Po nezbytném průchodu rodištěm Jiřího Rašky nám k obědu chybělo zdolat 428 schodů podél místních skokanských můstků, pak ještě kousek lesem a už jsme mohli zakotvit v nově otevřené restauraci na Horečkách. Jídlo i domácí limonády super, celkově je to takový vlhký sen pražského hipstera o stylové restauraci v Beskydech. Což nemyslím negativně.
Pod kopcem, před kopcem a na kopci.
Po gastrozážitku jsme ještě trochu vyvenčili potomka a vyrazili vstříc turistické části výletu. Přesun pod kopec probehl bez problémů, následně se Mára přesunul do krosny a během pár minut byl tuhej. To jsme byli dva, protože během výšlapu na Velký Javorník vám ztuhnou rysy nejen na tváři. Na posledních 1,5km výstupu vás čeká pěkných 350m převýšení, což se zhruba 18kg nákladu na zádech vytváří mnoho příležitostí k zamyšlení nad vlastní fyzickou kondicí.
Panoramata z Velkého Javorníku. Z rozhledny by byl perfektní kruhový výhled, tak snad příště.
Nahoře jsem si stále spícího Máru odebral ze zad, lupli jsme kofolu, pokochali se doslova leteckým výhledem a pokračovali dále směrem do Veřovic. Na vrcholu je teda ještě rozhledna, ale Lesy ČR se rozhodli ji na celý srpen uzavřít a podrobit pravidelné údržbě. Ideální timing, v září nebo červnu by byly asi nevhodné klimatické podmínky.
Pozér s lesní technikou.
Cestou domů jsme ještě přepadli v Palačově místní výrobnu valašských koláčků a ve Velké Bystřici pak o něco větší Koláčky s nejmenším Koláčkem.