Silvestr v Hostýnkách u pana Holuba

1140× přečteno

Závěr roku si Olomoucká sekce zpestřila nejprve badmintonovým turnajem, abychom pak mohli vyrazit na hory. Hostýnské vrchy sice nejsou zrovna prototypem hor s velkým H, přesto by se dalo naše ubytování nazvat horské, neboť k jeho dosažení autem bylo nutné použít sněhové řetězy. Na inkriminované chatě jsme byli už loni na podzim, takže jsme dobře věděli, do čeho jdem.

S Jančou jsme vyrazili jako první průzkumná skupina už v pátek ráno, abychom na lesní správě v Bystřici vyzvedli klíče od chaty. Na silnici už se tvořila dobrá břejda a chumelení neplánovalo končit. V Rajnochovicích už děti sáňkovaly a silnice byla kompletně bílá. Následovalo necelých 6km po lesní cestě, z toho polovinu jsme absolvovali neporušeným sněhem (naštěstí už s řetězy) jako takový sněhoborec. Ostatní měli dorazit až za tmy, tak jsme jim alespoň vyznačili cestu.

V chatě jsem si dal rozcvičku se sekyrkou a než večer dorazilo další auto, vytopili jsme hlavní pokoj z původních 10°C na 24°C. Odpoledne jsme ještě s Jančou vyrazili na krátký, devadesátiminutový, výběh ve sněhu, ulovili jsme tři keše a ještě za světla jsme to stihli zpátky na chatu. Před devátou pak tedy dorazila další skupina ve složení Marta, Kuba, Bára a Rosťa, takže byl konečně důvod načnout zásoby tekutin. Třetí olomoucká výzvědná skupina pak dorazila přesně o půlnoci, tak akorát, aby stihla závěr strašidelných Černých historek.

Výlet na Zubříč

Výlet na Zubříč.

Na Silvestrovský den jsme si dali krátký výlet přes dva hrady po lesní železnici na oběd do Hotelu Zubříč. Zdejší retrohotel mile překvapil retrointeriérem a retroobsluhou, ale jídlo bylo rychle, pivko dobré, zelená s mlíčkem taky byla, takže naprostá spokojenost. V hotelu jsme se pak sešli s posledními účinkujícími z naší silvestrovské šou - Davidem a Věrkou. Po návratu už to bylo takové monotematické až do půlnoci - jídlo, soutěž, pití, jídlo, soutěž, jídlo, jídlo, pití, soutěž, jídlo, soutěž, pití, jídlo, pití, soutěž a půlnoc. Večer jsme si ještě zpestřili grilováním masa a hypnotizováním nádherné hvězdné oblohy. O půlnoci se buchlo jednou šáňo, zapálilo pár prskavek, vypustil balón a opět se hypnotizovaly hvězdy. Popůlnoční dojezd už byl hodně klidný, bez soutěží a ani to jídlo už nikdo nechtěl.

večerní aktivity

Večerní aktivity, Petryk kreslí "Kuří oko". [foto by Marta]

Poslední den jsme už sami z Jančou vyrazili dobýt nejvyšší horu Hostýnek - Kelčský Javorník. Asi hodinku před námi tam byla Libuška s Bárou a prý byla ve vrcholové knize na třetím místě. My jsme se krátce před polednem zapsali jako sedmí, udělali vrcholové foto a oproti plánu jsme si procházku ještě prodloužili přes Jehelník, seběhli to dolů po zelené a k chatě jsme se vrátili po traverzovce v protisměru pátečního výběhu. Cestu domů autem jsme si zbytečně zpestřili jízdou přes Tesák, kdy jsme v lese potkali několik nechápajících sáňkařů.

Další fotky:

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit