Dvojitý štafle u Krna

470× přečteno

Podobně jako loni jsem i letos vyrazil podpořit náš klub ve dvou štafetových závodech. Oba byly shodou okolností u Brna a v obou případech jsem se nominoval na post prvního úseku. V minulosti jsem první úseky běhal poměrně často a i nyní můžu říct, že mě to překvapivě hodně baví. První úsek je specifický tím, že to musíte poměrně hodně smažit, mapovat naopak jen tak trochu, potřeba je hlídat si soupeře a sledovat, zda jdou na ty vaše kontroly.

Mistrovství Moravy na autodromu

První ze závodů se konal na okraji brněnského autodromu, na mapě dříve i nyní zvané Pohádka máje. Naposledy jsem tam běhal v roce 1997(?), ale to jsem byl ještě mladej perspektivní kluk. Nyní jsem jako zkušený neperspektivní borec středního věku vyrazil hledat lampiony spolu s třema desítkama dalších borců , převážně mladšího věku. Hned na úvod jsem dal soupeřům šanci, když jsem s využitím nějakého klacku provedl let plavmo vpřed a vyzkoušel tak přívětivost brněnské lesní hrabanky, štěrku a listí.

Autodrom

Mapově to bylo takový průměrný s průměrným počtem mapových debilit způsobených především rozdílnými farstami soupeřů. Místní kopce mě trochu zmohly a celou dobu jsme měl pocit, že se v lese jen tak potácím. Pořádně jsem se vlastně rozběhl až cestou na diváckou, kdy jsem to vzal totální obíhačkou podél okruhu (a ve své situaci jsem to bral jako dobrou volbu). Do cíle jsem doběhl někde na úrovni 20. místa a předal virtuální kolík dalším kolegům, ať se mohou předvést.

H21

Bukovinka

O týden později už jsem do auta napakoval celou naši rodinku a vyrazili jsme do Bukovinky, což je vesnice asi 10km za druhým koncem Brna. Na prvním úseku se mi dařilo podstatně více než o týden dříve a kolegům ze štafety jsem to přinesl kousek za naší první štafetou. Celý závod jsem šel v podstatě bez větší chyby, což se mi už hodně dlouho nepodařilo (a asi zase delší dobu nepodaří). V lese byl nachystaný solidní brněnský napalm, který nás prověřil hned na úvodních třech kontrolách. Jsem si před týdnem říkal, že těm hustníkům něco chybí a ony to byly ostružiny. Pocitově mě to přišlo více běžecké a méně mapově složité než týdnem, což byl asi hlavní klíč k mému úspěchu. Taky jsem samozřejmě nechtěl zklamat synátora, který na diváckém úseku fandil co to šlo.

Mapku nemám, museli jsme vyrazit domů dříve, aby se mladej sokol trochu prospal. Tak aspoň jedna fotečka od Kadeho.

předávka

Předávka v Bukovince.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit