Jeseníky
Před dvěma týdny jsme v neděli využili přímý vlak Červenka - Kouty nad Desnou a zajeli si užít trochu masové turistiky. Zatímco ve vlaku to ještě moc masové nebylo, tak u pokladny lanovky se připravte na lehce mastnější ceny. Ano, jeli jsme nahoru lanovkou. Když mastňáci, tak se vším všudy.
Nahoře jsme vyrazili směrem na Dlouhé Stráně, kam jsme nesměřovali zrovna sami. Pokud si chcete užít trochu klidu, odbočte cestou na Mravenečník, tam budete zaručeně sami. Kde sami určitě o prázdninových víkendech nebudete je vrcholová nádrž místní přečerpávací elektrárny. Na druhou stranu existují i místa s větší koncentrací lidí na horách.
Takto vyfocené to vypadá, že jsme byli nahoře téměř sami. Opak je pravdou, stačilo by jen otočit objektiv na druhou stranu.
Dolů jsme to sjeli taktéž lanovkou, za což mi kolena ještě v budoucnu poděkují. Před pár lety jsem nahoru i dolů nesl Máru v krosně a pamatuji si, že to byl celkem sportovní zážitek.
Janču jsme odpoledne vyprovodili na vlak, protože, na rozdíl ode mne s Markem, nemá dovolené na rozdávání a my si počkali na autobus, který nás vyvezl na Červenohorské sedlo. Zde je možnost se ubytovat v pěkném retrohotelu, který prochází postupnou rekonstrukcí. Hlavní předností je ale vnitřní bazén, což je po celém dni perfektní závěr. Já si jej ještě vylepšil jedním polotmavým pivkem a jako bonus jsme si pustili první díl Star Wars.
Druhý den jsme si pak s Markem dali poctivou tůru přes Keprník a Šerák do Ramzové. Samozřejmě, že už po prvních 500m se pan syn ptal, jak to bude ještě dlouhý a že už ho bolí nožičky. Do kopce jsem ho nakonec párkrát hodil za krk, od Vřesovky jsme dali pro změnu kilometrový běh v kuse a závěrečné metry stoupání na Keprník zase Tátalanovku. Na Šeráku jsme doplnili ionty i kationty a sešli to přes Čerňavu dolů na dětské hřiště do Ramzové, kde byl sraz s téměř už místními Koláčky.
Ve vlaku jsem čekal, že po takové porci kilometrů Mára sedne a usne. Místo toho se ozvalo "a můžu už hrát Angry Birds?". Usnul až někde u Bludova.
Rychleby
Začátkem tohoto týdne jsme už v plném rodinném složení vyrazili na třídenní bajkové soustředění do Rychlebských hor se základnou ve Vidnavě. V pondělí jsme otestovali Lipovské stezky, malé středisko s několika singlteracky meandrujícími ve svahu nad Lázněmi Lipová. S Márou jsme si to jednou vyjeli nahoru a dali si sjezd po jednom z modrých trailů dolů. Sklon je vcelku mírný, klopenky nikterak vysoké, žádné skoky, ideální pro děti. Dole je pak pěkný malý pumptrack, kde se Marek vyjezdil do sytosti.
Odpoledne jsme přejeli do Černé Vody, centra již legendárních Rychlebských stezek. Cílem bylo dát si Trail podél Černého potoka. Bohužel nad lesem do Vidnavy řádila zrovna bouřka a nevypadalo to, že by se hodlala přemístit, tak jsme to otočili a jeli se ubytovat. Později jsme se dozvěděli, že je trail stejně uzavřený z důvodu těžby dřeva. Večer jsme ještě zašli do místního kaolínového lomu, kde se Mára vykoupal a já si projel jeden z nových trailů - Vidnavský okruh. Zpátky na ubytování jsme to stihli těsně před bouřkou.
V úterý jsem přes Trail Lesů ČR dojel do Černé Vody a vyjel nahoru na klasické Rychlebské stezky. Ve stoupání Dr. Wiessnera jsem si ověřil, že technicky jsem na tom mizerně a že nášlapy nejsou na tenhle typ ježdění vůbec ideální. Nahoře se opět těžilo jak o závod, takže úvodní část Superflow trailu byla zavřená, zbytek byl naštěstí sjízdný. Popravdě nevím jak to popsat - technicky je to bez problémů sjízdné, na chycení opravdového flow bych ale asi potřeboval víc jízd.
Mára s Jančou mezi tím zajeli nasbírat pár křišťálů do lokality Korálové jámy a pak zakotvili na pumptracku u Základny Rychlebských stezek. To je celkově moc příjemné místo - velký prostor pro stany, jídlo a pití, sprchy, záchody i mytí kola. A k tomu takové menší skills centrum pro procvičení práce s kolem a s dvěma pumptracky. A také potůček ve stínu pod stromy, tady se dá strávit s dětmi celý den. Mára tam jezdil asi dvě hodiny dokola na pumptracku, pak jsme ho na chvíli sundali na oběd a po obědě šel zase kroužit. Maximálně ho šlo odlákat na chvíli k potoku stavět hráz. Jinak když jsem viděl, co tam všechno jezdí menší děcka, tak bych měl asi na svým skillu trochu zapracovat.
Odpoledne jsme synka odlepili od kola a popojeli do Nýznerova na procházku k vodopádu a na smaženého pstruha. Nově se parkuje trochu dál od vodopádu na placeném parkovišti u evropsky placeného pseudomuzea. Vodopád jinak stále stejně pěkný, vybudovali jsme tam i pár luxusních obydlí pro skřítky.
Ve středu jsme strávili dopoledne opět na Základně, jen jsme nejdřív Máru přesvědčili na kratší výlet na zříceninu Kaltenštejn. Následoval pumptrack, oběd a přejezd přes Jeseníky domů. S Márou jsme domluvení, že tam příští rok zajedem na bajkový víkendový kurz pro děti, který tam pořádají.
