Že tam po příjezdu naši rezervaci neměli nás po minulém týdnu už nijak nepřekvapilo. Zřejmě špatný kondiciogram. Naštěstí se jednalo o poslední kaňku zájezdu. Volný byl čtyřlůžkový pokoj v hlavní budově, jídlo tradičně parádní, točený kvasnicový Welzel i Šerák, personál nadprůměrně ochotný, takže si vlastně nemůžem stěžovat.
I to počasí nakonec vyšlo. V pondělí jsme sice stihli s Markem jen po odpolední bouřce krátce vyjet na kolo, abychom chytli druhou bouřku a hned se vrátili. Na úterý byla předpověď poměrně pesimistická, ale nakonec ani nekáplo a my tak stihli projet parádní trail po hranici (okruh Pralinka).
Mára řádil po zbytek dne v okolí dřevěných herních prvků a lanovky na kraji lesa ve společnosti průběžně měnícího se dětského gangu. Jirka se několikrát důkladně vyvětral na horském vzduchu. A já měl dokonce čas zahájit vysokohorskou přípravu na Bobo Kap a střihnout si svůj nejdelší běh za poslední dva roky - bolelo to hodně.
Ve středu jsme napakovali Janču s Jirkou do auta a my s Markem vyrazili pěšky přes Smrk do Ramzové a vlakem domů. Žádnou další dovolenou v dohledné době už neplánujem, rezervační systémy mohou zůstat v klidu.
