Blatná
Nejsme žádný amatéři, takže jsme s nepříznivým počasím počítali a nijak zvlášť nás kombinace deště a nízkých teplot v prvních dnech nevyvedla z míry. Pomohla k tomu taky kvalitní základna v Horní Blatné s integrovanou herničko-tělocvičnou, kde se dalo v případě potřeby přečkat. Po dvou dnech se i vyjasnilo a při odjezdu už jsme za vedra naopak vzpomínali na chladnější dny.
Mimochodem město Horní Blatná, je oproti známějšímu Božímu Daru, mnohem zajímavější výchozí bod. Tady vás totiž Sudety šlehnou hezky naplno. Žádné vyumělkované centrum a prstenec s novostavbami apartmánů tady nečekejte. Horní Blatná je zachovalá městská rezervace s pravidelnou čtvercovou sítí ulic okolo náměstí. Honosné měšťanské domy, za kterými vykukují louky, několik opravených domů, nové výstavby je na okrajích jen minimum. Zajímavý je už jen pohled do statistik počtu obyvatel. Z necelých 3000 obyvatel před válkou jich zbylo pár stovek. Po revoluci se jejich počet více než zdvojnásobil ze 350 na víc než 800, aby to po ekonomické krizi zase kleslo na současných 370. Konec nudného statistického okénka, pojďme na výlety.
Vejlety
Blatenský vrch se tyčí přímo nad horní Blatnou a na jeho úbočí se nacházejí fotogenické propadlé štoly, nazvané Vlčí jámy. Logicky tam směřovala naše první výprava. I přes opravdu krušné počasí (8°, vichr a mrholení) jsme si prohlídli jámy a dobyli vrchol. Výlet jsme si zopakovali i předposlední den, abychom si vyzkoušeli jak to tam vypadá když svítí slunce (a rozhledna je otevřená). Na rozhledně jsme mimochodem s Jančou už byli před šestnácti lety, což jsme si ani jeden svorně nepamatovali. Ještě, že jsem si to tehdy poznamenal.
Boží Dar a okolí je tradičním turistickým centrem regionu, tak jsme se tam zastavili taky. Prošli jsme se po dřevěném chodníku přes rašeliniště, viděli kousek Ježíškovy cesty a především si udělali gastročárku v pivovaru Červený vlk. Tam se nám kromě dobrého piva líbila ještě moderní architektura. Moc hezká část výletu je už jen samotná cesta autem mezi Horní Blatnou a Božím Darem, kde máte pocit že projíždíte první zónou národního parku Šumava.
Ve středu přestalo pršet už dopoledne, výrazně dřív než meteorologové předpokládali, tak jsme posbírali děti v herně a honem vyrazili pochytat sluneční paprsky směrem na Abertamy a Hřebečnou. Cestou jsme provedli krátký výsadek u Perninského rašeliniště a pak si dali moc hezký okruh přes staré štoly a hobití bufet Červené jámy.
Na okraji Jáchymova jsou v potoce mlýnky. Hodně mlýnků. To je asi jediné co potřebujete vědět. Jen jedno varování, po návratu budete chtít nějaký mlýnek vyrobit. Tip na údolí mlýnků jsme dostali od Vlaďky a Lupyna, jinak bychom tuhle zajímavost určitě minuli.
Jejich druhý tip nás poslal do mořského akvária v Oberwiesenthalu, což jsme využili během propršeného pondělí. Jsou tam akvária s mořskými i jinými rybami, pár pavouků, strašilek a dva krokodýli. Hlavně tam neprší a je tam teplo.
Vícero lidí nás poslalo na pivo do Rýžovny, tak jsme se tam taky zastavili. Pivo dobrý, jídlo taky, ale nejhezčí je hlavně to umístění uprostřed krušnohorských luk. Bývala tam vesnice, která stejně jako mnoho jiných doplatila na národnostní složení obyvatel.
Z kratších výletů jsme ještě vylezli na Velký Špičák a Měděnec, z obou jsou moc hezké výhledy na všechny strany.
Vagón
Poslední noc jsme nachystali překvápko pro děcka. Věděli, že jedem spát někam jinam, ale že to bude v krásně zrekonstruovaném vagónku zvaném hytlák už ne. Pokud byste měli podobný nápad, tak raději rezervujte opravdu velmi dlouho dopředu.
Celkově jsme byli z Krušných hor hodně nadšení. Moc hezká příroda bez větších davů, byť nějakou samotu nečekejte. Doufám, že se tam objevíme dřív než zase za 16 let.
P.S. V Krušných horách se sice vždycky žilo krušně, nicméně název odkazuje ke slovu krušec - rudný kámen.
Fotky tentokrát nakonec:
Nad Horní Blatnou
Vlčí jámy, Blatenský vrch
lavička v Blatné, Velký Špičák
Božídarské rašeliniště
Červený vlk, Rýžovna
kaluže :), nad Hřebečnou, Pernink
Údolí mlýnků Jáchymov
Horní Blatná
Vagóny v Kovářské - Lesní vagón
Markovy fotky krušnohorské flóry