Jak jsme jeli s Márou na výstavu co nebyla

105× přečteno

Stejně jako v minulém roce jsme si i letos s Markem naplánovali společný víkend v Praze. Jako hlavní highlight víkendu byl vybrán modelářský veletrh For Model & Creative a okolo něj jsme poskládali pár dalších, společně domluvených, aktivit. A podobně jako loni na Marka čekal ještě jeden tajný bod víkendu.

Letošní základnou se nám stal Stages hotel vedle O2 Arény ve Vysočanech, odkud bylo dobré spojení na všechna naplánovaná místa. Jako nečekaný bonus byl hned vedle probíhající Comic Con (asi největší české setkání fanoušků sci-fi a fantasy), takže jsme mohli snídat vedle Wonder Women či lupičů z Papírového domu, v metru jet s princeznou Leiou a na večeři potkat Mandaloriana s japonskými manga školačkami. Pestrou sestavu pak doplnili nejlepší čeští florbalisté připravující se na nedělní superfinále.

Palác knih

V pátek jsme přepadli knihkupectví Luxor na Václaváku, abychom měli po zbytek víkendu co číst. Máte tady čtyři patra nacpaná knížkami s obrovským výběrem knih všeho druhu. Většinou se snažím vždy dopředu vybírat co budu číst nebo jaká knížka je pro Máru vhodná. Tady jsme to vzali jednoduše na pankáče a bez čtení recenzí. Někdy je příjemný vybrat jen něco očima.

Luxor

Mikulášovy patálie

Sobotu jsem začali, pokud pominu ranní válení s knížkama a komiksama, hned tajným bodem programu. Loni jsem byl minimálně za otce století díky výběru herny virtuální reality, letos mi bylo jasné, že půjdu na žebříčku popularity výrazně dolů. Šli jsme do divadla.

Divadlo je z různých důvodů pro Marka nepříliš preferované místo, takže jsem to chtěl zkusit trochu napravit. Před měsícem jsem získal poslední dvě vstupenky na představení o Mikulášovi a jeho povedených kamarádech. Doufal jsem, že by to mohlo zabrat, protože knížku o Mikulášovi na prázdninách má Marek rád.

Představení v Divadle v Celetné bylo nakonec super, Mára i já jsme se chechtali většinu času a pokud by to bylo o pár minut kratší, tak jsem na plném počtu hvězdiček (v hodnocení od Máry).

Mikulášovy patálie

Fotky z Divadla v Celetné

Knedle

Na oběd jsme kousek popošli do Bistra Knedlín, kde jak už název napovídá, dostanete k jídlu knedlíky. Plněné mohou být na mnoho způsobů, na slano i na sladko. Výhodou je, že v případech, kdy potomci jedí velmi nepředvídatelná množství jídla (většinou málo), lze množství knedlíků snadno nakonfigurovat či průběžně doplnit.

Knedle

Veletrh

Po kratší siestě jsme šli přepadnout autobus, co nás dovezl do Letňan na výstaviště. Tam už byla výstava v plném proudu. Velké parkoviště téměř zaplněné, fronty u vstupu, všude plakáty vítající návštěvníky veletrhu For Pets (tedy domácích mazlíčků).

O tom, že tato výstava měla probíhat současně s tou modelářskou jsem věděl. Bohužel to, že modelářský veletrh byl týden před akcí přesunut na podzimní termín už ne. Po chvíli pátrání jsem objevil jednu krátkou zprávu na webu, na sockách ani řádek. Škoda, že organizátor třeba nezkusili použít email, který jsem zadal pro nákup vstupenky.

Bé plán

Takže jsem nahodil plán B. Věděl jsem, že populární Pecka Modelář má někde v Letňanech v nákupáku prodejnu. Chvilka googlení, dvě zastávky autobusem a jsme tam. Prodejnu jsme našli v rozlehlém nákupním centru hned, valíme to k ní a už vidím přes vstup staženou mříž a nějakou cedulku. No ty kráso, to nevypadá vůbec dobře.

Modelář

Naštěstí šlo jen o čekání na pět minut a hurá do prodejny pro kořist. Marek měl v plánu zkusit stavbu tanku, po průzkumu možností si nakonec vybral britský Challanger. Mě se už v dětství hodně líbil P-38 Lightning, ale ten je bohužel v menším měřítku nesehnatelný, takže jsem uloupil podobně vyhlížející Mosquito.

Žižka

Z Letňan jsme dali otočku na metro a cestou se rozhodli kam dál. Na výběr bylo Národní technické muzeum nebo Armádní muzeum na Žižkově. Mára hlasoval pro Žižku a můj hlas se nepočítá, takže výsledek byl jasný.

Budova Armádního muzea se po čtyřleté rekonstrukci otevřela teprve loni v říjnu. Expozice jsou rozprostřeny po třech patrech a mapují historii válek a zbraní na území Česka přibližně od středověku po současnost. Hezky je  vysvětleno kdo kdy s kým a proč bojoval. Je tam spousta map, fotek a videoukázek (historické filmy u starších, reálné záběry u novějších). Interaktivitu zprostředkovávají dotykové panely, kde jsou nachystané doplňující informace nebo puzzle či pexeso s konkrétní tématikou.

Armádní muzeum

Asi nejzábavnější prvek byla ukázka zákopů první světové války. Vlezli jsme do potemnělého zákopu a než jsme se stihli rozkoukat, tak se těsně za náma ozvala ostrá střelba, z pod nohou se vyvalil dým a probliklo osvětlení. Solidně jsme si cvrknuli do textilu a celou cestu zákopovým bludištěm byli ve střehu, kdy se zase co objeví.

Pro pacifisticky zaměřené rodiče bych jen dodal, že muzeum není nějakou oslavou válek, ale spíše názorná exkurze do historie Českých zemí s odbočkami do evropských či světových dějin (atomová bomba, holokaust). Dají se tam dobře probrat témata jako vznik republiky, důvody druhé světové války nebo rok 1968. Vstupné je zdarma a otevřeno každý den kromě pondělí.

Žižka na koni

Na neděli dostal Marek na výběr několik variant, ze kterých opět vyhrál Žižka, tentokrát ten na koni a s diskem. Nejdřív jsme se přesunuli do parku Na Krejcárku, kde jsme si zahráli discgolf. Hřiště je to poměrně jednoduché s nepříliš vzdálenými koši. Jedinou zákeřností může být jeho umístění ve svahu, kdy vám se vám disk snadno odkutálí dolů z kopce.

Disc a Žižka

Po seškrabání bahna z bot jsme popojeli zase kousek autobusem pod vrchol Žižkova, který jsme záhy úspěšně dobyli. Z vrcholku jsou dle očekávání pěkné výhledy, které velice překvapivě mladou generaci vůbec nezajímají. Na hlavní nádraží se pak dostanete po pěkné cyklostezce, co se vine mezi Žižkovskými činžáky a vyplivne vás u ústí nově prokopaného podchodu pod nástupištěmi.

Čtvereček modrého života jsme si mohli vybarvit za navigaci skupiny německých turistek do Fantovy kavárny a pak jsme už zakempili ve Valašském expresu na Červenku (což v Praze vždy z nějakého důvodu hlásí). Tak za rok zas.

Mohlo by se ti taky líbit