Sedm dní pěšky

137× přečteno

Včera jsem se vrátil ze sobeckého výletu. Loni jsem pět dní brázdil na kole jižní hranici. Letos jsem zvolil tu severní a šel pěšky necelých sedm dní. Začal jsem v Děčíně a přes České Švýcarsko, Šluknovský výběžek, Lužické hory a Ještěd došel do Liberce. Shodou okolností stejného města jako Janča o měsíc dřív, když procházela Krkonoše a Jizerky.

Sedm dní pěšky

Nekopíroval jsem žádnou existující trasu (Stezka Českem, Via Czechia, Hřebenovka), byť jsme občas měli společnou cestu. Spal jsem zase pod střechou, tedy na srabáka/magnáta (nehodící se škrtněte) a mohl tak jít jen s malým lehkým batůžkem a minimem věcí.

Výbava

Základem správného setupu je si před delší cestou všechno vyzkoušet a zjistit co potřebuju a co ne. Stačí někam vyrazit na jeden den. Rozdíl ve vybavení mezi cestou na den a týden je v podstatě jen v kartáčku na zuby, zubní pastě a něčem na spaní.

Výbava

Na fotce je moje komplet výbava, včetně věcí co jsem měl na sobě. Chybí jen dlouhé kalhoty, které jsem přihodil na poslední chvíli, a boty.

Když už zmiňuju ty boty. Trendem posledních let je chodit treky v lehkých běžeckých botách. Světu hikerů vládnou Altry, ale přece si kvůli výletu na týden nebudu kupovat nový boty. Obul jsem svoje štěrkovky Asics Fuji Lite a dobrý. Běžecké boty mají obecně svoje limity v opravdu těžkém terénu, ale toho je vždy trocha oproti dlouhým zpevněným úsekům. Tam pak oceníte dobré tlumení i poloviční váhu oproti trekovým botám.

Kromě nepromokavých ponožek a kalhot jsem nakonec použil všechno. Chyběl mi snad jen nějaký repelent proti klíšťatům nebo komárům, ale nebyl to nějaký problém.

Trasa

Plánování trasy nebylo složité. Měl jsem několik bodů z bucket listu, které jsem chtěl navštívit: České Švýcarsko, Nejsevernější bod republiky, Luční bar, lůžkový vagón v pivovaru Kocour, Lužické hory a (grand)Hotel na Ještědu.

Celé jsem to nějak pospojoval, aby to vedlo hezkými místy, byla možnost se ubytovat a zároveň nachodil rozumnou porci kilometrů.

Mapa

Mapa: mapy.cz/s/fajaporucu

Jak je patrné z mapy, třikrát jsem si ráno popojel autobusem nebo vlakem, abych se vyhnul nudnému úseku po asfaltu. V původním plánu to byla jednolitá trasa, ale vždy jsem večer prozkoumal možnosti dalšího dne, zda by to nešlo vzít i nějakým zajímavějším úsekem. A několikrát se to opravdu vyplatilo. Pravověrní trekaři by mě za to do klubu nevzali, ale mě to je zcela buřt.

Denní kilometráž se pohybovala mezi 27 - 31 km, což bylo tak akorát, abych nemusel nikam spěchat. Loni jsem na kole moc prostoru na zevling neměl a spoustu zajímavých míst tak minul. Tentokrát jsem chtěl navštívit všechny odbočky po trase, civět dlouze do krajiny, číst naučné tabule a na ubytko dorazit ideálně až v podvečer. A to se podařilo splnit.

Zážitky

  • Stavil jsem se na oběd v bistru v Děčínské nemocnici. A samozřejmě jsem Janče napsal, že jsem v Děčíně v nemocnici, aby o mě neměla starost.
  • Dostal jsem ve Šluknově v kavárně kafe, dort a zmrzku i když měli zavřeno.
  • V pivovaru Falknštejn v Krásné Lípě jsem pil famózního Svižnýho Emila.
  • Potkal jsem tři rána po sobě pasoucí se srnku. Asi teda pokaždé jinou.
  • Spal jsem ve vyřazeném lůžkovém vagónu, v klášteře i v tom Grandhotelu.

Ubytování

  • Potkal jsem třikrát za den stejnou dvojici cyklistů, abychom se pak potkali ještě večer v penzionu.
  • Jediní vícedenní turisti byly vždy skupinky holek.
  • Někdy jsem přes dvě hodiny nepotkal ani nohu. Nebo ruku.
  • Díky Noci kostelů jsem si v Mikulášovicích večer poslechl koncert místního sboru a vylezl na kostelní věž.
  • Na opuštěném kopci uprostřed lesa jsem se nabil energií na energeticky silném bodu.

Energie

  • Poslouchal jsem řidiče autobusu, který se chlubil, že o víkendu zvládl 17 piv a půl lahve rumu. Za den. Druhý den měl prý naštěstí až odpolední.
  • Jel jsem vlakem přes Horní Polici i Velké Zboží.
  • Navštívil jsem VDF - rodné město legendárního dua Pergl & Kudrnáč z Doremi
  • Byl jsem úplně na měkko z obnovujícího se lesa v Českém Švýcarsku.
  • Šel jsem kus cesty po nejstarší české dálkové trase - Hřebenovce.
  • Měl jsem jen jeden větší puchýř. A přežil jsem to.
  • Celý týden bylo úplně nádherné počasí bez jediné kapky deště. Tedy alespoň tam, co jsem šel.

Fotky

Den 1

Labe

Kaňon Labe

Kamenice a Pastevní vrch

Soutěsky, rozhledna Pastevní vrch

Den 2

České Švýcarsko

bezejmenná vyhlídka v Českém Švýcarsku

Šaunštejn

Šaunštejn

hranice s Německem

cesta po hranici s Německem

Den 3

Horní Poustevna, super vybavené posezení

Horní Poustevna, super vybavené posezení

Nordkap

Nejsevernější bod ČR alias Nordkap

Den 4

výhled z Vlčí hory

výhled z Vlčí hory

pivovar Falknštejn, rozhledna Vlčí hora

pivovar Falknštejn, rozhledna Vlčí hora

Den 5

vrchol Luž

vrchol Luž a křečovitý úsměv do samospouště

výhled z vrcholu Hvozd

výhled z vrcholu Hvozd

Hvozd na pozadí

Hvozd na pozadí

Den 6

Krásný Důl, západ slunce na Ještědu

Krásný Důl, západ slunce na Ještědu

Den 7

Liberec

Cílová brána u tramvaje v Horním Hanychově

Reflexe

Bylo to pěkný, byť samozřejmě bylo spousta okamžiků, kdy jsem toho měl plný kecky a přemýšlel, co tam vlastně dělám. Kritický byly třetí a čtvrtý den. Kromě toho, že tam nebylo moc co k vidění, šlo spíš o transporty někam dál, tak bylo potřeba oba dny zkonzumovat o něco víc asfaltu. Janča mi po zkušenosti z Jizerek říkala, že asfalt je zabiják. A měla samozřejmě pravdu.

Naopak každé ráno byly první dvě hodiny úplná esence optimismu. Nic nebolelo, šlo se krásně, ještě nebylo vedro a nikde nikdo. To jsem byl vždy úplnej ezo člověk, jen to batikovaný triko a pírka ve vlasech mi chyběly. České Švýcarsko a Lužické hory pak byly úplná pecka po celý den, to se neokouká.

Vím, že to asi spoustě lidí přijde divný a sobecký, vyrazit sám, ale určitě bych to doporučil jednou za čas každýmu. Na žádný velký moudra jsem sice během cesty nepřišel, ale byl to super strávený čas. A o to víc se těším, kam vyrazíme s Jančou a klukama společně.

Mohlo by se ti taky líbit