Už se to krátí...

Tento týden jsme nikam na výlet nevyrazili, ale nedá se říci, že by jsme se tu nějak nudili. V úterý se tu slavily Andrzejki. To zahrnuje spoustu tradičních zvyků, ale především to znamená, že od začátku adventu až do Vánoc se nesmí nic slavit, pít alkohol nebo třeba tancovat. Proto se chápou Andrzejky jako poslední možnost si užít všech neřestí. Člověk by si řekl, že je to jen pověra, ale jak nám sdělila Tatiana z Běloruska, tak ač není příliš pobožná, tak tancovat hodlá opravdu až po Vánocích. Jiří, Milan a Adam vyrazili lovit na diskotéku a my jsme s Jardou, našimi dziewczynami, Dorou a nakonec i Veronikou (pražačka, která zde učí na univerzitě češtinu) vyrazili nejdřív na pizzu a pak na pivo. Vše jsme zakončili tradičními polskými zvyky. 1) kladení pantoflí za sebou a která (který) dřív vyjde ze dveří, tak vyhrává jako první svazek manželský. 2) loupání jablka s co nejdelší šlupkou, která se poté hodí za hlavu a jaké písmeno to ukazuje, tak se bude jmenovat vyvolený/vyvolená. 3) kapání vosku do vody přes ucho většího klíče, což ukáže nějaký smysluplný tvar. 4) napsání několika vybraných jmen na papírky, které dáte před spaním pod polštář a koho prvního ráno vytáhnete, tak vyhrává. No prostě takový folklór. Ve středu nás pro změnu pozvaly koleżanky z Běloruska do lublinské filharmonie. Studenti zde mají za určitých podmínek vstup zdarma, jen se musí spokojit s místy, které na ně zbudou. My jsme se tedy přifařili do jedné takové skupiny studentů a dostali se tak na koncert pravého španělského flamenca. Rafael Cortes se svojí grupou byli opravdu vynikající, takže jsem nelitoval, že jsem zase jednou zvedl zadek od počítače a také se nám rozšířila skupina známých až do Kazachstánu. Dneska nám zase náš vedoucí zájezdu - prof. Stefan Bartoszewski (specialista na geografii arktických oblastí) - připravil více než dvouhodinovou přednášku o Špicberkách (Svalbardu), kde strávil mnoho měsíců na několika vědeckých expedicích. Některé historky byly opravdu vynikající, např. co všechno může sežrat polární medvěd (kromě spícího rakouského studenta): knížky, červenou barvu ve spreji, izolační hmotu nebo plastové trubky. Celou přednášku jsme zakončili v naprosto vynikající stylové staropolské hospodě, kde jsme dostali gratis domácí chléb s domácími škvarky a k tomu samozřejmě dobré pivo. Ochutnali jsme i "svařené pivo" klasicky s hřebíčkem apod. (pije se brčkem). A musím přiznat, že rozhodně nebylo špatné. Stefan opět přihodil několik nepublikovatelných historek, takže jsme strávili hodně příjemné poledne/odpoledne. Pobyt se nám tu už celkem krátí...