Rachota
Daří se na volné noze?
Díky za optání, daří. Nebudu předstírat, že práce na volné noze je nějaká legrácka, kdy vstáváte v deset, pak toho trochu naklikáte a máte zbytek dne volno. Naopak mám trochu problém s tím, abych dokázal přestat pracovat i v době, kdy už jsem toho sice ten den stihl hodně, ale mám v pořadníku několik dalších zakázek. Jeden čas jsem snažil dodržovat pravidlo, že po desáté večer nepracuju, ale pak do toho přišla jedna velká zakázka s napnutým termínem a bylo po předsevzetí.
Na podzim proběhl průzkum, jak se daří lidem na volné noze, jehož výsledky si můžete prohlédnout tady, případně tu. Pokud můžu doplnit, proč jsem na volné noze spokojený konkrétně já, pak si asi nejvíc vážím možnosti pracovat pro lidi, které si sám vyberu a v oboru, který mě baví a který jsem si sám určil (a který si v případě potřeby vyměním za jiný). Samozřejmě není každý den posvícení, takže i já mám chvíle, kdy:
- bych rád rozštípal klávesnici
- si nadávám, proč jsem do té zakázky lezl, proč jsem tak blbě odhadl cenu (a neřekl si o dvojnásobek) nebo proč jsem nastavil tak těsný limit pro dokončení
- pracuju v době, kdy ostatní sportují, pijí pivo nebo už dávno spí
- mám pocit, že jsem naprostej idiot co nic neumí (hodně častý případ)
Na druhou stranu se ale i stává to, že:
- si jdu zaběhat do lesa, jen proto, že je hezky a že můžu (a ostatní jsou tou dobou v práci, na pivu nebo spí)
- dokončím zakázku v předstihu
- dostávám emaily obsahující slova "perfektní práce", "vy jste úžasnej" a podobná podivná sousloví
- mám pocit, že jsem geniální kodér, kterej kód sype z rukávu (bohužel menší četnost než varianta idiot)
Několik ukázek letošní kodérské práce.
V únoru jsem se konečně dokopal k dvěma věcem, které měly zásadní vliv na právě uplynulý pracovní rok:
- překopal jsem svůj web a profily na Volné noze i na LinkedIn, aby více odpovídaly tomu co dělám
- po několika letech jsem razantněji zdražil svoji práci
Odměnou mi byly mnohem zajímavější projekty pro jiné portfolio klientů než doposud. Jako vedlejší efekt se objevil proud nabídek na fulltime job, téměř výhradně ve směru z LinkedIn (nemám v plánu se někde zaměstnat, ale potěší to).
Ve směru ke klientům, což jsou v současné době výhradně jen webové firmy nebo jiní freelanceři, se snažím o co největší transparentnost. To je takové prdříkající slovo, takže konkrétně:
Především si zakládám na dodržení termínu (a opravdu se to poslední dobou daří). Pokud náhodou nastane situace, že se práce z nějakého důvodu prodlužuje, tak je nutné rozhodně začít komunikovat co nejdřív. Pokud je důvod na mé straně (špatný odhad náročnosti práce), tak to nelakovat nějakým pohřbem tetičky na Slovensku nebo uloupeným notebookem, ale přiznat to na férovku a makat na nápravě. Snažím se taky vždy podrobně a pokud možno laicky (dle klientovy úrovně znalostí) popsat, proč jsem zvolil nějaké řešení, jaké má výhody oproti jinému a za jakých podmínek by mohl nastat zádrhel. Kód se nyní snažím taktéž komentovat raději víc, aby následná implementace na straně klienta byla co nejvíc bezproblémová.
Několik ukázek letošní kodérské práce.
I letos jsem pokračoval v zaměření své práce čistě jen na kódování a jsem rád, že se mi to dařilo. Oproti předchozímu roku je znát moc pěkný progres dovedností, rychlosti a pečlivosti práce. Celkem náhodou jsem se dostal i ke kódování responsivních emailů (to jsou ty spamy, co vám chodí do mejlu), což je oproti kódování klasických webů v podstatě jiná disciplína, možná i úplně jiný sport. Zatímco u běžných webových stránek nejsou v současnosti žádné větší rozdíly v jejich zobrazení na libovolném zařízení (od počítače, přes mobil po třeba televizi), tak v oblasti emailových klientů (Outlook v různých verzích, Gmail na mobilu, Android Email, ...) panují pestrá léta devadesátá. Tak jsem trochu nastudoval jak na to, s první zakázkou (pro DámeJídlo.cz) si pohrál trochu déle, aby byla opravdu pinktlich a teď už responsivní newslettery sekám jak Baťa cvičky. To mě přineslo, kromě nového stabilního zdroje práce, také zvučně znějící reference (Nestlé, Equa Bank, Pfizer).
Hygiena je základ
Během roku jsem také stále ještě trochu ladil kdy a jak pracovat, a to jak během dne, tak i během týdne. Po zprovoznění pracovny v novém baráku jsem se vrátil ke dvěma návštěvám coworkingu týdně, zbytek jedu z houmkanclu. Začátkem roku se olomoucký coworking přestěhoval do nových prostor, kromě více místa a luxusu (sprcha, ping pong) se trochu zpestřilo i složení pracujících (= chodí tam ženy).
V pondělí a úterý většinou pracuju z domu - po víkendu jsem odpočatej, začíná se tak nějak nanovo, takže není problém v soustředění a motivaci. Ve čtvrtek šla vždy koncentrace na práci hodně dolů, proto středa a čtvrtek patří coworkingu. Mezi ostatními, tvrdě pracujícími, je pak snazší bušit do kláves a nelajkovat lelky. Pokud se předchozí dny dařilo, tak v pátek jsem už dostatečně vygumovanej, jedu už jen ze setrvačnosti a nepouštím se do větších akcí.
Nové prostory olomouckého coworkingu, foto uloupeno z webu.
Pokud chcete přesnější čísla, tak týdně se dostanu přibližně na 25 - 35 fakturovatelných hodin (max. 40, ale to už se jede na krev). To jsou hodiny, které eviduju a je možné je naúčtovat klientům, reálně to bude se vším všudy (vyřizování emailů, vzdělávání, cenové nabídky, ...) asi 45 - 50 (max. 60) hodin týdně.
Abych měl vždy pokud možno čerstvou a vyvětranou hlavu, tak jsem si stanovil několik interních pravidel pracovní a duševní hygieny:
- dopoledne nečtu emaily a snažím se udělat hlavní práci (všechny notifikace na emaily mám trvale vypnuté)
- přes víkend neotvírám pracovní email (což se nevylučuje s tím, že někdy pracuju i o víkendech)
- v prohlížeči jsem si trvale zablokoval všechny zpravodajské servery (stačil pohled na titulek nebo pár příspěvků v diskuzi a člověku hned stoupal tlak)
- stále mám nastavenou sadu stránek, které jsou blokované v pracovní době - to jsou všechny blogy, fejsbuky, bajkfóra a orienťácké weby, které nepotřebuji k práci, ale pravidelně je navštěvuju
Výše uvedená pravidla samozřejmě nejsou žádné dogma. Pokud potřebuju intenzivně komunikovat ohledně nějakého projektu nebo čekám na zprávu, tak emailovou schránku lustruju častěji.
Finance
Trochu jsem letos potunil taky domácí finance podle hesla, že nejlepší peníze jsou ty, které nemusíte vydělat. Kromě rozprodání věcí, které už nepotřebujeme (ale které mohou ještě někomu udělat radost) jsem taky pořídil kreditku Citi Life, která mi z každého nákupu dá zpět 2%. Současně s tím využívám systém Plná peněženka, který vrací 1-5% z hodnoty nákupu (záleží na druhu obchodu, někde vrací i víc, jinde míň). Jasně, jednotlivě to jsou drobné, ale každý měsíc je to příjemných několik stokorun získaných bez námahy.
Čtení za domácí úkol
Na závěr několik odkazů na další zajímavé čtení o práci na volné noze:
- Životní priority z karavanu - jeden z nejznámějších českých diginomádů píše o cestování a práci společně s rodinou
- Co mi daly a vzaly 2 roky na volné noze - hodně prakticky pojato s odkazy na spoustu zajímavých nástrojů
- Jak mě změnily 3 roky na volné noze? - pěkná otevřená zpověď se spoustou zajímavých postřehů
- Můj posranej rok 2015
- 3 nejzávažnější chyby, které jsem udělal na volné noze
- Co mě naučilo 10 let Na volné noze
- Youtube kanál Na volné noze - plno zajímavých rozhovorů o práci na volné noze
- Ta dělá to a ten zas tohle - obecně o práci
Dovolená na severu
Do samostatné kapitoly bych si letos dovolil šoupnout měsíční cestu po severu, kdy jsme zvládli být v kuse všichni tři společně. To byl hlavně nezvyk pro mě, protože se nešlo zašít na půl dne někam do kanclu. Zpětně hodnoceno jsme asi vychytali ideální dobu, kdy mladý sokolík ještě nebyl v protestujícím věku a zároveň se s ním už dala podniknout větší akce.
Po třech týdnech cestování jsme sice byli trochu přesyceni těmi fjordy, jezery, lesy, poloprázdnými silnicemi a drahým pivem, ale ten čtvrtý týden v Dánsku jsme ještě zvládli a zpětně hodnoceno to byl zážitek roku. Příště pofrčíme asi někam na jih, v jinou dobu a patrně ne na tak dlouho. Dejte echo, kdyby se chtěl někdo přidat. Pro pořádek ještě odkazy na jednotlivé díly cestopisu:
Barák
Přesně od 2.6.2015 už teda bydlíme (kdyby se někdo náhodou ptal). Na foto exteriéru jsme si objednali letadlo, pro foto interiéru se zastavte osobně. Jinak po půl roce bydlení jsme rozhodně spokojení s velikostí domku, velká prosvětlená hernobývákokuchyň je super. Nijak moc zabydlený to ještě nemáme, ale my si zas tak moc na ty různý pičmundičky na poličkách nepotrpíme, tak těžko říct, zda to za rok bude zabydlenější. V hipster světě stejně frčí minimalismus, tak aspoň budem trendy.
Práce okolo je jinak dostatek, příští rok je v plánu dodělat venkovní dlažbu, přístřešek na auto a zatravnit zahradu. Pro pořádek ještě dodám, že aktuálně je rozestavěný malý zahradní domek (něco jako kůlna, jen je to s ohledem na cenu zděný).
Barák nám v srpnu vyfotila univerzitní stíhačka, zrovna když jsme měli dětskou kolaudaci (devastaci).
Běhání & sport obecně
Rok 2015 byl taky o hledání ideální rovnováhy mezi prací, rodinou a běháním. Přiznávám hned na úvod, že jsem žádný ideální recept zatím nenašel. O můj osobní prime time vždy bojuje práce s rodinou a třetí do party - sport - u toho dlouhodobě tahá za nejkratší konec. Pokud dorazím v pět z práce (coworking varianta dne), tak nemám odvahu ani chuť vyrazit na hodinu ještě někam poletovat po lese, když bude junior v osm mizet spát.
Stále chodíme pravidelně na badminton, letos jsme se rozrostli a rezervujeme už 3 kurty. Vzhledem k aktuální porodnostní křivce budem brzo blokovat všechny čtyři. Foto Ivoš.
Pokud pracuju z domu, tak záleží na objemu práce, momentální náladě a počasí. Reálně jsem tak schopný se dostat běhat maximálně 3x týdně a to je ještě ta lepší varianta. V komentářích pod článkem můžete třeba napsat vaše zkušenosti, jak se vám osobně daří skloubit práci, rodinu i sport 5 a víckrát týdně :).
Jinak výsledkově i mapově to bylo letos na závodech v orienťáku více než solidní, dokonce jsem se podíval několikrát i na bednu. Pěkně narostl počet závodů, které bych označil za "téměř bezchybné" (byť jiní borci by takový závod s 1-2 minutama chyb označili za tragédii). Objemově jsem naběhal asi o 300km méně než loni, na druhou stranu to nebylo rychlostně zas tak špatný ani s takovým tréninkem. Vypíchnout můžu třeba:
- druhá místa na závodech ve Švédsku a Dánsku
- solidně zaběhnuté MČR družstev
- MČR na klasice, kde mě vyšla především kvalifikace
Po dvaceti letech se uzavřela historie Piškot Kapu, což byly prázdninové závody v disciplíně připomínající orientační běh. Moc děkuju za fotoknihu věnovanou těmto závodům, můžete si ji prohlédnout v digitální podobě.
Poslední hromadné foto na naší vyprahlé louce.
Kultura
Knižní analog a digitál
Porce přelouskaných knih zůstává podobná jako v minulých letech (20 kousků), jen digitál (= knihy ve čtečce) už vítězí na celé čáře nad papírem (18:2). Podařilo se mi zkonzumovat 6 knih v angličtině, což je vzhledem k mým bídným jazykovým schopnostem úspěch. Hodím sem tradičně pár tipů, co se mi nejvíc líbilo:
- Emil Hakl: O rodičích a dětech - Taková pěkná třicátníkova zpověď o tom, že rodičům neutečeš. Ke shlédnutí je i stejnojmenný film s Davidem Novotným a Josefem Somrem, doporučuju.
- Lee Child: Killing Floor - Hodně oddechový knižní akčňák, kde hlavní hrdina nejdřív střílí a teprve pak se ptá. Masakr a to doslova.
- Frederick Forsyth: The Deceiver - Luxusní špionážní thriller, napínavý víc než kompresní podkolenky.
- China Miéville: Nádraží Perdido - Hodně podivná knížka, ne nadarmo je to klasika žánru New Weird.
Video
Filmů bylo nakonec pěkných 22, ale bohužel přímo z velkého plátna toho moc nekoukalo. Za zmínku stojí následující kousky:
- David Fincher: Zmizelá - Uff, tohle byl hukot. I když jsme na to koukali začátkem ledna, tak mě z toho mrazí ještě teď. Je to opravdu hustý, hustý a ještě jednou hustý.
- Bob Gale: Interstate 60 - Velice nenápadný ale o to více příjemný oddechový film z devadesátek.
- Matthew Vaughn: Kingsman: Tajná služba - Perfektní akce a nejlepší záporák za posledních x let.
- Damián Szifrón: Divoké historky - Název dokonale vystihuje o čem to bude.
Mára
Sokol roste jako z vody a začínáme se od něj dozvídat první slovní hodnocení našich rodičovských schopností. Genům neutečeš, takže se máme v tomto směru na co těšit.
