Bojovka na Severu 6. / Dánsko

763× přečteno

Poslední díl našeho miniseriálu se odehrává na severu Dánska. Těšili jsme se na krásné písečné pláže, nějaké ty památky, dánské pivko a já konkrétně ještě na závody v orienťáku. Něco z toho se splnilo, něco jen tak z části, ale bylo to tu příjemné. Po dramatickém Norsku plném velkých hor, hlubokých jezer a silnicích plných automobilů Volvo to je v Dánsku takové uklidňující, přehledné a automobilově více pestré.

9.7.2015 - Grenen Skagen

Dopoledne jsem měl práci, takže jsem vyslal zbytek rodiny přepadnout místní obchod a cestou postrašit místní rezidenty jízdou na plastové motorce se symbolem čerta. Ještě nějaké menší tetování a můžeme ho zapsat do přípravky Hell Angels. Plastové motorky tu nejsou nijak zastoupeny, takže si Mára vydobyl značný respekt a soused odnaproti nás pokaždé poctivě zdraví.

Odpoledne jsme zajeli do Skagenu, respektive až na úplný konec města do severní špice Dánska. Po kratší procházce po pláži jsme dorazili k místu s názvem Grenen Skagen, kde se střetávají průlivy Skagerrak a Kattegat. S námi tam samozřejmě dorazila kupa turistů, protože je to velká místní atrakce. Atraktivní na tom asi bude to, že to střetávání je hezky vidět na vlastní oči, vlny tam do sebe mlátí až z nich voda stříká a turisté si u toho dělají selfíčka, které pak sází na net.

Míříme ke Grenen, Mára za žádných okolností nepouští modré autíčko z ruky.

Míříme ke Grenen, Mára za žádných okolností nepouští modré autíčko z ruky.

My jsme si selfíčko neudělali, raději jsme chytali Máru, který měl legraci z toho, jak ho chytáme, aby nevběhl do vody. Okolo je několik bunkrů z druhé světové, kousek od parkoviště je taky pěkný maják, takže návštěvu určitě doporučujeme. Škoda že nebylo zrovna azuro, ale další den se to už mělo lepšit.

Tam vzadu se srážej vlny

Vlevo Skagerrak, vpravo Kattegat a uprostřed sokolík s maminkou.

V podvečer jsem ještě stihnul trénink na nadcházející závody. Popravdě přiznávám, že mě trochu místní terén překvapil. Čekal jsem něco leteckého jako v Rize a dostal jsem neprůběžný les, duny porostlé vysokou trávou a na kterých se nedá ničeho chytit. Ponaučení z krizového vývoje bylo následující - všechno obíhat, do zelené nelézt, na duny bacha a vystartovat na konci (nechat šlapat trávu ostatní).

Náhled mapy

Náhled tréninkové mapy s loňskou tratí (letošní trať byla jiná).

10.7.2015 - Maják v poušti a zoo

Od rána bylo azuro, takže jsme na nic nečekali a hned jak to bylo možné (tedy odhadem před desátou) vyrazili na výlet. Prvním cílem dne byl maják Rubjerg Knude, který je turistickou atrakcí proto, že je zčásti zasypán pískem. To je taková hezká místní tradice (ještě budem mluvit o zasypaném kostelu). Vypadá to opravdu zajímavě, ještě lépe to vypadá na fotkách, takže to všichni jezdí fotit.

Maják vypadá z dálky jak obrázek ze staré pohlednice

Maják vypadá z dálky jak obrázek ze staré pohlednice.

Maják

Maják a mravenci okolo.

My jsme sice měli krásně, ale foukal hodně silný vítr, což je u písečných dun poměrně nepříjemné. Takový písek vám zaleze do uší, očí i pusy, takže se hlavně těšíte, až od toho majáku vypadnete. My jsme tedy vypadli, popojeli autem a následně zapadli do zoo ve městě Aalborg.

Vichr z hor u majáku

Vichr z hor u majáku byl hodně nepříjemný. Bylo sice teplo, ale bunda s kapucou byla základ.

Co napsat o zoo kromě toho, že tam mají zvířata? Byl tam pěkný dětský koutek v restauraci, velké dětské hřiště a mají krásného ledního medvěda. Velikost zoo byla tak akorát, žádná mnohakilometrová turistika se naštěstí nekonala. Cestou domů jsme zakoupili maso, pak jsem roztopil náš jednorázový gril z Norska (nekupte ho za patnáct norských kaček) a o něco později jsme baštili maso a chladili to dánským pivkem. Je příjemné být opět v zemi, kde mají velký výběr místních piv.

11.7.2015 - Orienťák v písečných dunách

V sobotu ráno bylo krásné slunečné počasí, takže ještě před závodem v orienťáku jsme vyrazili na pláž, kam jsme to měli z domu asi kilák. Mára tam dofrčel na motorce a zajezdil si s ní i po pláži, kde překvapivě parkovala taky auta. Slunce sice svítilo ostošest, ale vzhledem k větru to nebyla žádná koupací hitparáda. Situace na pláži vypadala asi následovně:

  • Švédi a Noři se koupou
  • Dánové si cachtají nohy
  • Češi mají větrovky a staví hrad z písku
  • Italové sedí na hotelu v péřovkách

Na pláži

Pláž je dlouhá několik kilometrů, škoda že jsme si ji neužili o něco víc.

Dostat Máru z pláže bylo trochu složitější, ale nakonec jsme ho ukecali a já jsem mohl vyrazit na závody, zatímco Mára vyrazil na svačinu a šlofíka. Závody Skaw Dysten měly centrum na okraji Skagenu a slibovaly zážitek mezi písečnými dunami. Po čtvrtečním tréninku jsem trochu znejistěl, že to nebude tak letecké a jednoduché jak jsem očekával. Naštěstí sobotní i nedělní závod byly v běhavějším terénu a mapově to nebylo zas tak hrozné.

Startovní čas byl libovolný, takže jsem trochu zataktizoval, nechal si vyběhat pěšinky a vyrazil do lesa až na konci. V Dánsku (stejně jako v Norsku) neběhají se SportIdentem ale Emitkama, které jsem měl naposledy v ruce asi před dvaceti lety. Po chvíli laborování jak to mám v ruce vlastně držet mi poradil kolega veterán na startu. Nemilou příhodou bylo odebrání popisů před startem, protože nešlo použít nic jiného než popisník na ruku. Můj léty prověřený zavírací špendlík je nepřesvědčil a během závodu jsem musel pořád otáčet mapu a číst popisy.

mapa

Mapa je v měřítku 1:7500, takže ty obíhačky nebyly zas takový dardy.

Samotný závod nepatřil z mé strany k těm tragickým, na druhou stranu to ani nebyla žádná hitparáda, přestože výsledné páté místo z dvaceti severských vetošů není špatné. Pod dojmem tréninku jsem obíhal co to šlo, přestože to nebylo vždycky úplně nejšťastnější řešení. Les to byl sice zasekaný solidně, ale možná o chlup míň než ten tréninkový. Tradičně jsem pohnojil pár dohledávek (šestka smrděla problémem už od pohledu), občas nedával pozor (21.) a párkrát zbytečně obíhal (14., 18.). Fyzicky to celkem šlo, hluboký písek byl hlavně na pěšinách, do samotných dun jsme se moc nedostali.

12.7.2015 - Jak jsem jim to natřel

Poslední den na Severu jsme vyrazili na závody už kompletní. Můj fanklub mě doprovodil na start (Tatáá hop hop), já jsem tentokrát už s popisníkem i správně nasazenou emitkou nakráčel do koridoru, s paní startérkou vedl konverzaci na téma písek a pískovce a s odhodláním to těm seveřenům natřít vyrazil hledat lampiony na písek.

Nedělní trať vedla už z velké části po otevřených písečných dunách, takže fyzicky to občas bylo v tom hlubokém písku trápení. Mapově mi to naopak sedlo a hlásím koučovi, že po dlouhé době to bylo dnes bez chyb (drobnosti pomíjím). Celý závod se mi dařilo jít plynule, nebál jsme se to vzít občas rovně přes zelený a bylo z toho pěkné druhé místo s velkým náskokem před třetím.

mapa

Po závodě jsme ještě zašli okouknout nedaleký kostel zasypaný pískem (je vidět jen věž) a popojeli do centra Skagenu na krátkou městskou turistiku. Pěší zóna i zahrádky restaurací byly celkem přelidněny, z cizinců převládali hlavně Noři a Švédi, ale potkali jsme i Japonce (známka kvality) a jako exotiku beru obyvatele Faerských ostrovů.

Zasypaný kostel a brzy zasypaný Mára

Zasypaný kostel a brzy zasypaný Mára.

Konec

Zítra valíme domů (s mezipřistáním na jednu noc v Německu) a nevím, jestli se dostanu k nějakému shrnutí, takže bych tu měl aspoň krátké zkušenosti z cestováním s Márou:

  1. lidi se na vás budou usmívat (resp. na vaši malou kopii)
  2. když je nejhůř, tak pomůže tablet/mobil/noťas s pohádkou
  3. moc toho na den neplánujte, ať nejste zklamaní, kolik se toho nestihlo
  4. kempy na severozápad od nás jsou i s malými dětmi bez problémů
  5. dětská postýlka a jídelní židlička jsou zatím stále pomocníci
  6. počasí není problém (naopak problém je s absencí oblíbené hračky)
  7. dětské hřiště má přednost před libovolnou atrakcí
  8. dětské hřiště s dětmi je nejvíc

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit