf průvodce.

Velký Kanár - kráter Bandama

Pro první výjezd mimo město jsme si vybrali příjemný výlet okolo kráteru Bandama. Necelé čtyři kilometry dlouhá trasa vede přímo po úpatí kaldery a nabízí pěkné výhledy široko, daleko i hluboko. Pokud by to někomu nestačilo, tak lze sestoupit i na dno kráteru a zavzpomínat tam na dobu, kdy to tam bouchlo.

Ramzovské Repete

Na tradiční podzimní akci jsme zavítali opět na Ramzovou. Zatímco v roce 2012 se po chatě procházeli samí mladí perspektivní lidé, v roce 2016 už perspektiva dostala úplně jiné kontury. Rodinou pohodu umocněnou zaparkovanými kočárky, zvukem elektrického vláčku nebo dětmi s trajektorií Brownova pohybu narušil snad jen sud piva umístěný v předsíni.

Na skok do Bílých Karpat

Den před státním svátkem jsme provedli jeden bleskový výlet mimo zavedené lokality - do Bílých Karpat. Cestou jsme se zastavili na Velehradě, kde byla zajímavým bodem programu návštěva cukrárny. Pak jsme popojeli ještě dál do kopců a prošli si pěkný okruh v Žítkové, literárně to nejslavnější vesnici široko daleko.

Broumovsko

S dovolenou jsme to tak trochu vychladili, až nám nakonec zbyl jen poslední týden na přelomu srpna a září. Všichni letos jeli do skal, tak jsme obhlídli kde kdo byl a vyrazili na Petrykovo doporučení do Bělského dvora. S mladým Sokolem jsme byli poprvé na víc dní v klasickém penzionu, takže taková menší premiéra. V reálu to spíš bylo, jak kdybychom bydleli týden u známých. Moc příjemné, rozhodně doporučujeme.

Vertical kilometer - Velký Javorník

Čtvrteční výlet východním směrem byl opět ve znamení gastroturistiky, tantokrát však v kombinaci s jedním pěkným kopečkem (aby nás někdo nepodezíral, že se na ty hory jezdíme jen najíst). Příjemný, zhruba 10km dlouhý výlet jsme začali v obci Veřovice, kde jsme se zbavili auta a popojeli do Frenštátu (lze využít vlak nebo autobus).

Prázdniny

Popravdě řečeno moc letní měsíce nemusím, je pořád jen vedro a všude mraky lidí. Člověk ale nemůže bejt pořád zalezlej za počítačem, tak si dovolím sem šoupnout takovou fotokompilaci uplynulých dvou měsíců.

Knedle na Paprsku

Takovým nekonečným seriálem v rámci tohoto blogísku jsou návštěvy na Paprsku. Další díl jsme zapsali tuto sobotu, kdy jsme jeli ukojit náš borůvkovoknedlíkový absťák. Výchozí bod jsme opět umístili hned pod sjezdovku do Velkého Vrbna, odkud vede několik různě dlouhých cest vzhůru. Dle stupně hladu je lze jednoduše kombinovat a načasovat si tak ideálně příchod na chatu.

Velikonoční rozhledny

Konečně dorazilo i na Moravu jarní počasí a bylo možné naše počítačem zdegenerované mozky trochu vyvětrat na čerstvém vzduchu. V neděli jsme zdolali ostrý štít tyčící se nad hanáckou rovinou a na Velikonoční pondělí jsme zapsali čárku rovnou na nejvyšší hoře Středomoravských Karpat.

Netradiční jarní akce, tentokrát v Jeseníkách

S početným dětským složením jsme vyrazili udělat bugr na hory, aby si místní obyvatelé a zvířátka užili trochu vzruchu před nudným jarem. 13 dospělých versus 8 dětí versus 1 pes je už pořádná porce zábavy, takže jsme vždy chodili všude společně, aby ten bugr byl co nejvíce intenzivní.

Tradiční podzimní akce, tentokrát v Jeseníkách

S početným dětským složením jsme vyrazili udělat bugr na hory, aby si místní obyvatelé a zvířátka užili trochu vzruchu před nudnou zimou. 13 dospělých versus 6 dětí versus 3 psi je už pořádná porce zábavy, takže jsme se vždy trochu prostorově rozptýlili, abychom pokryli tím bugrem větší plochu.

