Minulou neděli nás na Července nabral EC 121 vedený Vectronem v barvách slovenského národního dopravce a krátkým přískokem jsme se dostali do Olomouce.
Při čekání na Olomouckém nádraží jsme potkali Kocoura jak přesouvá vagóny, žlutého Vectrona od RegioJetu a Valašský expres v protisměru, tentokrát vedený slovenským Patriotem.
O minutu později už jsme naskočili do nejmodernější soupravy na českých kolejích - ComfortJet. Českými drahami promovaný vlak pro dálkové trasy se nijak moc neliší od InterJetu nebo RailJetu, které jsou moc příjemné vlaky. Cesta byla dle očekávání komfortní, dětské kino fungovalo a Jirka by ve vlaku zůstal nejraději až do konečné stanice ve Františkových Lázních.
Prahu jsme museli vzít napříč metrem (což je teda taky vlak). Vlakové spojení přes Holešovice se nyní v rámci modernizace směru na letiště a Kladno právě buduje. Vyskočili jsme v Dejvicích, kde mají slavné divadlo i nádražku. A kde je nádražka, tam je i nádraží.
Třetím vlakem se stala pomsta z Šumperka - RegioNova. Za mě osobně asi to nejhorší, čím jde u nás na kolejích jet. To už radši jedu původním motorákem 810 alias Šukafonem. Rozhrkaně a hlučně jsme projeli z Dejvic přes Kladno a Nové Strašecí do cíle naší cesty, Lužné u Rakovníka.
Hned vedle nádraží je největší české železniční muzeum. Desítky lokomotiv, motorových i osobních vozů, plus nějaká ta vnitřní expozice zabezpečovací techniky. Moc hezké a udržované vozy, snad jen popisky byly rozmístěné náhodně a bylo by super mít víc možností prohlédnout si i vnitřek lokomotiv a vagónů. Protože bylo právě poledne, tak jsme využili i restauraci stylově umístěnou uvnitř bývalého jídelního vozu. Po necelých dvou hodinách jsme vyrazili zpátky na nádraží, protože jsme v Praze chtěli stihnout jednu speciální jízdu. Zevlit by se v muzeu určitě dalo i delší dobu.
Vlakem číslo čtyři byla bohužel opět RegioNova, tentokrát jen do Kladna. Zdejší nádraží je nově zmodernizované a tak působí fakt divně, když u krásného moderního nástupiště zastavují takové vlaky. Ale rozumím, že se čeká na elektrifikaci, která pošle staré motoráky do muzea.
Z Kladna do Hostivic nás popovezl další oldschool kousek, Hydra 854. Oproti RegioNově to byla jízda mnohem klidnější i s pohodlnějšíma sedačkama.
Z Hostivic na Zličín nás čekal opět jen krátký přeskok šestým vlakem, již zmíněným Šukafonem alias Motorákem alias Orchestrionem. V naší rodině má ještě přezdívku Melounek, neboť takto pojmenovaný vůz jezdí, společně s kolegou Kujónem, na trati Hanácké střely do Litovle. Jirka si v něm alespoň vyzkoušel dnes již téměř raritní věc: vyčůrat se za jízdy přímo na koleje.
Sedmý vlak byl ten speciální. Společnost KŽC provozuje v Praze a jejím okolí několik pravidelných linek historickými vlaky. Ze Zličína jezdí celoročně na Hlavní nádraží Pražský motoráček. Cesta Pražským semmeringem je rozhodně hodně atraktivní a pokud si sednete na správnou stranu, jako my, tak uvidíte pražská panorámata z úplně jiné perspektivy. Pro pořádek dodám, že vlak byl motorový vůz řady 830 (dříve M262), přezdívaný Kredenc, Kraksna, Ponorka nebo Žhavé trubky (jednoznačně náš favorit).
Z Kredence jsme vyskočili na Smíchově a počkali si na CityElefanta (Ešus), neboť přání mládého pána bylo "...jet také dvoupatrovým vlakem a sedět nahoře...". Protože dvoupatráky jsou pro lidi z Moravy rarita, tak to mám úplně stejně.
Poskočili jsme jen na Hlavní nádraží, kde jsme šli chytit něco do Vysočan. Tam se dostanete i metrem, ale vlak je na této trase skoro třikrát rychlejší. Poslední devátý vlak byla motorová jednotka 845 od Arrivy ve směru na Tanvald.
Druhý den jsme se pro změnu podívali do Království železnic. Jirka si připsal třetí návštěvu, já celkově šestou. Předpokládám, že jsme tam ani tak nebyli naposledy. Domů nás pak vzal už klasicky Valašský expres.
Království železnic nejsou jenom modelové železnice, ale i simulátory autobusu, tramvaje, metra či vlaku.