Tři dny s obytňáčkem

710× přečteno

Na léto plánujeme delší cestu na Sever a v rámci úvah o tom, jak ji pojmout, jsme se mimo jiné dopracovali k variantě obytné auto. Nechtěl jsem ale řídit nějakou velkou krávu, takže jsme uvažovali o třídě reprezentované Volkswagenem California (patří sem třeba ještě Mercedes Viano Marco Polo). Jak jsem po chvíli gůůglování zjistil, půjčit si podobné auto v Česku je téměř nemožné. Nakonec se na nás asi na páté gůůglí stránce usmálo štěstí v podobě Obytňáčku (to je jeho oficiální název).

Obytka se zataženou střechou

Obytka se zataženou střechou, na pozadí krmení potomka.

Předběžně jsme si ho na prázdniny rezervovali, ale ještě jsme ho chtěli otestovat tady u nás, zda je to pravé ořechové pro naše pořeby. Ve středu jsme tedy sedli do auta a s krátkým mezipřistáním v Hradci dojeli do Dobříše, kde obytňáček parkuje. Úvodní instruktáž a seznámení s výbavou zabralo něco přes hodinku, takže směr výlet jsme vyráželi někdy před pátou odpoledne. Jako lokalitu vhodnou na testování severských podmínek jsme vybrali autokemp na Konopišti, kde jsme v podstatě osamoceni a uprostřed divoké přírody, divoké zvěře (bažanti) a divokého vybavení kempu strávili dvě noci. Protože nemám přehnané sebevědomí o svých řidičských schopnostech, tak jsem byl z řízení předem trochu nervózní. Cesta po okreskách plných zatáček a úzkých vesnic byla ideálním testem a musím uznat, že to auto je naprosto super. Krásně to frčelo, řízení bylo srovnatelný s osobákem, spotřeba téměř stejná jak u našeho Scenica.

Kemp na Konopišti pamatuje lepší časy

Kemp na Konopišti pamatuje lepší časy.

California je samozřejmě kompromisem mezi klasickým kombíkem a kompletně vybavenými obytnými auty. V autě o rozměrech Škody Superb umožní pohodlně přespat 4 dospělým a k tomu přidává integrovanou kempovací výbavu - výsuvná markýza, stolek připevněný na posuvné dveře, skládací křesílka uvnitř zadních dveří a v některých výbavách také integrovaná skříňka s vařičem a umyvadlem. Samozřejmostí je druhá baterie a nezávislé topení, které jsme ocenili v noci ze čtvrtka na pátek, kdy byla solidní kosa. Během pár minut dokázalo vytopit celé auto a po stanovenou dobu teplo udržovat (za mizivé spotřeby nafty).

První noc spal Sokolík v horním patře společně s Jančou. Navrchu je klasický rošt s matrací, takže kvalita lehu je perfektní. Sklopené sedačky s flexiboardem dole už tak pohodlné nejsou, ale spát se na tom dá taky dobře. Na den jsme vršek zase sklopili (ať nám zbytečně neutíká teplo vrchem, byla celkem kosa) a spodní letiště sloužilo jako herna (velmi oblíbená). Mára byl celkově z auta nadšenej, v průběhu dne do něj chodil řádit, posedět nebo jen donýst šišku a klacek.

Dětský koutek uvnitř auta

Dětský koutek uvnitř auta.

Vlastivědná část tentokrát nebyla nijak pestrá - ve čtvrtek jsme šli dopoledne nakoupit do Benešova, takže jsme prošli i centrum města (voděodolné oblečení od hradeckých o-mamin Mára otestoval u kašny na náměstí), odpoledne jsme obkroužili konopišťský zámek i přilehlý park. V pátek bylo konečně trochu slunečno, takže po sbalení a očistě všech věcí jsme popojeli na nedalekou rozhlednu Špulka. Samotná stavba je moc pěkná, rozhled na okolní kopečky, lesy a pole už moc výjimečný není. Zpáteční cestu do Dobříše nám zpestřila neznačená uzavírka, takže jsem si auto vyzkoušel i na mnohem užší silničce, než jsem plánoval.

Rozhledna Špulka

Rozhledna Špulka, vede k ní pěkná ptačí stezka.

Verdikt

Díky třem dnům s autem jsme si prakticky ujasnili všechny jeho výhody i nevýhody a nakonec si na cestu do Norska auto půjčovat nebudem. Pro dva dospělé nebo pro rodinu s většíma děckama je to super kára, ale s takto malým prďolou bude vhodnější spíše méně přejíždět a více času trávit v zázemí nějaké chatky.

Závěrečné dosušení střešního stanu a markýzy na parkovišti pod rozhlednou

Závěrečné dosušení střešního stanu a markýzy na parkovišti pod rozhlednou.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit