Upravený plán na první den byl vystoupat přes Malého Děda na Švýcárnu a dojít na Kurzovní, kde jsme měli zabookovaný retro pokoj. Auto jsme nechali na Hvězdě, odkud jede autobus do sedla Vidly. Taky ho pak tady snadno najdeme i druhý den po sestupu údolím Bílé Opavy.
Přesně pět minut před výstupem z autobusu začalo pršet, pak na půl hodiny přestalo abychom mohli nahodit bundy a poté už nepřestalo až do večera. Naštěstí to nebyla dlouhá trasa, přestože jsme si od pana Marka vyslechli několik připomínek k její délce.
Na Kurzovní jsme v promoklém stavu došli krátce po poledni, ale mohli jsme se naštěstí jít rovnou zrekonstruovat na pokoj. V hotelu byla obří herna s ping-pongem, takže jsme deštivé odpoledne strávili tam.
Hotel Kurzovní je podobný případ jako Hotel Červenohorské sedlo, jen nemá bazén. V obou hotelech je to pěkný retro zážitek, v obou také dobře vaří, takže doporučuju návštěvu i když jen jdete kolem. Oba hotely nabízejí za příplatek rekonstruovaný pokoj, ale na jednu noc to nedává moc smysl a děti kvalitu pokoje stejně neřeší. Naopak je zaujal moc pěkný retro balkón s výhledem na Petrovy kameny.
Při pohledu z postele nás druhý den uvítal krásně modrou oblohou. Za půl hodiny z toho byla mlha jak od Rákosníčka a u snídaně jsme už sledovali, jak venku zase prší.
Podobně, jako o den dřív, jsme na úvod výletu dostali půlhodinku bez deště aby nás pak celý sestup údolím Bílé Opavy doprovázel lijavec.
Dole už naštěstí definitivně pršet přestalo, objevilo se slunce a první skupinky turistů v tílkách a pantoflích mířících vzhůru.
V Karlově Studánce jsme doplnili palivo u stánku poblíž vodopádu (doporučuju návštěvu) a už to jen vyšli nahoru na Hvězdu k autu. Od Marka jsem za výlet dostal tři hvězdičky z pěti, což beru vzhledem k počasí jako dobrý výsledek.
Celkově se jednalo o pěkný test našeho vybavení před dovolenou ve Finsku. Nyní už tušíme komu nevydrží v dešti nepromokavá bunda (všem kromě Jirky), boty (pan M.) nebo kalhoty (Janča).
Tak za rok zas.