Bojovka na Severu 5. / Fjordy a cesta na jih

536× přečteno

Na cestu z Bergenu do Dánska jsme měli 3 dny a víceméně žádný plán jak je využít. Uvažovali jsme o cestě podél pobřeží přes Stavanger, případně se dal navštívit JWOC a zaběhnout si tam nějaké přichozí, ale pak jsme do toho trochu zakomponovali fjordy a od nich to vzali improvizační cestou až na nejjižnější bod Norska - maják Lindesnes.

5.7.2015 - Ještě je hezky

Předpověď počasí na neděli slibovala poslední solidní pařáky i mezi fjordy, takže jsme jak se patří šlápli na plynový pedál a závratnou osmdesátkou (někdy i 85, ale to už jsem byl za piráta) vyrazili k Hardangerfjordu. Cestou bylo k vidění opět několik vodopádů, ale to samozřejmě omrzí i v Norsku, voda prostě padá z kopce.

Vodopád.

Vodopád pod kterým se dalo běhat.

Hlavním cílem dne byl Eidfjord, respektive výhled do údolí Måbødalen a na vodopád Vøringsfossen pár kilometrů nad fjordem. Dle hustoty Japonců na kilometr čtverečný v této lokalitě stojí vyhlídka opravdu za to. Zaparkovali jsme na spodní parkovišti, vyfotili vodopád ze spodu a pak se pešky vydali na horní vyhlídku u hotelu Fossli (tam se dá taky zaparkovat). Ze spodního parkoviště je to procházka asi na 15minut, máte jistotu, že nikoho určitě nepotkáte a budete mít k dispozici několik unikátních výhledů.

fjordy

Fjordy sem, fjordy tam.

Po vyplácání pár fotek jsme zašli do hotelu na kafe a zákusek (člověk se musí občas rozmazlit). Márovi po cestě v krosně asi vyhládlo, takže zbaštil téměř celý Jančin dortík s jahodama, příště budem muset koupit už tři zákusky. Jinak mám takové tušení, že u chaty jsme byli kdysi před více než 17 lety se zájezdem nadějných orienťáků, bylo mě to tam takové povědomé.

Výhled do údolí

Pohled dolů na vodopád Vøringsfossen a do údolí Måbødalen.

Sokol baští dortík

Sokol baští dortík.

Následně jsme pokračovali podél fjordů až do Oddy, kde se měla konat atrakce zvaná záplavy, řeka teda valila solidně, ale naštěstí všechny silnice byly v pohodě a mohli jsme pokračovat dál do hor (v Norsku se jezdí jen přes hory nebo po pobřeží), kde jsme to pod nějakýma zasněženýma kopcema zapíchli v příjemném menším kempu.

Kempík v Røldalenu

Kempík v Røldalenu měl výhledy na kopce.

6.7.2015 - Už není hezky

Dle očekávání a v souladu s předpovědí počasí nás probudil májový norský deštík. Takže proběhla improvizovaná snídaně ve stanu a následoval nácvik balení stanu za deště. Kdyby mělo být pěkně, tak to vezmeme dolů turistickou silnicí Ryfylke , ale počasí se nemělo nijak zvlášť lepšit, takže jsme to vzali nejkratší cestou na Kristiansand po silnici č.9. I tak se jednalo o krásnou cestu přes liduprázdné zasněžené hory, velká lyžařská střediska nebo v závěru fotogenickým údolím. Bylo by to hezký, kdyby bylo hezky.

Cesta údolím Setesdalen, bylo tam hodně pěkných míst na koupání (kdyby bylo hezky)

Cesta údolím Setesdalen, bylo tam hodně pěkných míst na koupání (kdyby bylo hezky).

Zakotvili jsme v kempu poblíž Evje, zbýval nám jeden celý den, takže nebylo nutné dojet až do Kristiansandu. Kemp byl takový podivný, jak tam bylo víc stálých karavanů, tak si člověk připadal jak v chatové osadě, kde se všichni znají. Nícméně místa tam bylo dost, stejně jak o den dřív byla k dispozici wifina, takže houby zle.

V kempu poblíž Evje

V kempu poblíž Evje sice svítilo slunce, ale byl pekelný vítr.

V týmu panovala taková nic moc nálada, shodli jsme se, že tři týdny cestování by úplně stačily a že už nás to zas tak nebere. Teď teda mluvím o členech týmu, kteří dokáží nějak smysluplně vyjádřit své pocity i bez použití citoslovců. Nejmladší člen působí stále spokojeně a jede ve svém dením režimu: probudit se, lozit ideálně oběma rodičům po hlavě, vypít mlíko, nenechat se přebalit a převlíknout, chtít ven, hledat kaluž / skákat v kaluži / házet kamínky do nějaké vody / hledat kupu písku / držet v ruce auto, dát si šlofíka, aktivity viz. dopoledne, nenechat se přebalit a převlíknout, večerníček, mlíko, spát.

7.7.2015 - Pořád není hezky

Další den jsme měli v plánu se jen tak poflakovat v okolí Evje, případně dát nějakou tůru na kopec. Z výletu na kopec nakonec sešlo, Mára ji skrečoval hned v jejím úvodu, když spustil menší hysterák ohledně probuzení. Takže jsme popojeli k místním štolám, kde si Mára za 150NOKů mohl klepat kladívkem do kamenů a nosit si sbírku minerálů v kyblíčku. Během procházky okolo štol, jsme sice už neobjevili žádnou další štolu, ale zato se objevili komáři v množství větším než malém a následně i začalo poprchávat. Takže opět do auta a co s načatým dnem. Nakonec jsem zapátral v paměti ohledně žebříčku turistických atrakcí jižního Norska a zavelel jsem směr maják Lindesnes. Nebylo to sice úplně po cestě, ale z hlediska norských vzdáleností to byl kousek (asi 110km) a aspoň jsme měli cíl dne.

Cesta byla poměrně hezká, opět skály a jezera a minimální provoz. Cestou nás zaujalo jakési turisticky zajímavé místo označené tradiční hnědou značkou a s abnormálně velkými turistickými informacemi. Po bližší rekognoskaci jsme zjistili, že jde o jakési mystické místo s několika kamennými kruhy, kde se vykonávala soudní moc regionu (soudy, popravy, obchod s otroky a podobné legrácky). Nyní to je v okolí hezky vyspravené, ve volně přístupném muzeu je mnoho vikingských artefaktů a v místním café dělají kromě jiného kafe a palačinky (označené jako vikingské placky). Dostihla nás tady smutná zpráva z Červenky ohledně Garouše, takže to do toho deště a opuštěných kamenů tak nějak všechno zapadlo.

Výhled od majáku

Výhled od majáku.

Na Lindesnes fyr jsme dojeli už v podvečer a dokonce nám ani prvních deset minut nepršelo. Pak ale přišel už poctivý norských chrst a konkrétně já jsem byl hezky durch (Mára je vybaven díky hradeckým O-maminám a Janča si vzala nepromokavou bundu). Maják je to pěkný, platí se tam vstup (stopade norských korun sem, stopade tam, to už je detail) a okolo vede několik turistických tras.

Maják Lyndesnes

Maják Lyndesnes.

Po pohledu na hodinky bylo jasné, že bychom měli zakempit co nejdřív, takže jsme se ubytovali v přeplněném kempíku kousek od majáku. Kromě toho, že tam byly placené sprchy i wifina, tak tam vydávají certifikát, že jste bydleli v nejjižnějším norském kempu. No nekup to za pade noků. Nekoupil jsem a raději jsem místo toho během lijáku postavil stan, v rychlosti do něj naházel věci a následně i Máru. Cena za kemp vzhledem ke službám nic moc, ale na jednu noc a za deště je to jedno. Ještě že tam byla větší místnost, kde se dala nakrmit malá divá zvěř a nemuselo se to realizovat ve stanu.

8.7.2015 - Sice není hezky, ale jedem do Dánska

Poslední norský den jsme za solidního deště sbalili stan a ještě popojeli k majáku nakoupit nějaké drobnosti do místního gift shopu. Měli tam na výběr minimum divných plyšáků a naopak mnoho krásných dřevěných hraček. Mára byl naprosto spokojen s množstvím a hloubkou kaluží, takže bylo obtížné ho nalákat zpátky do auta. Jsme ještě v Norsku, takže se musí po dobrém, klasické české metody si necháme až domů.

Popojeli jsme do Kristiansandu, cestou Mára úspěšně usnul a prospal naštěstí i hodinové čekání ve frontě na trajekt. Oproti cestě na sever jsme tentokrát opačným směrem (do Hirsthals) frčeli rychlým trajektem (dvě a čtvrt hodiny), který se zpětně dle wikipedie ukázal být opravdu hodně rychlou lodí. Je pravda, že loď konkurenční společnosti s názvem Superspeed zaříznul na stejné trase o půl hodiny. Na palubě byl naštěstí opět dětský koutek včetně dětí, takže cesta proběhla bez problému.

HS Fjord Cat

HS Fjord Cat, foto drze upirátěno z webu.

Z Hirsthals jsme to do našeho ubytování měli asi dvacet minut a po třech dnech ve stanu máme zase pevnou střechu nad hlavou. Bydlíme v klasickém dánském přízemním domku, asi o velikosti toho našeho. O víkendu budou v nedalekém Skagenu závody v orienťáku, do té doby se nějak zabavíme. Počasí nám asi nedovolí si užít místní krásné písečné pláže jiným způsobem než s kyblíkem, lopatkou a tatrovkou, ale pršet by naštěstí už nemělo.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit