Den první - nočník
Vezmeme to logicky chronologicky a začneme pátečním nočníkem. Jako vždy se běželo na v podstatě úplně normální mapě, téměř nijak neupravované a trať byla jako vždy velice krátká. Jasně, tomu už nikdo nevěří, ale letos to fakt téměř vyšlo. Nikdo se nijak dramaticky neztrácel, obtížnost byla dle očekávání lehce mírnější (linie je pro děcka, v noci to na druhou stranu není žádná legrácka), kontroly byly všechny na svých místech (pro jistotu vyzdobené reflexy) a kdyby se na jednom místě neobjevila nová oplocenka, tak to snad ještě všichni zvládnou bez ztráty kytičky.
Mapa první etapy. Modrá kolečka zobrazují umístění tajných kontrol, závodníci je na mapách neměli.
Překvapivým vítězem se stal nakonec Jiřík, který během závodu nastoupil vždy do toho správného vláčku a našel všechny kontroly poschovováné kdesi na linii i mimo ni. Na druhém místě se umístil Starouš a na třetím pak Jiříkův spolujezdec Bob.
Diskuze nad mapou, fotila Zuzka.
Den druhý - kolo, pizza, pivo
Druhý den ráno drobně poprchávalo a ještě kolem čtvrt na deset to vypadalo, že nikdo nemá v plánu vstávat a závodit. Především díky intervalovému startu se pak nakonec všichni do lesa nějak vypravili. Po loňské poctivé běžecké klasice se letos jezdilo opět na kolech a délka tratě (16,5km vzdušnou čarou) tentokrát nehrála vůbec žádnou roli. Cílem bylo do obdelníkové cestomatice dosadit správné výřezy a pobrat všechny kontroly v nich zakreslené. Jak se později ukázalo, tak jsem to nevědomky ještě trochu ztížil tím, že mi při tvorbě mapy ze tří výřezů omylem vypadla jejich důležitá součást (dvakrát cesta, jednou vrstevnice). V terénu pak ještě zaúřadovali houbaři či myslivci (nebo jiná lesní škodná) a odnesli si pět ze čtrnácti kontrol.
Mapa druhé etapy, cílem bylo dosadit výřezy kontrol do správných míst a poté je všechny na kole navštívit.
S tratí se nejlépe vypořádal Jedla, který přestože startoval v závěru, tak byl na většina ukradených kontrol jako první, takže je provizorně vyznačil i pro ostatní. Zároveň tedy i vyhrál s více než půlhodinovým náskokem před Márou a Karlem. Noční vítěz Jiřík kontroloval závod na čtvrté pozici.
Postartovní příprava byla důležitá, pokud člověk všechno našel, tak už jen jezdil.
V polední pauze jsme jako novinku vyzkoušeli objednávku dvaceti kusů pizzy. Slečna na telefonu byla z objednávky trochu nesvá, ale když jsem ji ujistil, že opravdu chceme pizzu objednat někam mezi dvě vesnice (o jejichž existenci neměla evidentně do té doby ani ponětí) a potvrdil že "je to někam do pole", tak to nějak zvládla a za dvě hodinky jsme už měli u chaty pizza bufet.
Pizzoviště na louce.
V podvečer následovala disciplína, na které se lámal letošní chlebíček. Po více než dvanácti letech exování došlo na pomalou ochutnávku vybraných šesti druhů piv (Litovel, Budvar, Krušovice, Bernard, Pilsner, Kozel). Úkolem bylo za minutu poznat, jaká ze tři variant posloupností piv stojí na lavici před závodníky. Třem možnostem odpovídaly také tři hromádky map - ta správná odpověď pak měla samozřejmě trať nejkratší, druhá s jedním správným pivkem pak o něco delší a poslední varianta byla nejdelší.
Mapa prvního kola degustačního závodu. Správná odpověď byla C (na čepu Litovel 11°, Budvar 10°, Pilsner urquell 12°).
První pivní kolo.
Hned v prvním kole doplatili Jedla s Márou na dva výrazné stromy kousek od sebe (na obou kontrola) a přes čelní umístění už nemohli dál pokračovat. Z dalšího kola se nám vykrystalizovala poměrně zajímavá šestice finálových bojovníků. V posledním třetím kole rozhodla volba správné varianta, která k vítězství katapultovala piškotkapovskou premiantku Káju, před satisfakovaným Bobem a takypremiantkou Pavlou. Jiřík si opět zkušeně pohlídal čtvrté místo a po třech disciplínách stále kontroloval vedoucí pozici.
Den třetí - Na Jima
Neděle začala překvapivě brzkým budíčkem většiny závodníků, takže pokud bychom nečekali na dojíždějící závodníky, tak se málem mohlo startovat jednou i v těch deset. Vymyslet zábavnou etapu není žádná zábava a vymýšlet zábavnou etapu několik let po sobě je spíše cesta k depresím a velkému smutku. Nakonec pomohla vzpomínka na mladá běžecká léta a tréninkou hru "Na Jima", která mě vždycky hodně bavila (vždycky rovná se dvakrát, víckrát jsem ji nehrál). To se na mapu nakreslí spousta očíslovaných kontrol poblíž sebe, vezme se počet map odpovídající počtu závodníků a vyrazí se do lesa. Po kratší době kroucením lesem sem a tam, tam se znenadání vyhodí mapy do vzduchu, zařve číslo kontroly a úprkem prk se prká ke kontrole. Menší inovací bylo, že jsem už v pátek na všech 37 kontrol umístil lístečky z body, takže čím byl člověk u kontroly dříve, tím více měl bodů a zároveň se tím vyřešilo případné dohadování, kde přesně daná kontrola má být. Počká se na všechny doběhnuvší, poté se opět vyberou všechny mapy a pokračuje se dál. Hráči vyhazující mapy se střídají tak, aby se dostalo na každého.
Nakonec jsme oběhli 14 kontrol.
Samotný závod nebyla žádná srandička výletním tempem, běhalo se poctivě s plným nasazením. Všichni vždycky poctivě reptali, že vodič moc dlouho vede a kontroly vybírá moc vzdálené, ale jakmile dostali do ruky mapy a měli vést, tak to bylo stejné. Prostě idylka. Nejlepším sběračem se stal Jedla, který byl nejčastěji u kontrol jako první. Z druhého místa mu jistil záda další příslušník rodinného klanu Lukáš, třetí místo vybojoval Zdeněk.
Výhoz map vodičem Jedlou, fotila opět Zuzka.
V závěrečném součtu Jiřík bez problémů uhájil první pozici a zařadil se tak do síně slávy mezi světová esa orientačního běhu. Na druhé místo se díky závěrečné etapě vyhoupnul Jedla, následován bronzovým Karlem.
Jiříkův vítězný výstřel.
Uvidíme se za rok na již osmnáctém ročníku, lokalita bude patrně trochu kopcovatější.