Zasněžení Žubři

Pár dní po příjezdu od jezer a moře se nám už zdál Lublin opět malý a tak v pátek v šest ráno čtyřčlenná skupinka českých studentů (já, Jarda, Líba a Jana) nasedla do autobusu směr Bělovežský Národní Park. A za necelých 10 hodin jsme byli na místě ? v obci Białovieża (pozn.1: už si pomalu začínám zvykat na polské vzdálenosti ? krátký výlet: 2hod cesty, střední: 4-5hod cesty a dlouhý: přes 5 hodin). Zde jsme měli dojednané ubytování v mládežnické ubytovně za pár złotých (15/noc). Během cesty začalo hustě chumelit a my jsme se pomalu začínali těšit na zasněžené zubry. Druhý den jsme už kolem osmé vyrazili na celodenní výlet (když je tma už ve čtyři, tak abychom něco stihli). Začnu lehce faktograficky: symbolem národního parku jsou zubři (pol. żubri [čti: žubři]). Ty naleznete v logu banky, názvu piva nebo místní známé pálenky ? Żubrowky. Park patří mezi jedny z prvních přírodních parků zařazených do svět. dědictví UNESCO (v r. 1979) a mezi jedny z prvních národních parků vůbec. Białovieża patřila mezi tradiční místa lovu polských králů a ruských carů. V okolí Białovieżi žijí volně v hojném počtu nejen zubři, ale i vlci, losi nebo rysi. Vraťme s k našemu výletu. My jsme v sobotu ráno vyrazili naštěstí dobře připraveni i na sníh, takže nás 10-ti cm sněhová pokrývka nepřekvapila. Prošli jsme si Żubří stezku k oboře se zubry a dalšími zvířaty. Patřili jsme ten den mezi první návštěvníky, ale na rozdíl od mořských letovisek jako jsou Łeba nebo Hel sem turisté jezdí po celý rok. Cedulku ?Fotografování za 100 Zł? jsem jakoby přehlédl, takže jsem pár fotek zrobil. Za hodně vysokým plotem kombinovaným s elektrickým drátem jsme mohli vidět vlky, kteří vypadali, na rozdíl od chcíplých potvor ze ZOO, opravdu dost ostře. Následovalo stádo zubrů, divoká prasata, jeleni, koně a cvičená losice, které pořád čouhal z huby jazyk. Po návštěvě obory jsme dali procházku zasněženou přírodou, kterou jsme zakončili v moderní budově správy NP. Tam jsme prošli místní výborné muzeum a výstavu fotografií zubrů. Když jsme viděl jak si tam jeden naprdnutej zubr pohazuje s docela velkým divočákem, tak jsem si vzpomněl na čerstvé velké stopy zubra, které v lese křižovaly naši cestu. Večer jsme zašli do místního ?Kina Żubr? (jak by se mělo jmenovat jinak, že), z čehož měli největší radost dvě další návštěvnice, protože jsme překročili hranici pěti diváků a mohlo se začít promítat. Film se jmenoval Ławeczka (Lavička, PL - 2004) a vůbec jsme netušili co to bude. Jen jsme se báli, aby to nebyl polský ?český film? (pozn.2: pod pojmem ?český film? si každý Polák představí asi totéž jako my ?španělská vesnice?. Je to pro něj film, kterému vůbec nerozumí a vůbec nechápe o co v něm jde.). Z filmu se nakonec vyklubala taková polská tragikomedie u které jsme se celkem dobře pobavili. Rozumět se dalo bez problémů téměř všemu a alespoň jsme poznali současnou polskou tvorbu. V neděli jsme už dali jen krátký ranní výlet a kolem půl jedenácté jsme se začali přesunovat směrem k Lublinu. Před osmou večer jsme už byli doma (v Lublinu), kde nás překvapila trochu dużejsi sniegowa pokrywka. Nevím jak v Čechách, ale tady leží kolem 25cm sněhu a vypadá to fakt nádherně. Abych vás uklidnil, tak příští víkend nikam na výlet nejedem, protože bendzieme jechać na krátkou předvánoční návštěvu skutečného domova. Mrkněte se samozřejmě na výběr fotek. Kupu dalších fotek můžete nalézt také na Jardových stránkách.