Bojovka na Severu 1. / Brífink a cesta

811× přečteno

Briefing na úvod - 14. června jsme vyrazili na sever, 15. července se ze severu vrátíme (pokud vše dopadne dobře). Jedeme naším menším MPV fárem, posádku tvořím já (velitel), Janča (nadřízená velitele) a mladý sokol Mára (skutečný šéf a iniciátor výpravy). Cílem je otestovat vzájemnou kompatibilitu všech členů posádky při tak dlouhém pobytu. Cesta je naplánována dostatečně velkoryse, aby nebylo nutné trávit celé dny uvnitř auta, ale abychom si mohli užít dostatečně letní slunné dny, kterými severské státy oplývají (někdy). Janča prohlásila, že měsíc v kuse v tomto složení není žádná dovolená, ale bojovka, proto ten název článku.

Našimi záchytnými body jsou čtyři dopředu zamluvená ubytování - horské středisko Idrefjell (Švédsko, 18. - 25.7.), ještě více horské středisko Nystuen (Norsko, 26. - 30.7.), los turistos magnetos Bergen (Norsko, 30.6. - 5.7.) a nakonec plážové letovisko Tversted (Dánsko, 8. - 13.7.). Mezi těmito body budeme spát v kempech v našem stanu (pro 2,5 osoby) a kombinovat to s klasickou bombovařičovou stravou (vsuvka ze 17.6.: dneska jsme to porušili a zastavili se na oběd v ... se to bojím napsat ... Burger Kingu.., Mekáč jsme přejeli).

Arctic nomád

K současnému hipster trendu digitálního nomádství bych chtěl přispět občasnou prací během cesty. V plánu je dodržet zhruba 30% pracovního výkonu oproti pobytu doma, tak uvidíme, jak se to povede. Na týden v Idrefjellu už mám připraveno několik odpočinkových zakázek.

Arctic orienteering

Když už budem na severu, tak se samozřejmě zastavím taky vyzkoušet, jestli se vrátím z lesa z nějakého orientačního závodu. V Idrefjellu se během našeho pobytu náhodou konají závody v orienťáku Idre O-Week s rozpisem horská klasika, horský sprint a klasické 3 denní (běžím horskou klasiku a první etapu třídeních). A potom v Dánsku se opět náhodou během našeho pobytu běží 2 denní závody v písečných dunách u města Skagen (my majitelé stejnojmenných hodinek to máme povinně).

Vlevo mapa pro horskou klasiku, vpravo pak terén první etapy

Vlevo mapa pro horskou klasiku, vpravo pak terén první etapy.

Deníček

15.6.2015, Camping Meier, Rujána, Německo

20:55, Mára ještě nespí
První zápisek do deníčku. Aktuálně jsme u moře. Janča má dotaz, proč je kosa pokaždé, když jsme u moře. Zkoušel jsem to uhrát na to, že z geomorfologického hlediska tu žádná kosa není, ale samozřejmě musím přiznat, že má správný dotaz. Snad jen před pár lety ve Španělsku v březnu to bylo na koupání, jinak se koupu vždycky jen já, abych si dokázal, jaký jsem frajer co se nebojí studené vody.

Janča dává lekci stavebnictví na pláži na Rujáně

Janča dává lekci stavebnictví na pláži na Rujáně

Cesta jinak probíhá dobře, to mohu říci. Včera (14.6.) jsme přes občerstvovačku v Hradci dojeli až za Drážďany do kempu v Senftenbergu (nebo jak se to jmenovalo). Kemp byl pěkný, plac pro stany byl poloprázdný - všichni totiž mají obytňák nebo karavan. Mára svoji první noc ve stanu zvládnul dobře, my díky tomu taky. Sice mu celkem dlouho trvalo než usnul, ale přeci jen bylo potřeba prozkoumat vybavení stanu. Ráno (15.6.) jsme pak šli na dětské hřiště u místního jezera a za studeného větru se pokoušeli aklimatizovat na severské teploty.

Podle titulku už je vidět, že jsme následně dojeli až na Rujánu. Měli jsme menší anabázi s dojezdem do kempu, kdy jsme při hledání kempu A, dojeli do kempu B, kde jsme se otočili a úspěšně dojeli do kempu A, kde nám řekli, že se tam nemůžeme ubytovat a tak jsme dojeli zpět do kempu B. Pokud je vysvětlení složité, tak si to nakreslete. Dnes jsme se stanem a s naší věkovou kategorií už skoro ohrožený druh - 90% kempu jsou obytňáky a karavany obývané osobami věku 60+. Včera jsme si s Jančou říkali, že obytňák na stáří může být super věc, po druhém dni mezi těmito lidmi si tím už moc jistý nejsme.

Občas něco místní senioři spustí na Máru, bohužel v jejich projevu nenacházím ani jednu ze svých nacvičených německých frází (gekuhltes bier, gute wurst, ...), takže se vždycky jen blbě usmívám nebo se je snažím lingivsticky usměrnit (spík ingliš voe).

17.6., Camping Sanna, někde nad Karlstadem, Švédsko

21:40, Mára snad spí
Je tady fakt hnusně a kosa (kolem 8°C). Přitom ráno svítilo slunce, Mára s Jančou skákali v tričku na trampolíně, ale přeci jen to bylo o pět hodin cesty autem jižněji.

Začnu zase včerejškem (16.6.). Z Rujány jsme frčeli trajektem do Trelleborgu, což se ukázalo jako dobrá volba, protože mohl Mára čtyři hodiny v kuse běhat s ostatníma dětma po trajektu a jezdit po malé skluzavce v místnosti k tomu určené. Vyráželi jsme hodinu po poledni, ve frontě na odbavení do trajektu se Mára vychrněl a měl tak dostatek energie na to užít si trajekt. Na palubě bylo poloprázdno, což přesuny dětí a případné krmení divé zvěře jen usnadnilo.

Z Trelleborgu jsme vyjížděli někdy kolem půl šesté, takže se toho ten den už moc stihnout nedalo. Bylo ale krásné slunečné počasí, na Švédské dálnici vládla tradiční pohoda, Mára byl taky v cajku, takže jsme dojeli kousek před Halmstad do Ekocampingu Skummeslovs. Jak jsem se těšil ven z plnýho campu na Rujáně, tak tady to byl fakt balzám na duši. Spousta místa, slunce svítilo, dětský hřiště s trampolínou (plus od Janči), Mára druhý den (17.6.) chrněl do půl osmý (to už je skoro extrémní hodnota), opravdu pohoda.

Kemp s trampolínou

Kemp s trampolínou

Ráno před snídaní jsem si byl zaběhat na místní pláž, pak následovalo skákání na trampolíně a z kempu jsme tak vyráželi kolem jedenáctý, jak za mlada v Pobaltí. Cestou se velice rychle vypnulo slunce, pak začalo něco chrstat a chrstá až doteď. Přesun do aktuálního kempu za Karlstadem trval skoro pět hodin a vzhledem k počasí jsme udělali jen jednu kratší přestávku (zmíněný fástfůd) a jinak furt jeli. Teprve v závěru musela Janča vytáhnout tablet a s ním i příhody Boba a Bobka. Mára roli pasažéra zvládá více než dobře, občas se do auta vysloveně cpe, případně během jízdy protestuje, pokud se delší dobu někde stojí.

V kempu v Sanně jsme si vyzkoušeli stavění stanu za deště, pak jsme urychleně převlíkli i Máru do něčeho kompletně nepromokavého a mohlo se do kaluží. Jinak jsme dnes i přemýšleli nad chatkou, ale od zítřka budem v Idrefjellu, takže tu jednu noc už zvládnem (Márův spacák má extrém -23°C, snad to nebude potřeba testovat). V kempu tady pár lidí je, ale většinu zabírají na stálo umístěné karavany (taková severská obdoba zahrádkářských kolonií) a se stanem jsme jediní. Škoda že si díky počasí neužijem dětský hřiště, mají ho tady moc pěkný.

Aspoň jsme využili nepromokavý overal

Aspoň jsme využili nepromokavý overal.

18.6., Idrefjell, Švédsko

20:21, Mára nespí, ale brzo snad už bude
Po čtyřech dnech ve stanu bydlíme v něčem civilizovanějším - máme chatu pro 6 osob (to je nejmenší a nejvíce zastoupená chata ve středisku) za cenu apartmánu na Šumavě. Pro Máru jsme navíc dostali jídelní židličku i zbrusu novou dětskou postýlku, takže se na ten následující týden tady fakt těšíme. Idrefjell je poměrně velké lyžařské středisko, které dle očekávání žije hlavně v zimě, ale ani teď tu není prázdno. K ubytování tu nabízejí řádově 150 chat různé velikosti rozeseté v lese okolo sjezdovek. Je tu samozřejmě dětský hřiště (otestováno), pro otužilce krásný bazén s výhledem na hory (zatím netestováno), prodejna potravin, velký obchod se sportovním vybavením, pizzérka, bajkové okruhy a spoustu organizovaných aktivit (chtěl jsem Janču přihlásit na pondělní Trail Running Girl, ale neprošlo to).

Dneska jsme strávili v autě už jen 4 hodiny a protože cestou pomalu přestávalo pršet, tak jsme si dali i dvě delší zastávky. Během první testoval Mára na motorce hloubku kaluží, během té druhé jsme ho hlídali, aby neotestoval teplotu v jezeře. Téměř celou dobu jízdy už převládaly 40 - 60km dlouhé tundroidní úseky bez známek civilizace.

Naše chata v deset hodin večer

Naše chata v deset hodin večer.

V následujícím týdnu máme v plánu pár horských výletů (Fulufjället, Nipfjället, Grövelsjön), kdy stačí popojet autem 15 - 45 minut a pak rovnou do divočiny. V neděli a v úterý mám pak závody v orienťáku, tak už na mě jdou trochu bobky. Orienťák tady na severu je z hlediska mapování trochu jiné kafíčko, snad se z toho lesa vrátím.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit