• Bilance dva-nula-jedna-pět

    Zas po roce na vánoce tu máme bilanční článek, ať mám svoje dvapatnáct myšlenkové pochody hezky zdokumentované pro budoucí generace. Opět to bude hlavně o práci, ale trochu tam přicmrndnu i volnočasové aktivity. Zatímco předchozí dva roky (2013, 2014) jsem hodně hledal směr, kudy se pracovně vydat, tak letos už to bylo jasně nalajnované.

  • Hanácká zimní liga: imigranti v Radíkově!

    Předvánoční zimněhanácký závod na Radíkově byl tentokrát ve variantě s migrujícími kontrolami. To je taková orientační legrácka, kdy se vám po mapě kontroly různě pohybují podle předem daného jízdního řádu a vy je máte za úkol ideálně všechny pochytat. Já jsem to takticky moc nevychytal a jednu bodovku nestihl.

  • V teritoriu Piškot Kapu

    Po roztomilých fotkách z hor to tady zase zaplevelím orienťákem. V Bělči nad Orlicí se běžel poslední letošní kraják a já se opravdu hodně těšil, že si zaběhám v PiškotKapáckém lese i jinak, než při roznosu kontrol. Trať byla sice z větší části namotaná jižně od rybníka, kam jsme zas tak často neběhali, ale i tak tam bylo dost známých míst. Letos to bylo už minimálně potřetí mapově bez větší chyby, tak doufám, že se jedná o trend, nikoliv výjimku.

  • Tradiční podzimní akce, tentokrát v Jeseníkách

    S početným dětským složením jsme vyrazili udělat bugr na hory, aby si místní obyvatelé a zvířátka užili trochu vzruchu před nudnou zimou. 13 dospělých versus 6 dětí versus 3 psi je už pořádná porce zábavy, takže jsme se vždy trochu prostorově rozptýlili, abychom pokryli tím bugrem větší plochu.

  • Atletika na Slovácku

    Ve rovinatém lese u Vracova jsem lítal jako mladý nadějný závodník někdy kolem roku 1997. Nyní jako o něco pomalejší a mnohem méně nadějný veterán jsem tam vyrazil poletovat v rámci mistrovství štafet a družstev. Hlavní pozornost jsem letos směřoval na jesenickou klasiku, takže jsem byl zvědavý, jak se absence rychlostního tréninku projeví ve zdejším atletickém lese.

  • Jesenická veteránská klasika

    V rámci mistrovství republiky na klasické trati jsem nějak přeskočil dospělou kategorii. Přesně 16 let od mého posledního juniorského startu na této distanci jsem nyní pro změnu jako nejmladší vetoš vyrazil bojovat do domácích jesenických kopců v okolí Skřítku.

  • Kouči, kamaráde, můžeš mluvit?

    Viděls to co ten Piškot prováděl na tý Akádě a teď na krajáku v sobotu. Jako teď nebo v sobotu? V sobotu. No viděl, celý je to o chybách vole, jestli mi rozumíš. Tos řek pěkně. Co von si to jako myslí? Že se ty postupy na tom orienťáku jako nějak vymyslej samy nebo co?

  • Poctivý béčka

    Nejlepším tréninkem je závod, takže v rámci přípravy na jesenické Mistrovství na klasice jsem si zajel na nedaleká béčka kousek za Konici. Trochu jsem měl respekt ze 14,5km dlouhé trati, ale překvapivě to dobře odsýpalo. Nějaký chybky byly, na dvojku to chtělo jít asi rovně, na šestku jsem šel moc vlevo, ale celkově to beru pozitivně. Organizačně a zázemím to bylo na béčka nějak moc komfortní, nebo jsem asi už dlouho nebyl na větších závodech.

  • Valašský cykloorienťák

    Po delší mateřsko-fotrovské pauze jsme společně s Jančou nastoupili do bajkového orienťáckého závodu a zúročili náš letošní tvrdý cyklistický trénink. Já jsem si letošní kilometry odšlapal jednou cestou do práce, Janča se byla třikrát projet v Pomoraví. Nechtěli jsme samozřejmě na náš comeback hned upozorňovat celostátní média, takže jsme si vybrali spíše menší podnik s příjemnou domácí atmosférou a v terénu, který nám dokonale sedí.

  • Piškot Kap 20

    Poslední Piškot Kap byl pro mě sice hodně nostalgický, ale rozhodně se nejednalo o závod v nějakém pohřebním duchu. Naopak to bylo vzhledem k počtu závodníků hodně veselé, sportovně velice kvalitní a večer hodně ... hmm ... taky kvalitní. 28 startujících, kupa děcek, početný personál na jejich hlídání a mnoho okolojedoucích si tento víkend určitě užili. Celkem jsme napočítali přes padesát návštěvníků. Doplněny fotky a mapy.

  • Ropička a Kotař

    Protože už máme všechny blízké pohoří prochozené poměrně dokonale, tak nám nezbývá nic jiného, než začít jezdit někam dál. Dneska jsme otestovali krátký okruh v Beskydech a myslím, že se nám tam bude líbit. Původně jsme chtěli vyrazit rovnou na Lysou, ale nakonec jsme vybrali o něco kratší a méně kopcovatou trasu v okolí Morávky. Jinak asi vypadám dost důvěryhodně, dvakrát jsem rozdával rady, kde se nachází jaká chata.

  • Bojovka na Severu 6. / Dánsko

    Poslední díl našeho miniseriálu se odehrává na severu Dánska. Těšili jsme se na krásné písečné pláže, nějaké ty památky, dánské pivko a já konkrétně ještě na závody v orienťáku. Něco z toho se splnilo, něco jen tak z části, ale bylo to tu příjemné. Po dramatickém Norsku plném velkých hor, hlubokých jezer a silnicích plných automobilů Volvo to je v Dánsku takové uklidňující, přehledné a automobilově více pestré.

  • Bojovka na Severu 5. / Fjordy a cesta na jih

    Na cestu z Bergenu do Dánska jsme měli 3 dny a víceméně žádný plán jak je využít. Uvažovali jsme o cestě podél pobřeží přes Stavanger, případně se dal navštívit JWOC a zaběhnout si tam nějaké přichozí, ale pak jsme do toho trochu zakomponovali fjordy a od nich to vzali improvizační cestou až na nejjižnější bod Norska - maják Lindesnes.

  • Bojovka na Severu 4. / Bergen

    Minulým příspěvkem jsme potěšili milovníky hor, nyní si naopak oblečeme trochu hipsterské módy a vyrazíme do ulic rušného Bergenu. Před odjezdem jsme konkrétní památky a zajímavá místa v Bergenu nijak neřešili, takže jsme tu trochu improvizovali. Díky stabilnímu internetu a kupě uloupených brožur z místního infocentra to nebylo zas tak složité.

  • Bojovka na Severu 3. / Filefjell a Jotunhaimen

    Naše cesta dospěla do nejvyššího bodu trasy, v dalších dílech už budeme jen klesat. Ze švédského horského Idrefjallu (800m n.m.) jsme se s jedním mezipřistáním v údolí přesunuli do norského horského Nystuenu (1000m n.m.), umístěného na okraji pohoří Jotunhaimen a Filefjell. Tentokrát máme v nabídce méně keců a více fotek.

  • Bojovka na Severu 2. / Idrefjall

    Čím víc máme volného času na nicnedělání, tím víc flákám palubní deník. Strávili jsme týden v Idrefjallu a musím to objektivně zhodnotit jako více než parádní týden. Prolezli jsme pár okolních kopců, úspěšně jsem se vrátil z místního lesa a chodili jsme se koupat do vyhřívaného bazénu. Varuju předem, článek bude dlouhý jak tejden (na severu).

  • Bojovka na Severu 1. / Brífink a cesta

    Briefing na úvod - 14. června jsme vyrazili na sever, 15. července se ze severu vrátíme (pokud vše dopadne dobře). Jedeme naším menším MPV fárem, posádku tvořím já (velitel), Janča (nadřízená velitele) a mladý sokol Mára (skutečný šéf a iniciátor výpravy). Cílem je otestovat vzájemnou kompatibilitu všech členů posádky při tak dlouhém pobytu. Cesta je naplánována dostatečně velkoryse, aby nebylo nutné trávit celé dny uvnitř auta, ale abychom si mohli užít dostatečně letní slunné dny, kterými severské státy oplývají (někdy). Janča prohlásila, že měsíc v kuse v tomto složení není žádná dovolená, ale bojovka, proto ten název článku.

  • Piškot Kap XX - konečná, vystupovat

    Letošní jubilejní dvacátý (no ty kráso!) Piškot Kap se zároveň stane i tím posledním. Protože ne všichni četli můj egoistický medailonek na oddílovém webu, kde jsem své důvody lehce naznačil (já to pdf drze linknu i přímo, strana 8), tak bych to rád nějak rozvedl i tady. A samozřejmě bych zároveň chtěl všechny pozvat, ať si 31.7. - 2.8. udělají čas a přijedou se s tímto závodem rozloučit.

  • Tři dny s obytňáčkem

    Na léto plánujeme delší cestu na Sever a v rámci úvah o tom, jak ji pojmout, jsme se mimo jiné dopracovali k variantě obytné auto. Nechtěl jsem ale řídit nějakou velkou krávu, takže jsme uvažovali o třídě reprezentované Volkswagenem California (patří sem třeba ještě Mercedes Viano Marco Polo). Jak jsem po chvíli gůůglování zjistil, půjčit si podobné auto v Česku je téměř nemožné. Nakonec se na nás asi na páté gůůglí stránce usmálo štěstí v podobě Obytňáčku (to je jeho oficiální název).

  • První Paprsek

    Zatímco loni jsme byli na Paprsku pečený vařený od jara do podzimu, letos jsme udělali první zářez až minulou neděli. Na druhou stranu jsme to zase vzali neohroženě největší kolmicí z Ramzové na Smrk a pak jsme si ještě odskočili na polskou kešku na vrcholku hory Postawna (sice má přes tisíc, ale jinak je to fakt kopec jak hovado).

  • Dvojitý štafle u Krna

    Podobně jako loni jsem i letos vyrazil podpořit náš klub ve dvou štafetových závodech. Oba byly shodou okolností u Brna a v obou případech jsem se nominoval na post prvního úseku. V minulosti jsem první úseky běhal poměrně často a i nyní můžu říct, že mě to překvapivě hodně baví. První úsek je specifický tím, že to musíte poměrně hodně smažit, mapovat naopak jen tak trochu, potřeba je hlídat si soupeře a sledovat, zda jdou na ty vaše kontroly.

  • Velikonoce za horama

    Po zimním soustředění na Valašsku tu máme o měsíc a půl později znovu zimní soustředění, tentokrát v Orlických horách a jako bonus bylo zároveň i Velikonoční. Přestože jsem už před pár týdny odzimoval vozík a vyrazil ho provětrat do Pomoraví (s pasažérem samozřejmě uvnitř), tak na letošní Velikonční výlet jsme nakonec do kufru ládovali sněžnice.

  • Zimní soustředění Karolinka

    Před rokem jsme v podobném termínu brázdili cyklostezky v okolí Karolinky našimi Kočárky, letos jsme místo kočárku vzali raději sáňky. Počasí sice tentokrát nevyšlo úplně na 100 procent, ale i tak si to omladina a ostaršina užila dostatečně. Podobně jako loni necháme komentář na Marečkovi:

Zrušit filtr