Luxusní podzimní bajking

1502× přečteno

Minulý víkend do šlo na již delší dobu plánovanou bajkovačku v Javorníkách a Vsetínských vrších. Návrat do těchto kotárů jsem sliboval před dvěma lety a sliby se maj plnit nejen o Vánocích. Společné kolo (něco na způsob velikonočního bajkového soustředění) jsme plánovali už delší dobu dopředu, ale teprve minulé úterý jsme se dohodli, že pojedem, ve středu jsem booknul chatu a v pátek jsme fakt vyjeli v sestavě čtyř osob a jednoho trhače.

Páteční Javorníky

Jako předvoj jsme do Karolinky dorazili nejdřív my s Jančou v pátek před polednem. Převzali jsme luxusní chatu, šoupli do žaludku utopence k obědu a vyrazili na kolo. O necelé dvě hodinky později za námi vyrazil Petryk na cyklistickou stíhačku, zatímco Libuš s Baruš vyběhli poznávat a mapovat okolní kopce. Počasí bylo jak jinak naprosto luxusní, na slunci to byl dobrej pařák.

Na hřebeni Javorníků

Janča na hřebeni Javorníků.

Páteční trasa vedla údolím Bečvy přes Velké Karlovice do sedla Lemešná a poté v protisměru naší srpnové cesty po hřebeni až na Stratenec. Místy to byla trochu tlačenka, ale jinak moc pěkné poježdění. Výhledy z hřebene samozřejmě nezklamaly. Na Stratenci jsme dali delší pauzu a čekali na Petryka jestli nás stihne dojet. Po třetím posunu časového limitu jsme sedli na kolo a vyrazili raději dolů, protože v lese se už začalo trochu stmívat, což není zrovna ideální pro jízdu v tmavých brýlích. Sjezd po loukách nás vyvedl trochu neplánovaně na bikepark Kyčerka, kde jsme zkusili pár klopenek a pak raději rovnou dolů. U chaty jsme akorát stihli vracející se Libušku a chvíli po tom dorazil i Petryk. Večer jsme dali nějaké to pivko, vínko, nechali děvčata vyhrát ve fotbálku a šlo se spát.

Sobotní Vsetínské vrchy & slivovice v Hovězí

Zásluhou Petryka jsme v sobotu ráno posnídali frgále, díky čemuž mohl za odměnu vyrazit na kole napřed na Bumbálku. Já s Jančou jsme ho s menším zpožděním následovali autem (s kolama) a Libuš s Baruš nám po hřebeni vyrazili naproti. Na Bumbálce jsme smontovali naše hliníkové oře, klíčky od auta jsme schovali pro Libušku a vyrazili vzhůru zdolat celý hřeben Vsetínských vrchů, včetně jeho nejvyššího vrcholu Vysoká.

Na Vysoké

Na Vysoké skruži. Foto Petryk.

Na úvod bylo zase nějaké to tlačeníčko, ale jakmile jsme se ocitli na zmiňovaném nejvyšším vrcholu bylo jasné, že teď už musíme dolů. Celá hřebenovka byla stejně sice trochu jak na houpačce, stále nahoru nebo dolů, ale aspoň to nebyla nuda. Poblíž Soláně se začala zvyšovat koncentrace ostatních turistů, ale díky Petrykovým výstražným brzdám a mému vrzajícímu kolu se vždy všichni včas rozestoupili.

Krásně se to barvilo.

Krásně se to barvilo. Foto Petryk.

Na Čartáku jsme kromě pivečka, obídku, frgálu a kafíčka potkali také Libušku, která mířila směrem k autu na Bumbálku. Jak moc jsme se najedli se ukázalo kousek za Solání, kdy jsem v jednom sjezdu procvaknul duši o ráfek. Syčák to byl rychlý, tak jsem aspoň po letech vyměnil jednou duši. Celý hřeben byl fakt perfektní jezdivý terén, turistů jsme potkávali už méně, výhledů na druhou stranu už taky moc nebylo. Za Cábem se cesta prudce zalomila dolů, takže Petryk si chrochtal blahem, já jsem to připosranej pomalu sjížděl a Janča místy raději popoběhla. Závěr do údolí jsme už trefili celkem hezky a mohli jsme tak v rozumném čase zahájit kulturní část sobotního dne návštěvou kamarádky Zuzy žijící v malebně znějícím Hovězí. Libuška dorazila asi hodinku po nás, takže jsme byli rychle komplet. Po větším množství slivovice a současně i po setmění (naštěstí opravdovém, nikoliv metanolovém) jsme zahájili ústup směr chata Karolinka. Děvčata odjela vozem a my s Petrykem jsme za svitu měsíce a vůně švestek dali závěrečných 18km údolím Bečvy vzhůru.

V neděli se nedělá

Neděle byla zkrácena nutností Petrykova dřívějšího odjezdu, takže jsme jen vyrazili na krátký okruh okolo Karolinky. Kromě toho, že nám Barušu málem sežral místní čokl se nic zajímavého nestalo.

 

Odkazy

Mohlo by se ti taky líbit