Bojovka na Severu 1. / Brífink a cesta

Briefing na úvod - 14. června jsme vyrazili na sever, 15. července se ze severu vrátíme (pokud vše dopadne dobře). Jedeme naším menším MPV fárem, posádku tvořím já (velitel), Janča (nadřízená velitele) a mladý sokol Mára (skutečný šéf a iniciátor výpravy). Cílem je otestovat vzájemnou kompatibilitu všech členů posádky při tak dlouhém pobytu. Cesta je naplánována dostatečně velkoryse, aby nebylo nutné trávit celé dny uvnitř auta, ale abychom si mohli užít dostatečně letní slunné dny, kterými severské státy oplývají (někdy). Janča prohlásila, že měsíc v kuse v tomto složení není žádná dovolená, ale bojovka, proto ten název článku.

Tři dny s obytňáčkem

Na léto plánujeme delší cestu na Sever a v rámci úvah o tom, jak ji pojmout, jsme se mimo jiné dopracovali k variantě obytné auto. Nechtěl jsem ale řídit nějakou velkou krávu, takže jsme uvažovali o třídě reprezentované Volkswagenem California (patří sem třeba ještě Mercedes Viano Marco Polo). Jak jsem po chvíli gůůglování zjistil, půjčit si podobné auto v Česku je téměř nemožné. Nakonec se na nás asi na páté gůůglí stránce usmálo štěstí v podobě Obytňáčku (to je jeho oficiální název).

První Paprsek

Zatímco loni jsme byli na Paprsku pečený vařený od jara do podzimu, letos jsme udělali první zářez až minulou neděli. Na druhou stranu jsme to zase vzali neohroženě největší kolmicí z Ramzové na Smrk a pak jsme si ještě odskočili na polskou kešku na vrcholku hory Postawna (sice má přes tisíc, ale jinak je to fakt kopec jak hovado).

Podzim v Pomoraví

Dnešní výlet v domácím revíru jsme zahájili vlakovým přesunem do Moravičan (paní průvodčí nás tu jednu zastávku nechala jet zdarma, děkujem), odkud jsme se už po svých přesouvali podzimní krajinou postupně k domovu. Navzdory pesimistické předpovědi počasí jsme si celou první polovinu dne užívali slunečného počasí, což je po týdnech strávených v šedé dece Hornomoravského úvalu příjemná změna.

Podzimní akce na Vysočině včetně Márova prvního orienťáku

Už po páté za sebou jsme vyrazili hromadně popíjet metlu lidstva někam do hor, letos poprvé směrem na západ - na Vysočinu. V počtu patnácti humanoidů (z toho tří minifikovaných) a dvou psích kamarádů jsme v pátek zabrali chalupu v Křižánkách, abychom ji pak zpustošenou v neděli opustili.

Na jihu podruhé

Po úspěšném pobytu mezi vinicemi na začátku jara jsme si i na podzim naordinovali krátký pobyt na Jižní Moravě. Tentokrát jsme si vybrali domek nad sklepem v největší vinařské obci u nás. Počasí se podobalo tomu dubnovému, na vinicích už byly k vidění krásné hrozny a vinaři sklízeli jak diví. Nicnedělání a popíjení burčáku se popisuje poměrně špatně, takže doplním jen pár ilustračních fotek a v následujících dnech snad i fotogalérku.

Šumava

Na Šumavě jsem nebyl přibližně dvacet let, takže lokalita letošní dovolené (ano, dovolil jsem sám sobě jet na dovolenou) byla vybrána poměrně rychle. Vhodné ubytování jsme hledali poměrně dlouho, ale nakonec se musím pochválit, protože apartmán na Filipově Huti (výš už to na Šumavě nejde) byl naprostou trefou do černého. Předpověď počasí se bohužel zacyklila v textu zítra bude hnusně, ale pozítří už bude pěkně a z celého předpovědního plánu na slunečný týden zbyl jeden prosluněný den a jedno slunečné dopoledne. Na druhou stranu nejsme žádné bábovky, takže jsme si to užili i tak.

Dětská krosna: Dojtr versus Osprej (a pár fotek z Jeřábu jako bonus)

Na outdoorové rodiče čeká po narození malého mimíska (použijte mimibazar slovník) hodně lákadel, která mají za cíl vytahat peníze z jejich outdoor peněženek. Po terénním kočárku a vozíku je to také pořádná krosna na mladé sokolíky. Výběr je v současné době poměrně široký - běžně dostupných je asi 20 typů od přibližně 10 výrobců v cenovém rozmezí 2 500 - 6 000 Kč. Po širokém a velice reprezentativním průzkumu v našem okolí jsme se rozhodli si krosnu nejdřív půjčit na víkend. Nakonec jsme ultimativnímu a naprosto objektivnímu testu podrobili dvě sedačky - Deuter Kid Comfort III a Osprey Poco.

Paprsek

Chudáka Máru nenecháme ani o víkendu na pokoji, takže si tuto neděli zapsal už druhý návštěvní zářez na Paprsku. Z minulé návštěvy si teda odnesl kromě zářezu také pivní tácek a i tentokrát to byly jeho oblíbené hračky během oběda. Já jsem si díky šátku opět vyzkoušel jak se cítí těhotné ženy, když mají na břiše přídavné panděro.

Štáfle a výlet na Bradlo

Minulý víkend jsem si zaběhl v sobotu i v neděli opět český pohár štafet (letos skoro nic jiného než štafety neběhám) a tento víkend jsme pro změnu vyrazili na krátký výlet na Bradlo, což je asi nejbližší kopec s rozhledem. Na nějaké rozepisování není čas, tak sem fláknu jen mapy, pár fotek a je hotovo.

Na výletě v Karolince - počtvrté

Na prodloužený Velikonoční víkend jsme počtvrté (a určitě ne naposledy) obsadili chatu v Karolince na Valašsku. Počet osob v osmimístné chatě plynule stoupal, až se v neděli zastavil na konečných jedenácti dospělých individuech, dvou mimískách a třech psiskách. Celý pobyt byl tradičně velmi hustou pařbou, kdy se nechodilo spát před devátou (ou jé!), občas si někdo ublinknul i během dne (hukot!) a nevázaný (psí) sex hrozil i v kuchyni pod stolem (jsou to zvířata!).

Na jihu

Po únorovém vysokohorském soustředění v Karolince čekal na naše malé nadějné borce druhý tréninkový kemp. Po vzoru olympioniků jsme vyrazili na jih, konkrétně na jih Moravy, ještě konkrétněji na jih obce Nový Přerov, na dohled jižní hranice s naším jižním sousedem Rakouskem. Bydlení jsem zajistil na tak pěkném místě přímo mezi vinohrady, až se nám odtud skoro nechtělo odjíždět.

Na výletě v Karolince

První společný tréninkový kemp pro nadějné juniory jsme společně s Kubou a Martou uspořádali tento týden na osvědčené chatě v Karolince. Byla to už naše třetí návštěva (první, druhá) na této krásné chatě a do třetice jsme chytli krásné slunečné počasí. Tam je snad hezky pořád. Mládež měla na programu dvoufázový trénink spánku na čerstvém vzduchu, v mezičase pohybové aktivity na kuchyňském stole a někteří nezdolní jedinci si ještě přidávali noční zpěv. Pojďme se zeptat aktéra Máry, jak se mu soustředko líbilo.

Štáfle a sprint Vrbno

Jako Blanický rytíř jsem poslechl volání svého mateřského klubu a přihlásil se jako chybějící článek naší třetí štafetové formace pro víkendové závody Českého poháru ve Vrbně pod Pradědem. Jako bonus jsem si ještě mohl zaběhnout vložený sprint v Karlově Studánce, takže nebylo nad čím váhat.

Za zelenou na Paprsek

V sobotu jsme zašli na oběd na Paprsek. Na tomto webu jde notoricky známé místo, tak není třeba to nějak dál rozmazávat. Možná jen heslovitě: zelená s mlíčkem byla, rakvičku neměli, hovězí líčka na víně z místního ekochovu výborná. Zbytek článku bude panoramaticky romantický...

Na severu...

Po loňském jarním seriálu z jihu je tu nový občasník z Helsinek, který našince těžce zkoušeného letošním drsným jarním počasím jistě zahřeje. Až do konce dubna se tu budou průběžně objevovat články a fotky ze zasněžené přírody, města pokrytého ledovatými chodníky a zamrzlého moře. Každého tak jistě potěší, že se někdo má hůř. Update 8.4.: doplněno pár fotek z běhání

Karolinka podruhé

Tak po týdnu je tu opožděný report z víkendové akce v Karolince. Jako vždy jsme po menším laborování s termínem vychytali naprosto ideální počasí, chata taktéž neprošla během půl roku žádnou destrukcí, takže příjemně strávenému gastroturistickému víkendu nic nebránilo. V počtu mírně vyšším než je kapacita chaty jsem se sešli v pátek večer. Hned na úvod jsem v odvetě za podzimní zápasy porazil Janču ve fotbálku, takže byla celá šťastná, že už se mnou nemusí hrát. Padlo trochu slivovičky, domácích klobásek i fotbálkových zápasů v různé kombinaci dvojic.

Rychlebská vopejkačka

Vzhledem k většímu časovému zaneprázdnění tu teprve nyní mám report z minulého víkendu. Po loňské úspěšné akci na Kladském sedle jsme si poslední listopadový víkend opět dali hromadnou akci na horách. Jako centrum jsme tentokrát zvolili lesácké rekreační středisko na Ramzové, které nám nachystalo moc pěkné komfortní ubytování. Asi už stárnem, že jezdíme na chaty, kde jsou záchody na pokojích.

Podzimní knedle na Paprsku

Nýbrž a jelikož byla naše víkendová lednice vymetená jak hlava rudého voliče, tak nezbylo nic jiného, než vyrazit na oběd někam na kopec. Dali jsme echo olomoucké sekci a v neděli brzo ráno jsme v počtu pěti kusů vyrazili za letošním čtvrtým zářezem na horské chatě Paprsek. Po delší době jsme měli v plánu dát si jejich borůvkové knedle, což byl náš hlavní a jediný plán dne.

Za medvědy v pásmu Orlíka

Když už máme tu prohibici, tak jsme sbalili placatku slivovice a termosku čaje s rumem a vyrazili popíjet do hor. Cesta tam byla poprvé kompletně autobusová, přes Litovel a Šternberk do Vrbna pod Pradědem, odkud nás čekala trasa rovná jak prvňáčkovo pravítko až do Jeseníku. Pásmo Orlíka je proslulé především tím, že tam jak nic pořádného pro turistu není (horské chaty s pivkem nebo turistické cesty), tak i spousta zajímavého je (panorámata, množství skal a několik skalních hradů).

Přes Javorníky na Radhošť

Po delší době jsme se dokopali k něčemu, co lze nazvat prázdninová dovolená. Šlo sice jen o tři dny, ale tentokrát to nemělo žádnou spojitost s prací (mobily vypnuté, noťasy doma), odehrálo se to o prázdninách ve všední dny a počasí bylo letní. Dovolenkové ingredience "hory", "pěšky", "doprava vlakem", "ubytko na posteli", "cesta na lehko" a "asi tři dny" jsme již měli připravené delší dobu a jen jsme čekali, zda nám stavba umožní takto někam vyrazit. Po vybetonování věnce nám naštěstí začala naše oblíbená technologická přestávka, takže časový prostor byl dostatečný a mohli jsme balit batohy.

Intenzivní víkend v Hostýnkách

Poslední dobou máme buď víkendy plánované několik měsíců dopředu, nebo to jsou takové lástminuty řešené na poslední chvíli. A přesně ta druhá varianta nastala i tento víkend. Kombinace Hostýnky + Holubovka + MČR v orienťáku mě sice v kalendáři svítila už pěkně dlouho, ale teprve v pondělí jsme se usnesli, že o víkendu se stavět nezačne, takže máme volno. Chata v Německém, kde byl na jaře Boban, a která by byla umístěna výrazně blíže k centru víkendových závodů, byla už obsazená, takže jsme do třetice všeho dobrého blokli Holubovku. Všichni už nějaký program měli naplánovaný, počasí taky nemělo být zrovna exklusivní, takže jsme jeli s Jančou sami.

Repete na Paprsek

Pěkný obrázek o tom, jak se stejné místo změní za jeden měsíc, jsme si mohli udělat při dnešní cestě na Paprsek. Vzali jsme rodiče po stopách našeho velikonočního výletu a po sněhu nebo běžkařích už nebylo ani památky, všechny barvy se proměnily z vyblité bledé na pěknou sytou (krásně je to poznat na loukách). Poprvé jsme si tak užili cestu na Smrk jinak než na sněhu a obě rodičovské dvojice se poprvé podívaly na Paprsek.

Velikonoční pohoda na Paprsku

Po návratu z teplých krajin to chtělo trochu zchladit, takže jsem na Velikonoční pondělí naplánoval kratší horský výlet. Při výběru trasy se poslední dobou dere do popředí priorita dobrého jídla, a tak po kratším špekulování padla volba opět na Paprsek. Stejně jsme tu po loňských pěti zářezech ještě letos nebyli. Trasa byla jasná, takže ani nebudu pod článek vkládat mapu: z Ramzové přes Klín na Smrk, přes Brousek po hranici na Paprsek a odtud dolů po zelené do Staráče. Prognoza pogody slibně slibovala slíbené líbezné počasí, tak proč sedět doma, hurá na hory.

Silvestr v Hostýnkách u pana Holuba

Tři dny na Kladském sedle

Inverzní inverze v Jeseníkách

Podzimní bleskovka: Lisabon a Barcelona

Tři (pracovní) víkendy

Jarní Norsko v červnu - oxymorón?

Podobně jako v loňském roce jsme i letos neplánovali žádnou velkou dovolenou. Ale nevyražte na sever, když jsou ty letenky do Osla tak levné. Minulé úterý nám přesně o půlnoci zazvonil budík a jen s nějakou hodinou spánku na kontě jsme o půlhodinku později vyrazili na noční cestu autem přes Jeseníky do Wroclawi. Cesta díky nulovému provozu ubíhala stejně rychle jako za světla a kolem čtvrté ranní jsme byli na místě. Auto jsme nechali na hlídaném parkovišti 100 m od letiště (za poloviční cenu než na oficiálním parkovišti), na check-inu jsme odevzdali naše jediné oficiální zavazadlo (v rámci úspor jsme měli jeden velký batoh a jeden batoh o velikosti příručního zavazadla) a po posezení v gatu jsme se krátce před šestou nalodili do letadla směr Oslo Sandefjord Torp.

Velikonoce na vodě i na suchu

Hostýnské vrchy

Opět Rychlebské hory

Králický Sněžník

Velikonoce v Rychlebech

Silvestr na Volárně

Čistka na pozemku a blesková akce v Jeseníkách

Barevné Rychleby

Rychlebské tisícovky

Bleskový výlet - Žárový vrch

Výlet pod Kosíř

Předvánoční Rychlebské hory - Skála smrti

Vídeňský Sacher aneb Ich bin Marek Pražák

Podzimní přechody hor - díl 4. Roháče

Víkendové babí léto

Korsika - díl 4.: Bonifacio, Sartene, kaskády Polischellu

Korsika - díl 3.: vzhůru do hor

Korsika - díl 2.: odpočinek, cachtání a výlet na lodi v Calvi

Korsika - díl 1.: příjezd, koupačka a trek okolo pouště Agriates

Za ikonou pivovaru Holba

Svatební cesta za chraplákem

Noc na hranici

Jaro v Litovelském Pomoraví

Mrtvý muž je super!

Vánoční přechod Malé Fatry

Vysoké Tatry - tentokráte za jarního počasí

Zasněžený západ Západních Tater

Slovinský Lást Minyt

Za pokladem rytíře Toulovce

Opět nějaké kešky

Páteční džungle ve městě, nedělní džungle v Pomoraví

Buráci, Beskydy, James Bond a Spajdrmeni

Velká Fatra - panorámata, mimozemšťani, louky i salaše

Gaudeamus exitus aneb dva magoři na Sněžce

Půjdem spolu do Betléma, důdlaj důdlaj důdlajdááá....

My z konce světa aneb výlet do Rychlebských hor

Přechod Malé Fatry

Poslední výlet - Wieliczka, Pieniński Park Narodowy

Zasněžení Žubři

Balt, Mazurská jezera a Hitlerovo Vlčí doupě