Tábor Bjeleč vočima Pyráta!

110× přečteno

Nazdárek suchozemský Tresky! Jsem byl o vejkendu na chatě v Bjelčy, že si užiju trochu klydu. A vono kulový! Zase mě tam dělaly bengál ty malý grundle co tam jednou za jár bydlijó na louce. Ale já byl na ně letos připravenej a nachystal jim pěkný překvápko. Se jim z toho určitě ještě teď klepou půlky jak naloženej úhoř v sudu!

V pátek vodpoledne se teda scházely skoro tak rychle jak plavčíci na čištění lodního záchoda. Ale nakonec tam rozbalily ty svoje divný plachty, pod kterejma chrápou. Ale povim vám, některý teda v noci řežou pilou, že by to ufiklo i hlavní stěžeň mýho korábu. Kdybych nějakej koráb měl. Ale nemám.

bouda u bělče

Tak prostě v pátek v podvečír se tam motali samí malí pulci, tak jsem si řekl, že je trochu postraším. Nejdřív jsem uloupil z tý jejich boudy sváteční proužkovanej voblek nějakýho Boba. Asi přístavního povaleče. Byl jsem tichej jak žraločí pšouk, takže mě nikdo vůbec nevyděl. Pak jsem k tomu přimontoval strašidlácký světýlka. A když se setmělo, tak jsem to nachystal a rozsvítil na kraji hvozdu.

Plán byl takovej, že jak to usmrkanci uviděj, tak si cvrnknou do plýny, sbalej si svejch šest petek a vystřelej z Bjelče jak rejnok z elektriky. He he.

světýlka

Ale ti mě zas nakrkli! Voni jsou z těch pohádek ouplně navočkovaný a vůbec se strašidel nebojej. Prej hele bludička, hurá do lesa. Co vám budu povídat, vodpaloval jsem vodtamtud nakonec já. Ale u všech mořskejch brundibárů, to ještě nejni všechno.

Mě do toho pruhovanýho vobleku spadla ještě vobálka s popsanou cestou k pokladu, co jsem zrovnajs chtěl poslat počtou do mýho trezoru v Pirátský bance. Mořskej čert aby to spral! Jedině mě uklidňovalo, že ti usmrkanci nikdy nemůžou všechny místa pro cestu za pokladem najít během jednoho dne. Na to ty jejich haksničky dlouhý jak ploutev sardinky nestačijó. Tak jsem se šel v klídku vyspat do svýho tajnýho voňavýho pyrátskýho brlohu.

pulci

V sobotu jsem jako vobvykle vstal už v devět, posnídal chobotnici s nutelou, zapil to velrybím kakaem a šel vočíhnout ty malý pulce. A co jsem uviděl, z toho mě málem švihlo! Voni si z těch svejch plechovek vytahali nějaký záchranný kruhy spojený vodovodníma trubkama a začaly tam na tom jezdit po louce. Pak na tom vodjely do lesa hledat ty moje indyocie k pokladu. U všech úhořích vocásků, co to jako je?! Von už mě něco říkal loni pan Ventilek, ale já mu moc nerozuměl.

V poledne jsem je pak vyděl v námořnický putice v Bjelčy, jak tam voslavovali, že všechno našli. Mlejn u rybníka, krytej dub, Mazurku, Beatles na špalkách i Leteckou kadiboudu.

mazurka a kadibouda

Potěž stěžeň, to je nadělení. Hned jsem jsem chtěl ten poklad najít a schovat jinam. Akorát jsem si vůbec nepamatoval, kam jsem ho dal. Nakonec jsem se při tom hledání v lese ouplně ztratil. Až večer mě z lesa pomohla taková spoře voděná babička s chodítkem. To byla vostuda. Teď budu muset v lese chodit kanalizací.

Plantážníci pak večer vítězoslavně poklad vykopali a někteří ho i začali jíst. Takový škody. Druhej den zas vyvětrali ty svoje vehykli a po voběde konečně vodjeli. Snad bude teď chvíli pokoj.

cesta k pokladu

Ale za rok se těšte holobrádkové, já vám ukážu zač je toho ráhno! Vám nachystám takový pyrátský ukulele, že vám budou plavky malý!

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit