Tři dny na Kladském sedle

4158× přečteno

Téměř přesně rok po podzimní akci v Hostýnkách jsme v obdobném složení vyrazili konzumovat nějaké jídlo a pití na hory (a v rámci toho se možná i trochu projít). Sestava se sice trochu měnila, ale nakonec se ustálila na 11-ti členném uskupení první noc a 9 kusech noc druhou (zvěř nepočítána), což bylo tak akorát vzhledem ke kapacitě našeho nad poměry luxusního ubytování na chatě Sedlo, která se nachází (jak už název napovídá) na Kladském sedle.

Nejlepší bajking je na horách koncem listopadu (pátek, 25.11.)

V pátek jsme s Jančou jako jediní vyjeli už dopoledne, abychom stihli (pro někoho možná překvapivě) vyrazit ještě na kolo. Naplánován byl zhruba 20km okruh po hranici na Paprsek a odtud zase zpět na chatu na Kladské sedlo. Po cestě bylo klasické počasí (tedy mlha) a na Sedle se k tomu přidala i solidní námraza na stromech. Chyběl jen ten sníh. Ve vytopené chatě nás už čekala paní správcová, rychle do cyklistického a po delší době jsme vyrazili opět na kolo. Námraza se držela naštěstí jen na stromech a kromě pár mírně ledovatých úseků se jelo perfektně. Kousek nad sedlem vykoukly první sluneční paprsky a pak už nás odprovázela jen modrá obloha - po dvou týdnech v mlze to nádherně zvedne náladu.

na kole

V polovině trasy se nacházela občerstvovačka na Paprsku (letos celkem 5 návštěv), kde jsme poprvé seděli sami v celé hospodě a poprvé jsme si dali něco jiného než borůvkové knedlíky. Z Paprsku byly vidět zas nějaký ty panorámata a někdy před druhou jsme se raději zvedli, aby v případě nějakého defektu nedošlo na jízdu potmě. Celá projížďka byla jednoznačně letošním cyklistickým highlightem roku, protože po takových singlech se nejezdí každý den. Nejkrásnějšími úseky byla hraniční stezka mezi Jaworníkem Granicznym a sedlem pod Polskou horou a pak úžasný singl od Medvědí boudy k rozcestníku Zhořelá.

Kolem půl čtvrté jsme byli zpátky na chatě a po sprše následoval zasloužený šlofík. Ve čtvrt na šest dorazilo první auto - Ivoš s Pavlou a malým Tomíkem a s menším zpožděním za nimi pak Libuš, Baruš, Petryk a Bob. Aby nedošlo k mýlce, tak v případě "Baruš" se jednalo o psí variantu tohoto jména. Po vybalení veškerých potravin začla tradiční soutěž o to, kdo toho více udá a tím pádem pak i méně odveze. Na úvod padli utopenci, Bobanův naložený sýr a došlo i na ohnivou vodu Dobrého dědy. Jako poslední projelo celní kontrolou auto se dvěma světlemodrými děvčaty řízené panem Jakubem a byli jsme tak komplet.

Večerní zábava se ubírala pomerně klasickým směrem až do okamžiku, kdy (neznám přesné detaily kdo si začal) Libuška zavelela k nočnímu výběhu na Kralický Sněžník (z chaty asi 8km a 700m převýšení). Za námi bylo několik piv, panáků i sklenic vína, takže přidat se k tomuto nápadu nebylo zas tak obtížné. Nakonec jsme tedy s Libuškou a Petrykem někdy po desáté hodině vyrazili za velice bídného svitu čelověk po hraniční stezce směr Kraličák. Že to byl velice blbý nápad jsem zjistil poměrně rychle, ale z rozjetého vlaku se blbě vyskakuje. Pod nohy moc vidět nebylo (tohle nebyly orienťácké Silvy) a jediným orientačním bodem nám byly hraniční kameny. Po necelých padesáti minutách běhu jsme se štěstím našli rozcestník Gleboka Jama (asi 5km od chaty), udělali několik dokumentačních fotek a vyrazili zpět.

u Hluboké jámy, někdy kolem čtvrt na dvanáct

U Hluboké jámy, někdy kolem čtvrt na dvanáct.

Stejnou cestou na Paprsek, tentokrát pěšky (sobota, 26.11.)

Druhý den ráno jsme se usnesli na výletu na Paprsek, z větší části po den starých stopách našich sjetých plášťů Kenda Karma. Modrá obloha se zdržovalo někde jinde, ale i tak se díky bílé námraze na všem možném bylo na co koukat. První část výletu zpestřila tradiční orienťácká fikačka z Hraničního Javorníku do údolí k Medvědí boudě. Na Paprsku jsme dnes již dali pověstné borůvkové knedlíky, pivko a s Petrykem i čtyřkombinaci preso, zelená, smetana do zelené a rakvička. Panorámata se moc nekonala, na druhou stranu byl stejně Paprsek jediným místem, kde by bývalo bylo něco mohlo být vidět, pokud by vidět bylo.

sváča

Na chatu jsme došli bez problémů za světla a plynule jsme pokračovali v konzumaci všeho tekutého i pevného. Kam bych měl zařadit náš hodně rozvláčný naložený hermelín ale netuším. Večer proběhl v poklidu za hraní Aktivit, pro vzpomínání za dlouhých zimních večerů bych zaznamenal Bobanovu vodní pistoli nebo Kubovo koleno. Nikdo již běhat jít nechtěl.

I na Kraličáku může být hezky (neděle, 27.11.)

Nedělní výlet byl asi nejnáročnější z celého víkendu, na druhou stranu to ale stálo za to. Hned na úvod jsme se rozdělili do dvou týmů - společně s Kubou a Petrykem jsme dovezli auta do Nové Seninky (alias Semínky alias Sedlinky) a odtud jsme vyrazili kolmo vzhůru na místo srazu u Hluboké jámy s druhou skupinou (5 děvčat vedených Bobanem). Aby nám cesta lépe uběhla, vybavili jsme se nejen pálenkou Dobrého dědy, ale také oranžovým enerdži drinkem. Sraz obou skupin proběhl bez problémů a při dalším postupu vzhůru jsme konečně mohli vidět, jak by vypadala naše páteční noční cesta, pokud bychom pokračovali dál na Kraličák. Jedno bylo jisté, o běhu by se nedalo mluvit a i návrat by byl dost nejistý.

Boban a děvčata

Boban a děvčata.

Dnes za azurové oblohy byly ale všechny kopce neškodné a i s pomocí oranžové energie jsme se krátce po poledni dostali úspěšně na vrchol. Kdo tam někdy byl, tak ví, že na Kralickém Sněžníku bývá hnusně vždy, pokud tam jste. Hezky je tam pouze v případě, že na vrcholu nejste a to ještě jen někdy. Tentokrát naštěstí zaúřadovala nějaká anomálie a my jsme se mohli kochat nádhernými výhledy široko daleko. Snad i ta Sněžka byla vidět.

Na Sněžníku

Na Sněžníku.

Sešup dolů byl poměrně rychlý a bezbolestný a i ta fikačka lesem byla na můj vkus moc vychozená. Pěknou tečkou na závěr byla návštěva restaurace na náměstí ve Starém Městě, kde měli speciální zvěřinové menu. V mém případě se jednalo o zajímavý comeback na místo činu po 14 letech (áčka u Olšanky v roce 1997), tentokrát ale došlo i na placení.

Další fotky:

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit