Obytka se zataženou střechou, na pozadí krmení potomka.
Předběžně jsme si ho na prázdniny rezervovali, ale ještě jsme ho chtěli otestovat tady u nás, zda je to pravé ořechové pro naše pořeby. Ve středu jsme tedy sedli do auta a s krátkým mezipřistáním v Hradci dojeli do Dobříše, kde obytňáček parkuje. Úvodní instruktáž a seznámení s výbavou zabralo něco přes hodinku, takže směr výlet jsme vyráželi někdy před pátou odpoledne. Jako lokalitu vhodnou na testování severských podmínek jsme vybrali autokemp na Konopišti, kde jsme v podstatě osamoceni a uprostřed divoké přírody, divoké zvěře (bažanti) a divokého vybavení kempu strávili dvě noci. Protože nemám přehnané sebevědomí o svých řidičských schopnostech, tak jsem byl z řízení předem trochu nervózní. Cesta po okreskách plných zatáček a úzkých vesnic byla ideálním testem a musím uznat, že to auto je naprosto super. Krásně to frčelo, řízení bylo srovnatelný s osobákem, spotřeba téměř stejná jak u našeho Scenica.
Kemp na Konopišti pamatuje lepší časy.
California je samozřejmě kompromisem mezi klasickým kombíkem a kompletně vybavenými obytnými auty. V autě o rozměrech Škody Superb umožní pohodlně přespat 4 dospělým a k tomu přidává integrovanou kempovací výbavu - výsuvná markýza, stolek připevněný na posuvné dveře, skládací křesílka uvnitř zadních dveří a v některých výbavách také integrovaná skříňka s vařičem a umyvadlem. Samozřejmostí je druhá baterie a nezávislé topení, které jsme ocenili v noci ze čtvrtka na pátek, kdy byla solidní kosa. Během pár minut dokázalo vytopit celé auto a po stanovenou dobu teplo udržovat (za mizivé spotřeby nafty).
První noc spal Sokolík v horním patře společně s Jančou. Navrchu je klasický rošt s matrací, takže kvalita lehu je perfektní. Sklopené sedačky s flexiboardem dole už tak pohodlné nejsou, ale spát se na tom dá taky dobře. Na den jsme vršek zase sklopili (ať nám zbytečně neutíká teplo vrchem, byla celkem kosa) a spodní letiště sloužilo jako herna (velmi oblíbená). Mára byl celkově z auta nadšenej, v průběhu dne do něj chodil řádit, posedět nebo jen donýst šišku a klacek.
Dětský koutek uvnitř auta.
Vlastivědná část tentokrát nebyla nijak pestrá - ve čtvrtek jsme šli dopoledne nakoupit do Benešova, takže jsme prošli i centrum města (voděodolné oblečení od hradeckých o-mamin Mára otestoval u kašny na náměstí), odpoledne jsme obkroužili konopišťský zámek i přilehlý park. V pátek bylo konečně trochu slunečno, takže po sbalení a očistě všech věcí jsme popojeli na nedalekou rozhlednu Špulka. Samotná stavba je moc pěkná, rozhled na okolní kopečky, lesy a pole už moc výjimečný není. Zpáteční cestu do Dobříše nám zpestřila neznačená uzavírka, takže jsem si auto vyzkoušel i na mnohem užší silničce, než jsem plánoval.
Rozhledna Špulka, vede k ní pěkná ptačí stezka.
Verdikt
Díky třem dnům s autem jsme si prakticky ujasnili všechny jeho výhody i nevýhody a nakonec si na cestu do Norska auto půjčovat nebudem. Pro dva dospělé nebo pro rodinu s většíma děckama je to super kára, ale s takto malým prďolou bude vhodnější spíše méně přejíždět a více času trávit v zázemí nějaké chatky.
Závěrečné dosušení střešního stanu a markýzy na parkovišti pod rozhlednou.