Minulej pátek se tam u lesa v Bjelči zase začali scházet jak halibuti na pivo. Začali tam obydlovat tu louku u lesa a stavět si ty svoje legrační chýše ze starejch plachet. Ďáli u toho virvál jak když starýmu vorvaňovi zaskočí tučňák v krku. Ňekterí z těch malejch sem už párkrát vyděl, před lety mě uloupili můj poctivě ukradnutej poklad a pak dokonce ještě jeden! Cháska jedna, tfujtajxl. Už teda byly nějaký větší než minule a dokonce tam dotáhli i nějaký další pulce. Tábor jim letos hlídaly tři chlupatý vobludy, jakoby něco tušili holenkové.
V sobotu ráno si spokojeně snídám žraločí ploutev s medem, zapíjím to oblíbeným kapučýnem z chobotnicovýho mlýka a řejkám si, jakej to bude hezkej den. A sotva požvejkám první sousto, už musím poslouchat ten jejich otravnej křyk. Mořskej vlk aby to spral! A že prej pojedou na nějakým škuneru, a jestli bude zas nějakej poklad a tak dál. To mě ouplně rozčýlylo! Já jim dám poklad! To ještě uviděj, pulci jedni!
Tajně jsem se jim tam vloupal a chtěl jim vypustit ty jejich nafukovací bárky. Stihl jsem navrtat jen jednu sedačku a už mě na zadku vysela jedna z těch chlupatejch potvor. Na tyhle bestie, co maj tesáky jak muréna po návratu od zubaře, jsem ouplně zapomněl. Hákem jsem ho za obojek odebral jak lodním jeřábem a radši zmizel. Musel jsem na to jináč.
Vyrazil jsem podél tý jejich řeky a shodil do vody pár starejch stromů. Pak jsem ještě domluvil s panem Ovádem, ať je s kamarádama trochu pokoušou. He he, ti se z řeky už nevrátěj a já budu mít konečně zas pirátskej klyd.
Skoro se mi to až nechce psát, ale zas mě ti hejhuláci převezly. Odpoledne už byli zpátky a lebedili si, jak se to prej hezky jelo. Že prej vody bylo dost, všechny stromi vobjeli, skočili prej i nějakej vodopád a na pana Ováda že stačil nějakej repetent nebo co. Ještě to oslavili v pirátský krčmě v Krňovicích, kam chodím pravidelně na pívo. To si ze mě Uslintanej Jack a Smradlavej Morgan budou dělat srandu ještě rok.
U všech dravejch žížal, jim půjdu áspoň uloupit dříví, ať večer chrápou a nehulákaj u vohně. Vloupal jsem se do tý jejich nový kůlničky na dříví a koukám, že mě někdo předběh. Tam skoro žádný dříví nebylo! Najednou cejtim, že mi něco drží moji nohu! Na mý dřevěný noze mě vysí nějaký mimino, hledí na mě jak krab do škeble a šišlá, že jsem jeho dědeček. Zařval jsem jak kdybych potkal čerta, nohu nechal v náručí toho malýho ďábla a utíkal pryč, co mi jedna noha stačila. Naštěstí mám doma několik rezervních haksen. Ještě jsem pak zdálky slišel něco jako "to je hezký polínko" a "dáme to na oheň".
Abych se uklidnil, tak jsem si chtěl prohlídnout obálku s cestou k pokladu. Ještě že ten je určitě v bezpečí schovanej. Uáááá! Obálka fuč, že vona mě vypadla v tom dřevníku jak mě ten mimoň tahal za nohu! A už vidím ty podměrečný grundle jak mašírujou někam s lopatama přes louku a za chvíli se vracej celý veselý zpátky.
Hrom do mraženejch platejzů, voni si tu halekaj na lesy, spálej moji dřevěnou nohu a ještě vyfouknou už třetí poklad? To né, to by jako vůbec nešlo teda. Za rok ta suchozemská pakáž uvyďi zač je v mořy perník! Jim nachystám takový přivýtání, že jim budou plýnky malý!