Po úspěšné jarní pětidenní dovolené jsem na podzim naplánoval podobně bleskovou dovolenkovou cestu, tentokrát ale přesně opačným směrem - na jih. Pomocí tří nízkonákladových aerolinek jsme se poměrně rychle a jednoduše přesunuli z Prahy přes Barcelonu do Lisabonu a zase nazpět. Počasí bylo podobné jak v červnu v Norsku - nejdřív nějaký ten deštík, ale jinak slunečno a teplo. Cestovali jsme jen se dvěma batůžky do velikosti příručního zavazadla, takže jsme nemuseli platit zbytečné poplatky a mohli se i rychle přesouvat na letištích bez nutnosti návštěv odbavovacích přepážek. Za pět dní jsme stihli cestovat 4x letadlem, 5x metrem, 5x šalinou, 6x autobusem, 4x vlakem, 3x zubačkou a 1x výtahem - snad jen ta loď chyběla.
Úterý 8.11. - Praha - Barcelona - Lisabon
Odlet z Prahy s maďarskou nízkonákladovkou (stejnou jako na jaře) byl tentokrát v rozumnou dopolední hodinu, takže stačilo vstát v podobnou dobu jak do práce a s pomocí pendolina (a drážního aerobusu) se z Olomouce v klidu přepravit na letiště. Krátce po poledni jsme přistáli ve slunečné a vyhřáté Barceloně a do odletu směr Lisabon nám zbývalo asi 5 hodin. Pomocí svižného aerobusu (zpáteční lupen do centra něco přes 9€, jízda asi 25 minut) jsme provedli přesun do centra města a zhruba během 3 hodin jsme stihli projít nejen celé historické centrum (z Placa Catalunya okolo katedrály až k moři a zpátky po třídě La Rambla), ale i okouknout dva z Gaudího domů - Casa Batlló a Casa Milà.
Pohled zespodu na dům Casa Batlló
Barcelona je španělským magnetem na turisty, takže to tam v centru podle toho i vypadá - všechno je pěkně opravené, spousta restaurací a lepších obchodů a mezi Gaudího památkami jezdí kolony autobusů s Japonci.
Pro návrat na letiště jsme použili opět aerobus z náměstí Catalunya, tentorkát jsme ovšem jeli na Terminál 1 (který je na opačné straně přistávací dráhy), ze kterého létá místní nízkonákladovka s pekelným názvem Vueling. Podvečerní let trval díky časovému posunu o něco (virtuální) kratší dobu a pár minut před osmou jsme přistáli v hlavním městě Portugalska. Z letiště jsem ještě brnknul do agentury, u které jsme měli pronajatý byt v centru, aby nás tam očekávali a opět pomocí aerobusu (3.5€, jízdenka z aerobusu pak platí 24h na veškerou místní MHD) jsme se pohodlně dostali do centra.
Při hledání ubytování jsem preferoval spíše apartmán, ve kterém bychom mohli fungovat nezávisle. Po delším hledání jsem našel web agentury s příznačným názvem Travelling To Lisbon, kde jich mají na výběr opravdu dost po celém městě a za poměrně rozumnou cenu. Náš malý byt se nacházel v úzké křivé uličce (takových je v centru Lisabonu většina) asi tři minuty chůze od místního václaváku - náměstí Rossio. Po pár minutách dorazil sympatický Miguel a kromě klíčů od bytu jsme od něj získali také tip na restauraci.
Noční výhled z výtahu Sao Justa na náměstí Rossio. Někde v domcích nad náměstím jen náš byt.
Kolem čtvrt na deset jsme tedy vyrazili do doporučeného podniku Faca e garfo (v překladu Vidličky a nože), který se nacházel kousek nad náměstím Rossio. Na místní poměry je naprosto normální, že se na večeře a pařby chodí až kolem desáté či později, takže s nějakou otvíračkou kuchyně jak u nás opravdu nebyl problém. Jídlo i pivko výborné, obsluha taky, ceny na místní poměry průměrné (většina jídel do 10€). Cestou do bytu se opět rozpršelo, ale tentokrát celkem fest, že i moje softshellka to po pár minutách vzdala.
Středa 9.11. - deštivý den v Lisabonu
Střídavě kapající a střídavě chrstající H2O na okno bytu dávalo už od rána najevo, co nás bude ten den čekat. Sice bylo relativně teplo (kolem 15°), ale bohužel jinak jsme jen v různých intervalech rozevírali a zavírali deštník (který jsme naštěstí našli na bytě). Ráno jsem (bez deště) úspěšně nakoupil snídani (angličtina nezabrala, ale ruční komunikace slavila úspěch) a po ní jsme (stále bez deště) prošli náměstí Rossio i sousední Figueira a kromě fotografování jsme hledali místní hlavní atrakci - tramvaj číslo 28. Tu jsme úspěšně nalezli o náměstí dál (Maritim Moritz) a teď už za solidního deště jsme s ní projeli část čtvrti Alfama stoupající směrem k hradu (Castelo Sao Jorge), vystoupili jsme u kláštěra sv. Vincenta (déšť), prohlédli si místní kostel (bez deště), výhled na nedaleký panteon (zpočátku bez deště pak chrst jak sviňa) a vyrazili k hradu (bez deště, chrst, bez deště). Od hradu pak dolů ke katedrále (bez deště), šalinou do centra (pozor změna - mrholení), nahoru výtahem Sao Justa (z horní stanice krásný výhled na město, bez deště) a pak okolo včerejší restošky dolů do jiného podniku na oběd na kryté zahrádce (bez deště, chrst jak sviňa, déšť). Po obědě jsme to už jen vzali s navlhlými botkami na byt přes výtah do Lavra (déšť, chrst, bez deště, déšť) provést osušení.
Zastávka Largo Das Portas Do Sol. Staré šaliny jsou svým způsobem atrakcí, ale jezdí jich mraky a jsou normální součástí místní dopravy.
Večer (déšť) jsme si udělali už jen krátkou procházku okolo náměstí Restauradores (bohužel i přes příznačný název neobsahuje moc restošek) a v nějaké boční uličce jsme si dali véču (o půl deváté jsme byli v restauraci první, chvilku před naším příchodem otvírali). Na nějaké noční focení nebyly podmínky (déšť), takže zpátky na byt.
Čtvrtek 10.11. - Belém
Ráno bylo konečně bez deště, ale pro změnu byla pěkná mlha. Snídani jsem vyrazil lovit do jiných uliček a s angličtinou tentokrát nebyl problém. Následně jsme prošli poloprázdnými ulicemi v centrální části (čtvrť Baixa je jediná na rovině, všechny okolní jsou v pěkných kopcích) až na náměstí Comercio u řeky Tajo (a cestou jsme si koupili celodenní šalinkartu). Odtud jsme s turistama narvanou šalinou číslo 15 (opět historická verze) přejeli do čtvrti Belém, kde se nacházejí dvě památky ze seznamu organizace UNESCO. Belém je asi také jediné místo, kde v Lisabonu spatříte nějaké autobusy s turisty. Cílem jejich putování (a našeho samozřejmě taky) byl nejprve památník mořeplavcům s výhledem na věrnou kopii známého mostu ze San Franciska (za kterým se tyčí kopie sochy Ježíše prozměnu z Ria), poté Belémská věž (vrcholné dílo architektonického slohu manuelismus) a nakonec klášter sv. Jeronýma s přilehlou katedrálou. Po obědě zmizela mlha a rázem bylo azuro s teplotami nad dvacet stupňů. Po prohlídce všech památek jsme si ještě skočili pro pověstné místní koláčky pastel de nata a mohli opět šalinou číslo 15 zmizet zpět do centra Lisabonu.
Klášter svatého Jeronýma v Belému
Ne bytě jsme nechali tentokrát přebytečný deštník připravili se na podvečerní a večerní část prohlídky města. Na druhém konci Restauradores jsme chytli výtah (v reálu zubačka) de Glória, u jehož horní stanice se nachází park s krásným výhledem na město. Odtud jsme to uličkami krosili do srdce čtvrti Bairro Alto, kde to prý hlavně v noci bývá občas ostřejší. Západ slunce jsme vychutnali s kelímkem pivka opět na vyhlídce, tentokrát u pomníku svaté Kateřiny (asi), u které se nachází kiosek s výčepem a schází se tu evidentně místní omladina (líp bysme tam zapadli s dredy nebo nějakým gangsta výrazem ve tváři). Ve vzduchu voněl kouř travičky, co víc si přát.
Stmívat se začalo poměrně rychle, takže jsme pěškybusem popojeli přes čtvrť Chiado lovit noční fotky na terasu výtahu Sao Justa. Odtud jsme seběhli dolů do centra odchytit pověstnou šalinu osmadvacítku, která nás zavezla na vyhlídkové terasy kousek za katedrálou (kde jsme byli včera). Čas focení nočních momentek akorát stačil na interval šalin, takže hned tou následující jsme pokračovali až téměř na konečnou u Maritim Moritz, odkud už to bylo do bytu zase pár kroků. Večeři jsme si tentokrát udělali sami: místní víno, šunka a kozí sýr.
Hospůdka uprostřed čtvrti Bairro Alto s výhledem na řeku Tejo.
Pátek 11.11. - Oceanárium, Barcelona
V pátek nás čekal odpolední přelet do Barcelony, takže vyvstala otázka, co s načatým dopolednem. Nakonec jsme se rozhodli popojet metrem na nádraží Oriente, které je výchozím bodem do moderní části Lisabonu. Na pobřeží moře/řeky tam jsou pozůstatky Světové výstavy (EXPO 98), spousta výškových budov, nákupní centrum i výhled na nejdelší most v Evropě (samozřejmě záleží, jakým způsobem jej počítáte). Vzhledem ke kazícímu se počasí jsme navštívili místní oceanárium (celkem pěkné), dali baštu ve fastfoodu (ano, stydím se) a po menším hledání správného autobusu a automatu na lístky jsme místním emhádéčkem přejeli na nedaleké letiště.
Kromě velkýho akvárka tam byly také expozice týkající se světových oceánů - toto jsou ptačiska Atlantiku.
Přelet do Barcelony nám zajistila hodně easy aerolinka, takže to bylo fakt ízy. Během 90minutového letu jsme si posunuli hodinky zase o hodinu kupředu a někdy před šestou jsme si to už popojížděli s letadlem k Terminálu 2 barcelonského letiště. Přesun na hotel jsme tentokrát realizovali pomocí vlaku, což vyšlo oproti aerobusu o něco levněji a časově na stejno. Večer jsme už jen úspěšně absolvovali rybí véču (treska versus nějaký škeblo- a klepetoidní fujtably) a procházku okolo náměstí Espanya.
Sobota 12.11. - Gaudí, Gaudí a Praha
Na sobotní ráno jsem ještě z domu koupil dva lupeny na prohlídky nejznámější Gaudího stavby - katedrály Sagrada Familia (lístky je opravdu lepší koupit dopředu, ušetří se tím čekání ve frontě). Stavba je to vpravdě monumentální a její prohlídka patří určitě na první místo barcelonského seznamu must-seen památek. Čas odletu do Prahy se poměrně rychle krátil, ale i tak jsme ještě stihli zajet na krátkou prohlídku dalšího Gaudího pomníku - parku Guell. Zde nás trochu překvapila hustota turistů na metr čtverečný, takže si to zatím řadíme do seznamu ještě se někdy zastavit a vychytat dobu bez lidí.
Pohled na strop Sagrady Familie.
Odpolední let do Prahy byl opět v režii fialových maďarů, jedinou změnou byla absence letušáka na palubě (všechny tři předchozí lety jednoho klučíka pro dámy obsahovaly) a po příletu pak teplotní rozdíl zhruba 20°C.
Komparativní analýza Lišboa versus Barca
Asi to bude patrné i z fotek, ale Lisabon rozhodně nepatří mezi nějaké světové turistické magnety. Nenajdete tam fotogenická místa, která by vyrazila dech, kolonu autobusů s japonci nebo butiky světových značek na každém rohu. Je to takové schované kopcovaté město, které budí dojem ospalého městečka, nikoliv hlavního města. Důvodem návštěvy je především (bude to znít dost otřepaně) jeho atmosféra. Barcelona je oproti tomu klasická metropole, kde jedete podle seznamu turistické kanceláře a odškrtáváte památky jednu za druhou - a ty památky určitě stojí za to.