Každá kontrola se během závodu jednou nebo dvakrát přesunula (pozice A, B a případně C), ale stačilo ji orazit jen jednou.
Na úvod to chtělo jít s balíkem pobrat spodek v zeleným a teprve pak jít čistit zbytek mapy. Já jsem sice pobral dvou a tříbodovky na severu, ale následně jsem měl zbytečně moc času na zmíněném jihu v zeleném, kde jsem čekal až kontroly domigrují na "B" pozici a zbytečně tam tak několik minut postával. Pak mě zbylo málo času odchytit 53B (zkusil jsem to napálit přes oranici, ale můj pokus skončil na falešné cestě hluboko mimo mapu), takže jsem měl další prostoje při čekání až domigruje do C pozice. Chyběla mě tak nakonec jen 40 a 41 jsem bral zbytečně dvakrát. Hodila by se rozhodně fixa, aby si člověk proškrtal co už má, takhle jsem pořád z mapy luštil co už mám a co ještě ne.
Update: další přezkoumání mapy přineslo zjištění, že i přes výlet mimo mapu bych to stihl pobrat všechno, jen to chtělo místo čekání na 53C napálit na druhý konec mapy pro 40B a cestou zpátky na 53C posbírat zbývající jednobodovky. Pak už by jen stačilo dojet po silnici do cíle. Tak někdy příště.
21.11. Ostružiny u Nové Vsi
Na další kolo Hanácké ligy v Nové Vsi se mi moc nechtělo - očekával jsem fekální les a hnusné počasí. Tak aspoň, že to počasí celkem potěšilo. Na závod vyrážel Pepa, Markét i Peťa, takže jsem se teda přihlásil taky, ať jim má kdo dát rady do závodu a do života (už jsem přeci jen ve věku, kdy se mohu prezentovat jako životní kouč).
Ze souboje se svojí běžeckou formou (celkem utrpení) a ostružinami jsem nakonec vyšel vítězně a to dokonce i celkově vítězně. Oproti předchozímu týdnu byla konkurence poloviční, takže na bednu excelentní výkon nebyl úplně potřeba. Trochu jsem to zdramatizoval při solidním přeběhu osmičky (půl minuty) a na dlouhém postupu na 22. jsem dostal skoro minutu (to asi chtělo kolem po cestě a ne se motat roklí v ostružinách).
1.část
2.část
14.11. Krasový chaos pod Mont Blankem
První kolo Hanácké zimní ligy proběhlo v atraktivním krasovém mikroterénu, což i na extra krátkou trať přilákalo poměrně solidní konkurenci. Rezervace Vápenice pod Hanáckým Mont Blankem mile překvapila, protože zas tak těžkou mapovačku jsem tam nečekal. Fyzicky to bylo hodně slabé, mapově jsem taky místy uletěl až mě nakonec v druhé polovině docvakl o dvacet let mladší soupeř, se kterým jsem se svezl do cíle. Luxusní orienťák.
Trať byla namotaná opravdu solidně, takže jsem několikrát hledal, na kterou kontrolu mám vlastně běžet.