25.6.2015 - Přesun do Norska
Ráno jsme se překvapivě rychle stihli spakovat, provedli čekaut na recepci, vyřídil jsem v rychlosti pracovní mejly, nahrál předchozí článek na web a mohlo se vyrazit. Dole v Idre jsme ještě za levnější švédskou korunu nabrali benzín, nějaké pochutiny a tradičního malovaného koníka symbolizujícího kraj Dalarna. Díky mobilní aplikaci ACSI jsme vybrali nejvhodnější kemp poblíž jezera Mjosa (hlavní parametr výběru je children playground: large) a po necelých 3,5h jízdy jsme do něj díky navigaci v mobilu (výhra v soutěži Navitel) úspěšně dorazili.
Snídaně v trávě, ve stanové sekci nebylo narváno.
Se stanem jsme v kempu byli jediní, což mělo za výhodu to, že nám patřil celý travnatý poloostrov vyhrazený pro stany. Za sebou máme 5 nocí v kempech a zatím byla pokaždé k dispozici speciální místnost pro přebalování, případně rodinné koupelny (se sníženými umyvadly a záchody). Tady jsme ještě využili velkou kuchyňku s posezením, což se hodilo hlavně během kratší podvečerní bouřky. Díky deštíku pak mohla následovat oblíbená Márova kratochvíle projíždění kaluží na motorce a házení kamenů do kaluží (nebo jezera). Jinak kemp to byl pěkný, ze stanu jsme měli krásný výhled na jezero a vesničky na druhé straně. Za ten výhled byl asi příplatek, 230NOKů (Kč krát 3,7) je zatím největší pálka za noc v kempu.
Skoro to vypadá, jak kdybysme byli v kempu sami.
26.6.2015 - Jedeme do hor, tak se otepluje
Ráno jsme ještě byli s Márou naházet pár kilo kamení do jezera a někdy kolem jedenácté vyrážíme na další cestu, která by dle navigace měla zabrat 2,5 hodiny. Bohužel je v tomto regionu velká koncentrace silničářů, kteří se s přibývajícím teplem stěhují na silnice a kopou co se dá, takže se cesta trochu protáhla. Každopádně něco po třetí hodině vyzvedáme dle domluvy v potravinách uprostřed kopců klíče (dle počtu klíčů evidentně běžný postup) a o pět kilometrů dále se pak úspěšně zabydlujeme v luxusním apartmánu na břehu jezera. Obloha azurová, slunce hřeje jak o závod a okolo samá panoramata, asi si tady na těch pár dní zvyknem.
Bydlíme v tom baráku jezera, máme to v přízemí i s terasou.
Odpoledne jsme provedli krátký průzkum po břehu jezera a vyfotili pár zasněžených kopců. Apartmán máme (stejně jako ty následující v Bergenu a Skagenu) zarezervovaný na pár kliknutí díky službě Airbnb, můžu určitě doporučit.
Trénink na další den.
27.6.2015 - Utsikten znamená výhled
Azuro stále pokračuje, tak hurá do kopců. Dle nalezené boružky Top 30 Family friendly walks in Valders, jsme vybrali výstup na kopec Utsikten (1485m), který se tyčí mezi jezery Bydgin a Tyin.
Panorámata.
Trasa je dle popisu vhodná pro 4-5 leté děti i tatínky s dětskou krosnou. Raději rovnou upozorním na důležité údaje:
- Věkové rozmezí se týká norských dětí a norských tatínků s krosnama. Pokud jste někdy potkali Nory, jak si jdou po práci vyběhnout na kopec, tak víte o čem mluvím.
- Brožurka se týká léta, tedy období, které zde nastane přibližně za měsíc a bude trvat asi týden, než dorazí podzim. Aktuálně bych to tu odhadoval na český začátek dubna na horách (zbytky sněhu, rašící lístky bříz, turisti mají lyže nebo sněžnice).
- Pokud si nechcete brát na výlet kožené pohorky, protože vás od nich trochu pobolívá achillovka, tak si vyberte jinou tůru, než tu co vede ze 70% na sněhu.
Na vrcholu jsme vypustili Máru.
Vrcholovka.
Jinak to byla nádhera, krásné výhledy na okolní kopce, cesta nahoru nakonec nebyla tak dramatická jak zespodu vypadala, teplo na tričko, k vidění byli lyžaři v kraťasech sekající obloučky telemarkem.
A ještě 3v1.
Odpolední odpočinek se stavebními pracemi.
28.6.2015 - Vettisfossen
Protože jsme byli po sobotním výletu červení od slunce jak indiáni, tak bylo vhodné vyrazit někam do stínu. Bohužel nás v neděli čekal opět pařák a azurová obloha, tak jsme se popojeli schovat do nejhlubšího norského údolí Utladalen, kde je shodou okolností schován také nejvyšší norský vodopád Vettisfossen (275 m volného pádu). Ochlazení se konalo hlavně v první polovině cesty, kdy ještě slunce neproniklo až na dno údolí. Cestou zpátky už byl solidní pařák i v údolí (dle palubního teploměru 23°C ve stínu). Trasa údolím je hodně pohodová, vede po širší štěrkovce a cestou je k vidění více vodopádů nebo peřejí.
Úvod byl údolím ve stínu, závěr už hezky na slunci. Uprostřed farma Vetti. vpravo pak vodopád Alvdalfossen (asi 170 m vysoký).
Na konci širší cesty údolím jsme dorazili k farmě Vetti, kde nás současně dorazili první turisté. Obecně je strašně příjemný cestování s Márou, ať je v krosně nebo šlape po svejch, tak se na nás všichni pořád usmívají, případně zkoušejí na Máru nějaké severské cukrbliky. Janča má teorii, jestli se tady na sebe ti lidi neusmívají i v případě absence malého dvacetiměsíčního turisty po boku. Zkušenost z českých hor je taková, že největší důvěrností bývá maximálně pozdrav.
Údolí Utladalen, na pravé fotce vodopád Vettisfossen.
Od farmy to bylo k vodopádu už jen půlhodinový kousek, vodopád byl samozřejmě pěkný, ale my jsme se těšili zpátky na farmu na vafle s marmeládou a kafe (levnější než na Paprsku, pokud zůstaneme u korun).
Závěrečná část už nebyla taková dálnice; Vafle & kafe.
Jinak už samotná cesta z našeho ubytování do Utladalenu (~ 45 km) byla příjemná - nejprve jsme kousek vystoupali k zamrzlému jezeru Tyin, okolo kterého se tyčí zasněžené kopce a typické norské chaty, poté následuje sjezd do údolí k Øvre Årdalu zakončený úzkými serpentinami v kolmé stěně vyšperkovaný několika tunely. Byl jsem celkem rád, že je neděle a není takový provoz v protisměru.
29.6.2015 - Kosa jak z nosa
Po víkendových teplotách nad dvacet přišly v pondělí pro změnu teploty pod deset. Popravdě to ani zas tam nevadilo, panorámata jsme stihli předchozí dny a do červena spálené ruce a krky se stejně líp hojí v chládku. Poměrně brzo ráno jsme vyrazili rovnou od ubytování do Filefjellu, konkrétně k chatě Sulebu. Cestou se vystřídalo proměnlivé počasí s trochou slunce, ale když začalo mrholit a Mára hlasitě protestovat, tak jsme to v polovině cesty raději otočili.
Cesta na Sulebu. Vlevo to je ještě nadějné, vpravo už to balíme a jdem zpátky dolů.
Odpoledne jsme už jen bagrovali štěrk, já jsem si dal pěkné běžecké kolečko okolo jezera a pak se opět bagrovalo.
Malý bagrista si všimnul, že nic nedělám a jen fotím. Dostal jsem důtku s výstrahou a hrabičky.
30.6.2015 - Cesta do Bergenu
Klíče jsme vrátili do supermarketu, zamávali Nystuenu a vyrazili na trasu skrz mnoho tunelů do Bergenu. Cesta je to poměrně romantická, pořád nějaké to jezero, fjord, vodopád nebo přímo jezero vtékající vodopádem do fjordu. Projíždí se přes konečnou stanici horské železnice ve Flamu nebo přes známé lyžařské (a v létě bajkové) město Voss.
Městečko Flåm je trochu zastíněno lodí.