Přes Javorníky na Radhošť

2472× přečteno

Po delší době jsme se dokopali k něčemu, co lze nazvat prázdninová dovolená. Šlo sice jen o tři dny, ale tentokrát to nemělo žádnou spojitost s prací (mobily vypnuté, noťasy doma), odehrálo se to o prázdninách ve všední dny a počasí bylo letní. Dovolenkové ingredience "hory", "pěšky", "doprava vlakem", "ubytko na posteli", "cesta na lehko" a "asi tři dny" jsme již měli připravené delší dobu a jen jsme čekali, zda nám stavba umožní takto někam vyrazit. Po vybetonování věnce nám naštěstí začala naše oblíbená technologická přestávka, takže časový prostor byl dostatečný a mohli jsme balit batohy.

Původní plán počítal s přechodem Moravskoslezských Beskyd po hranici (tedy přibližně z Bumbálky do Jablunkova i s nějakým nástupním úsekem a případně i s hřebenovkou Slezských Beskyd), takže zhruba před týdnem jsem začal obesílat příhodně umístěné chaty. Abych to trochu obšancoval, tak jsem přihodil vícero variant z okolních kopců, až se po potvrzení volných míst na chatách vyloupnul pěkný přechod Javorníků kombinovaný s návštěvou Radhoště.

Pondělí 20.8.: Čiže jste Huslenky, čižéé... - Kasárna

Pomocí Českých drah a jednoho autobusu se poměrně rychle dostáváme do Huslenek a odtud vyrážíme stoupáčkem dobýt hraniční hřebenovku. Zatímco cykloserver jako jediný kreslí modrou turistickou po jihozápadním hřebeni od Černého údolí, tak reálně vede modrá značka přesně po tom druhém. Ničemu to zas tak nevadilo, cesta po hřebeni byla, sice neznačená, ale jakmile šel člověk vzhůru, tak věděl, že jde dobře.

nad Huslenkami

Nad Huslenkami - výhled na hřeben Vsetínských vrchů.

V Adamovském sedle jsme se konečně napojili na značenou modrou trasu (následně vedla opět jinak než na mapě), odlovili kešuli a po kratší pauze pokračovalí dále vzhůru. Kolem poledne jsme konečně dosáhli hraniční hřebenovky, po které se postupovalo už výrazně příjemněji. Zhruba v polovině trasy, v sedle Kohútka, jsme zasedli na terasu stejnojmenné chaty a pustili se do gastročásti výletu. Kyselica a bryndzové halušky neurazily ani nenadchly, závěrečné lívanečky s povidly a makem už byly trochu slabší.

Následovalo záživné stoupání na Malý Javorník, které nebylo vůbec malé. Zbytek trasy na Velký Javorník už byl naštěstí mnohem jednodušší a nabízel velké množství nádherných výhledů na Vsetínské vrchy, Beskydy a kdovíjaké další kopce. Za celou cestu jsme (kromě úseku kolem Kohútky) potkali jen dva bikery a dva odpočívající turisty, jinak bylo na hranici úplně vymeteno.

cestou k Velkému Javorníku

Cestou k Velkému Javorníku se mi podařilo vyrobit panorama i s bikerem.

Ubytování jsme měli domluvené na chatě Bačkárka, která se nachází na Slovensku, v nejnižší části sporného území Kasárna. Chata poskytuje trochu spartánštější vybavení, ale bohatě to vyvažuje příjemný personál i útulné prostředí, stavěné především na míru rodinám s dětmi. Večer jsme dali nějakého toho Bernarda, dva zápasy v biliáru a šlo se spát.

Úterý 21.8.: Z Kasáren až na Pustevny

V úterý nás čekala naše nejdelší turistika za několik posledních let. Něco málo přes 30km jsme měli zdolat do 18h, neboť do té doby jsme se museli nahlásit na následujícím ubytování na Pustevnách. Jako první jsme tedy shltli co nejrychleji snídani a před půl devátou jsme vyráželi zpátky na hřeben.

ranní panorama

Panoramatické ráno nad Kasárnami. Za sedm hodin už budem na Pustevnách, zatím nám to přijde nekonečně daleko.

Vzhledem k obavě, zda to do těch šesti stihnem, jsme nasadili hned od začátku trochu vyšší tempo, vykašlali se na keše (stejně po cestě skoro žádné nebyly) a vzhledem k absenci většího množství panorámat jsme minimalizovali přestávky. Naše zastavení za celý den by se daly spočítat na jedné ruce aktivního pracovníka pily. Zhruba po třech hodinách jsme dorazili k chatě Třeštík, kde jsme si dali hřibovou polívku a pivko, poté jsme si na chatě Martiňák dali kofolu a tatranku a v samotném závěru jsme si na chvilku sedli na vrcholu Čertova Mlýna. Cestou jsme se naštěstí museli vypořádat jen s jedním výpadkem značky, která zmizela kdesi v polomu. Velice výrazně byl znát přechod z Javorníků (resp. Vsetínských vrchů) do Beskyd, kdy postupem času přibývalo kamenní na cestách a celkově se snižovala jejich schůdnost.

Závěrečný sestup na Pustevny jsem už absolvoval řádně prošitej, bolelo každé došlápnutí a beskydští vlci také zanechali nějaká kousnutí. Na Pustevny jsme dorazili s velkým předstihem kolem čtvrté hodiny. Zasloužené ubytování bylo trochu luxusnější, než by člověk čekal na výletu s batohem, na druhou stranu možnost naložit se do vany po celodenní tůře a ještě k tomu uvnitř národní kulturní památky, má také svoje kouzlo. Na večeři jsme zašli do vedlejší budovy  - pivko, střapačky, vrabec a bylo zase dobře.

Libušin dům dodá stravu, Maměnka pak postel.

V Libušínu jsme doplnili energii, v Maměnce nás pak čekala postel.

Středa 22.8.: Pustevny - Radhošť - Rožnov

Poslední den výletu byl cíleně plánován jako odpočinkový. Po futrovací snídani jsme pomalým tempem vyrazili po vylidněném hřebenu na Radhošť. Cestou jsem si konečně prohlédl sochu Radegasta, která byla při mé předchozí návštěvě (před patnácti lety) v opravě, dali jsme nějakou tu kochačku na okolní kopce (ty hřebeny Javorníků a Vsetínských vrchů vypadají z dálky pěkně rovné!) a od kaple na vrcholu jsme pomalu zahájili sestup do Rožnova. Cestou jsme téměř litovali stoupající turisty, protože výšlap z opačné strany musí být nekonečný.

liduprázdný hřeben

Málokdy se vám podaří jít na Radhošť sami bez davů lidí.

Z Rožnova nám akorát jela střela do Valmezu, pak slovenský expres do Olomouce a následně už osobákem na Červenku, kde jsme v domácí nádražní resturaci u pivka výlet ukončili.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit