Zatímco při mých dvou minulých návštěvách jsem měl ambice na vítězství (a vždy měl k němu hodně blízko). Letos jsem měl tak akorát v plánu neudělat na domácím hřišti moc ostudu.
Tento rok si z hlediska sportu vybírám něco jako dovolenou. Předchozích šest let strávených plněním nejrůznějších výzev a nesmyslných numerických cílů místo toho abych jednoduše vyrazil na vzdálenost tempem které si určím sám. Jen tak bez hodinek podle nálady. A mnohem víc mám letos náladu na kolo než na běh.
Zpět do Bělče. V pátek byla opět noční etapa, tradiční strašák nás strašpytlů, co potmě běháme jednou ročně. Tentokrát k nám byli Bob s Mírou milostiví a nachystali bleskurychlého maticoidního bludišťáka na 44 kontrol v lese hned u chaty. Nakonec jsem se asi déle převlékal do závodního než byl dohromady v lese.
Cílem bylo projít všechny 4 okruhy tratí, kde byly kontroly rozmístěny do pravidelných čtverců. Teprve až ve třetím kole jsem začal rozeznávat jednotlivé řady a ťukal to bez chyb. Ale fakt mě to moc bavilo, parádní zážitek. Bylo z toho třetí místo za bleskurychlým Zdeňkem a Marťou.
Sobota
V sobotu ráno nám Bob naservíroval čistokrevnou bajkovou etapu na nepříliš přesné MTBO mapě. Pár kontrol bylo umístěno mimo mapu, takže se hodila místní znalost. V závěru jsem se pro jednu takovou kontrolu musel vracet přes celou mapu, ale limit jsem nakonec stihl. Malé pivko v lesních bufetech pak bylo také bodováno, takže bylo skoro zbytečné tahat sebou vlastní pití. Díky závěrečné vracečce jsem se zařadil až na konec skupinky s plným počtem bodů, tedy někam k šestému místu.
Po malých cyklopivkách se odpoledne roztočily už plnohodnotné krýgly. Čekal nás dvoukolový závod v pivním orienťáku, kdy se do druhého kola startovalo podle časových ztrát z kola prvního.
A hned první kolo bylo dost přísné - jen bílý papír a mapa byla jen uvnitř kolečka kontroly. Takže klasický závod na tušáka. V kombinaci s Hopem jsme měli tušení naštěstí dost haluzové, takže jsme přesně trefili padlý strom uprostřed velkého hustníku a tím rozhodli celý závod. Zbytek pivního pole dorazil až s velkou ztrátou, takže do druhého kola jsme měli více než komfortní pozici.
Finálové druhé kolo se běželo v dosud nezmapovaném prostoru přírodní rezervace Na Bahně. Co nás čeká naznačoval nejen název rezervace, ale i kvalitně zabahněné holínky obou pořadatelů. Mapa byla tentokrát téměř úplná, respektive obsahovala pouze vývraty, padlé stromy, výrazné stromy a bažiny. V reálu to bylo ještě kvalitně zarostlé, takže se celkově jednalo o velice hodnotný zážitek.
Mapově jsme to s Hopem zvládli bez ztráty kytičky a v poklidu jsme si doběhli pro první dvě místa. Zkusil jsem v závěru ještě chvilku finišovat, ale když se mi i tak Hop přede mnou stále vzdaloval, tak jsem toho nechal.
Neděle
Do nedělní krátké trati jsem po celkovém součtu šel v roli lídra. Což mě vzhledem k letošnímu tréninku trochu překvapilo. Start i cíl byly kousek za Bělečským rybníkem u osady Kováků, tedy v prostoru kde se za posledních dvacet běhalo jen minimálně. Matně vzpomínám, že tam byly asi dvě kontroly na klasice druhého Piškot Kapu v roce 1997. Takže férovej terén.
V mapě tentokrát chyběly jen cesty, takže v podstatě klasický orienťák na úplné mapě. Zpestřením bylo, že ve stejném prostoru právě trénovali rádioví orientační běžci (to jsou ti co běhají po lese s metrovou anténou). Samotný závod jsem zaběhl bez větších chyb a trochu překvapivě zvítězil před Marťou a Zdeňkem.
V celkovém pořadí jsem tak se ziskem 40 bodů a krátce po 40. narozeninách poprvé vyhrál Bobo Kap před druhou Marťou a Hopem. Výsledky etap u Boba v tabulce.
