Podobně jako loni v Jevišovicích jsme se i letos hecli a vyrazili rovnou na tři noci. Fotříci se staršími dětmi to měli samozřejmě na pohodu bez ohledu na počet nocí, ale pro majitele dětí okupujících přízemní třídy školek se jednalo o více než 30% nárůst odpovědnosti. Aby to teda nevyznělo, že bych si chtěl nějak stěžovat. Samozřejmě jsem to díky svému propracovanému pedagogickému umu, získaném při studiu pěti semestrů učitelství v Liberci, měl zcela pod kontrolou i já.
Ve čtvrtek jsme cestu přes hory a doly zvládli částečně za světla a jako druzí v pořadí se mohli zabydlet v horském údolí katastru Holčovice. Naše ubytování v lehce rekonstruované budově uprostřed bývalého rekreačního areálu bylo prostorné díky velkorysým socialistickým architektům. Zbytek budov v areálu či chatkový tábor zatím štěstí na rekonstrukci neměly, alespoň posloužily starším potomkům při takovém menším urbex průzkumu.
Uvnitř bylo vybavení naprosto v pohodě, mladší ročníky ocenily data projektor s playstation a ti starší pak výčep se soudkem od Petryka.
Díky prodloužené době pobytu nás čekaly dva větší výlety. Slovo "větší" je stále potřeba brát v kontextu účastníků.
Čuníci a rozhledna
V pátek jsme jen přejeli na druhou stranu kopce, kde se v rámci obce Jelení nacházejí obory s ... - ano, máte pravdu, s jeleny. Ale také s ovečkami, kozenkami a čuníky, kteří byli naše první zastávka. Následně jsme popojeli pod rozhlednu, ke které jsme závěrečných pár metrů vyšlápli pěšky. Nachodili jsme u toho neuvěřitelných 1,5 km.
Foto z Rosťova telefonu. Je vidět, že ne úplně všechny focení zaujalo.
Následně se naše cesty rozdělily. Otcové starších dětí jeli zkoumat další atraktivity regionu, já jsem s klukama zajel do obecní restaurace na oběd a poté toho mladšího na chvíli uspat. V podvečer jsme už jen šli pozdravit ovečky pasoucí se v areálu ubytování.
Sníh
Největším tahákem soboty byl příslib sněhu. Přestože u naší chaty se jednalo jen o propagační akci, tak stačilo popojet o kousek výš a děti si konečně mohly namočit pletené rukavice. A následně v nich mrznout po zbytek výletu.
Výchozím bodem se stal poutní kostel Panny Marie Pomocné, krásně situovaný doprostřed lesa. Odtud juniornější družstvo obkroužilo zhruba 2,5 km dlouhý trek, ti odvážnější se v mlze a chumelenici odvážili na 6 km dlouhý přechod hor.
11
Nedělní počasí neslibovalo nic příjemného, tak jsme po vybydlení penzionu odjeli víceméně rovnou domů s pocitem dobře splněné práce.
Pokud dobře počítám, tak se jednalo už o jedenáctou chlapskou akci. Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží, když ti nejstarší se pomalu ale jistě budou přesouvat do pubertálních let.
Některým to do puberty ještě chvilku trvat bude.