Turnaj mistrů a nová Windows

Stejně jako v roce loňském, jsme i letos uspořádali turnaj v badmintonu, aby se ukázalo, kdo se za ten rok zlepšil, kdo zhoršil a kdo je tom stejně. Nesešli jsme se sice v úplně nejplnějším možném počtu, ale aspoň se turnaj nenatahoval a včas se mohlo přejít k jeho druhé, sociální stránce.

Rychlebská vopejkačka

Vzhledem k většímu časovému zaneprázdnění tu teprve nyní mám report z minulého víkendu. Po loňské úspěšné akci na Kladském sedle jsme si poslední listopadový víkend opět dali hromadnou akci na horách. Jako centrum jsme tentokrát zvolili lesácké rekreační středisko na Ramzové, které nám nachystalo moc pěkné komfortní ubytování. Asi už stárnem, že jezdíme na chaty, kde jsou záchody na pokojích.

Benátská koupačka

O orienťáku v Benátkách jsem četl před několika lety na stránkách časopisu orientační běh a od té doby jsem tak nějak podvědomě věděl, že přesně tenhle závod bych si někdy rád zaběhnul. Vždycky to bylo ale jen takové platonické přání, které zhatil nedostatek peněz, času nebo jsem na závod jednoduše zapomněl. Letos v září jsem si na stránkách hanácké oblasti všimnul upoutávky na každoroční zájezd a bylo vymalováno. Na cestu autobusem s desítkami dalších lampionů jsem se cítil příliš sexy, takže následoval skyscanner a po zjištění, že zpáteční letenka z Prahy do Benátek (resp. Trevisa) je za pár korun, tak bylo vymalováno dvojnásobně.

Stavba domu - díl č.2: už to vypadá jak barák

Tak po roce tu máme pokračování našeho miniseriálu o stavbě domu. Loni jsme položili pevné základy, na kterých nám letos skoro sám od sebe vyrostl v hrubých obrysech domek. Plán pro druhý stavební rok byl jednoduchý: oplotit, vyzdít, zastřešit a zasklít. A hned na úvod můžu spokojeně prohlásit, že až na poslední bod (který je ve fázi objednáno, zaplaceno, čekáme na montáž) se nám vše podařilo splnit. Tak si to opět pojďme projít bod po bodu.

Luxusní podzimní bajking

Minulý víkend do šlo na již delší dobu plánovanou bajkovačku v Javorníkách a Vsetínských vrších. Návrat do těchto kotárů jsem sliboval před dvěma lety a sliby se maj plnit nejen o Vánocích. Společné kolo (něco na způsob velikonočního bajkového soustředění) jsme plánovali už delší dobu dopředu, ale teprve minulé úterý jsme se dohodli, že pojedem, ve středu jsem booknul chatu a v pátek jsme fakt vyjeli v sestavě čtyř osob a jednoho trhače.

Podzimní knedle na Paprsku

Nýbrž a jelikož byla naše víkendová lednice vymetená jak hlava rudého voliče, tak nezbylo nic jiného, než vyrazit na oběd někam na kopec. Dali jsme echo olomoucké sekci a v neděli brzo ráno jsme v počtu pěti kusů vyrazili za letošním čtvrtým zářezem na horské chatě Paprsek. Po delší době jsme měli v plánu dát si jejich borůvkové knedle, což byl náš hlavní a jediný plán dne.

Velká cena Volomouce

Tento sprintový orienťáček na téměř domácí půdě nebylo možné vynechat. Pod honosným názvem Velká Cena Olomouce se skrýval sprintový závod na (aktualizované) mapě z Mistrovství světa 2008, který místní pořadatelé uvedli ve větším stylu na hlavním olomouckém náměstí. Nechyběly plakátky, tiskovky, proslovy nebo pódium pro nějakou tu kulturu.

Opičí orienťák

Během pravidelné návštěvy západní části naší republiky jsme si zajeli i zaběhnout zase nějaký ten orienťák. Mapu Malá opička předcházela velice kladná pověst jednoho z nejhezčích terénů jaké se na východočeských krajácích objevují, takže nebylo třeba váhat. Trať měla být délkově zkrácená, neočekával jsem tedy nějaké větší fyzické trápení.

Za medvědy v pásmu Orlíka

Když už máme tu prohibici, tak jsme sbalili placatku slivovice a termosku čaje s rumem a vyrazili popíjet do hor. Cesta tam byla poprvé kompletně autobusová, přes Litovel a Šternberk do Vrbna pod Pradědem, odkud nás čekala trasa rovná jak prvňáčkovo pravítko až do Jeseníku. Pásmo Orlíka je proslulé především tím, že tam jak nic pořádného pro turistu není (horské chaty s pivkem nebo turistické cesty), tak i spousta zajímavého je (panorámata, množství skal a několik skalních hradů).

Brazílie část 2 / Floripa, Curitiba, Morretes

Vítejte u druhého pokračování naší cesty do Brazílie a zase zpět. V prvním díle jsme se hned po příletu vydali na čtyři dny k vodopádům Iguacu, teď si dáme na pár dní oddech.

Přes Javorníky na Radhošť

Po delší době jsme se dokopali k něčemu, co lze nazvat prázdninová dovolená. Šlo sice jen o tři dny, ale tentokrát to nemělo žádnou spojitost s prací (mobily vypnuté, noťasy doma), odehrálo se to o prázdninách ve všední dny a počasí bylo letní. Dovolenkové ingredience "hory", "pěšky", "doprava vlakem", "ubytko na posteli", "cesta na lehko" a "asi tři dny" jsme již měli připravené delší dobu a jen jsme čekali, zda nám stavba umožní takto někam vyrazit. Po vybetonování věnce nám naštěstí začala naše oblíbená technologická přestávka, takže časový prostor byl dostatečný a mohli jsme balit batohy.

Brazílie / část 1 - vodopády Iguacu

Možnost cesty do Jižní Ameriky přišla trochu neočekávaně a rychle (shodou okolností během našeho pobytu v Malaze), takže nebylo moc času přemýšlet nad tím kdo je kdo a kam se vůbec jede. Janča měla termín, délku pobytu (12 dní i s cestou) i lokalitu pevně danou (hlavním cílem byla konference), takže na mě bylo se rozhodnout, zda do toho těch pár vydělaných korun investuji i přes to, že nebude čas na nějakou větší poznávačku. Protože už mě nebavilo ty mraky peněz pořád přehazovat vidlema, tak jsem na to kývnul.

17. Piškot Kap - novým králem je Jiřík

Obskurní závod v pseudoorientačním sportu se po loňském moravském masakru vrátil do poklidných hradeckých rovin. Jednoznačným vítězem sedmnáctého ročníku se stal Jiřík, s odstupem následovaný Jedlou a Karlem. Celkem se zúčastnilo 16 běžců, více než 10  dalších osob (diváci, návštěvníci, oslavenci, pořadatelé a podobná sebranka), stádo krav, pět houbařů, tři bečky, dvě basy a jeden pizzavůz.

Piškot Kap za dveřmi a rozpis na netu

I když to doposud vypadalo, že letošní Piškot Kap bude probíhat v utajení bez nějaké velké reklamní kampaně, je načase trochu prolomit informační emabargo a vypustit do e-éteru několik spekulativních údajů. V první řadě bych zmínil, že je na světě rozpis závodu a shlédnout jej můžete na piškotkapích stránkách. Aktualizace 31.7.2012: o víkendu jsme roznesli kontroly pro nejdelší (oproti minulým rokům však krátkou) etapu, otestovali pivko v Krňovicích i Bělči a doladili podobu všech etap.

Co mi poslední dobou dělá radost

Už delší dobu se snažím vyplodit jeden pozitivní článek, ale nějak jsem na to stále nenacházel čas. Dneska mi začíná taková dvoutýdenní dovolená, takže by to mohlo vyjít. Impulsem k napsání pro mě bylo vydání nového alba Smashingů (kterým je mimo jiné věnována moje nejstarší dochovaná zpráva v archivu) a napadlo mě k tomu přihodit ještě pár věcí, které mě poslední dobou baví a dělají radost.

Intenzivní víkend v Hostýnkách

Poslední dobou máme buď víkendy plánované několik měsíců dopředu, nebo to jsou takové lástminuty řešené na poslední chvíli. A přesně ta druhá varianta nastala i tento víkend. Kombinace Hostýnky + Holubovka + MČR v orienťáku mě sice v kalendáři svítila už pěkně dlouho, ale teprve v pondělí jsme se usnesli, že o víkendu se stavět nezačne, takže máme volno. Chata v Německém, kde byl na jaře Boban, a která by byla umístěna výrazně blíže k centru víkendových závodů, byla už obsazená, takže jsme do třetice všeho dobrého blokli Holubovku. Všichni už nějaký program měli naplánovaný, počasí taky nemělo být zrovna exklusivní, takže jsme jeli s Jančou sami.

Oběd na Rabštejně

V neděli ráno, cestou ze sobotních devadesátin, příjemně oslavených v Olomouci minigolfem a následnou indoor grilovačkou u Libušky, jsme nějak zjistili, že nemáme co na oběd. Využili jsme tedy připravený cyklovýlet a vyrazili jsme na kole na Rabštejn, pravděpodobně nejbližší horskou chatu v dosahu. Foto chaty jsem si musel vypůjčit z jejich webu, nefotili jsme ani mobilem.

Podvečerní běh po jesenickém hřebeni

Neděle, půl pátá odpoledne, teplota -1,6°C, sněhové přeháňky. Ideální příležitost jít si zaběhat po hlavním jesenickém hřebeni. Některé nápady čekají na realizaci měsíce nebo roky, tenhle to stihnul zhruba za dva dny. Koncem týdne mě nějak přišlo zábavné a zajímavé proběhnout se někdy po vrcholcích Jeseníků a v neděli podvečer už dupeme po klasické hřebenovce.

Repete na Paprsek

Pěkný obrázek o tom, jak se stejné místo změní za jeden měsíc, jsme si mohli udělat při dnešní cestě na Paprsek. Vzali jsme rodiče po stopách našeho velikonočního výletu a po sněhu nebo běžkařích už nebylo ani památky, všechny barvy se proměnily z vyblité bledé na pěknou sytou (krásně je to poznat na loukách). Poprvé jsme si tak užili cestu na Smrk jinak než na sněhu a obě rodičovské dvojice se poprvé podívaly na Paprsek.

Šela Marathon nanečisto (a zkráceně)

V neděli jsme konečně vytáhli z garáže zablácený kola a jeli je provětrat do Týna nad Bečvou. Projeli jsme si část první poloviny Author Šela Maratonu (dlouhé trasy), což je jeden z těch větších bajkových maratonů u nás (letos se navíc jede jako MČR). Od mé poslední účasti (2005, 2006, 2007) se trasa poměrně zásadně změnila, takže mě zajímalo, jak to tam nyní vypadá a zároveň jsem si chtěl projet oblíbené úseky bez toho, aniž by mě pořád někdo jel před kolem nebo za zadkem.

Kraják u Voděrad

Tak tu máme po delší pauze zase nějakej orienťáček. Trochu na poslední chvíli jsme se rozhodli, že tento víkend strávíme ve východočeské metropoli, takže bylo vhodné cestou sebrat nějakej lampionovej závod, abychom se trochu protáhli po lese. Jaká to náhoda, že se zrovna výchoďák konal kousek od Týniště. S obcí Voděrady máme dobré zkušenosti, před pár lety jsem tam s námahou uběhl kraják a o pár měsíců později jsme tam pak s Jančou odkroutili 100km na kole při Zabloudilovi. Tentokrát bylo centrum v sousední vesnici, pořadatelem byli Rychnováci a běhalo se ve svahu pod obcí.

Hlášení obecního rozhlasu

Vážení spoluobčané, oznamujeme, že posilovna v Zahradní ulici je po zimní přestávce opět otevřena. K dispozici je velký výběr posilovacích strojů na procvičení veškerého myslitelného svalstva, dostatek čerstvého vzduchu a jako bonus i zpěv ptactva. Budeme velice rádi, pokud si přijdete někdy zacvičit. Konec hlášení.

Velikonoční pohoda na Paprsku

Po návratu z teplých krajin to chtělo trochu zchladit, takže jsem na Velikonoční pondělí naplánoval kratší horský výlet. Při výběru trasy se poslední dobou dere do popředí priorita dobrého jídla, a tak po kratším špekulování padla volba opět na Paprsek. Stejně jsme tu po loňských pěti zářezech ještě letos nebyli. Trasa byla jasná, takže ani nebudu pod článek vkládat mapu: z Ramzové přes Klín na Smrk, přes Brousek po hranici na Paprsek a odtud dolů po zelené do Staráče. Prognoza pogody slibně slibovala slíbené líbezné počasí, tak proč sedět doma, hurá na hory.

Na jihu...

Loni jsem na jaře otestoval Sluneční město, letos to je přímo Pobřeží slunce. Tentokrát sice čistě pracovně, ale na nějakou pláž asi zbyde čas.

Zima je pryč - poslední sněžnice

Letos mám pocit, že jsme si té zimy ani moc neužili a už je pryč. V půlce ledna jsme si sice zadováděli v čerstvém prašánku v Orlickejch, pak jsme stihli dvakrát běžky na Skřetovi, ale tenhle víkend jsme sněžnice obuli definitivně naposledy tuto zimu. Začátkem zimy byly plány zimních radovánek poměrně nabité, plánovali jsem někam vyrazit na víc dní, ale práce mě už od podzima požírá většinu víkendů, takže to pokaždé nějak nevyšlo.

Koloběž popáté a konečně na sněhu

V netradičním termínu se již popáté uskutečnil Koloběž, po několika letech opět s příznakem Petrovický (dle místa konání závodu). Posun termínu prospěl především sněhové pokrývce, a tak se poprvé mohlo jet regulérně na lyžích (pokud nepočítám pseudoběžky z roku 2010). Bohužel ze stejného důvodu odpadla cyklistická část, protože část cyklookruhu byla pod ledem a rozbředlým sněhem. Počet mužských účastníků se oproti loňsku zvýšil o třetinu, v děvčatech naopak šel počet o dvě třetiny dolů.

Rok na jedné noze

Loni jsem po jedné volné noze vykročil trochu do neznáma, tak není od věci si ten uplynulý rok trochu zrekapitulovat (loni jsem to vlastně i slíbil). Po pěti letech každodenní docházky do práce přišla 6.1.2011 změna, po zazvonění budíku jsem mohl i ve všední den v poklidu chrnět dál a vstát, až se mi bude chtít. Delším spánkem jsem tak po jedné noze vykročil do světa tvorby webových stránek, druhou nohu jsem ponechal na 2-3dny v týdnu ukotvenou v původním zaměstnání. Jak to vidím po roce?

Orlické hory na sněžnicích

Silvestr v Hostýnkách u pana Holuba