Svatební cesta za chraplákem

4719× přečteno

Původně jsme jako svatební cestu označili plánovanou cestu na Korsiku v září a po samotné svatební akci jsme nic neplánovali. Nakonec se mi ale zželelo levných letenek, tak jsem vybral vhodnou destinaci a necelý týden po svatbě jsme na pár dní vyrazili procestovat zemi tulipánů, kanálů, mlýnů, sýrů, trávy, krávy i kávy. Jako základní tábor nám posloužilo městečko Delft, odkud jsme vyráželi do akce. Za 4 dny jsme poznali Amsterdam, Rotterdam, Haag, pláže Severního moře, větrné mlýny v Kinderdijku a v sedle kola i trochu toho venkova.

Pátek
Odlet byl o půl sedmé ráno z Prahy se společností SkyEurope, ale teprve v osm hodin jsme začali rolovat na odlet. Důvod nám sdělila letuška Klárka: Letiště v Amsterdamu má problémy, takže jsme dostali volný slot až na desátou dopolední. Cestující se nabórdují a počkají v letadle, neboť lepší slot můžeme dostat každou chvilku. Pokud by se situace nezlepšila, tak se cestující vrátí do gejtu a počkají na pokyn k nabórdování.... Slot se nakonec podařilo zlepšit a se zhruba hodinovým zpožděním jsme dosedli v Amsterdamu. Kvůli zpoždění již nemělo smysl vyrážet na tradiční sýrový trh do Alkmaaru (každý pátek od 10 - 12hod.), a tak jsme pátek věnovali prohlídce hlavního nizozemského města. Menším oříškem se ukázala být automatická úschovna zavazadel, ale asi po 15minutách jsme prolomili její mechanismus a zbavili se tak batohu. Počasí bylo o poznání chladnější než u nás (kolem 15°) což mně rozhodně vyhovovalo.

Prošli jsme se okolo kanálů, vyfotili nějaké ty kofíšopy i mraky cyklistů a na chvilku zapluli do Rijksmuzea. Kombinace brzkého vstávání, tlumeného mluvení a tepla spustila můj mechanismus spánku, takže jsem u Rembrandtových či Vermeerových děl silně usínal (zívačka). Naštěstí není muzeum zas tak velké a za chvilku jsme byli venku v parku, kde jsem si dal zaslouženého šlofíka. Podél jiných kanálů jsme se vrátili na nádraží, kde jsme po pár vteřinách napětí získali zpět batoh z úschovny. Z Amsterdamu jsme se pak přesunuli vlakem do města Delft, které se stalo naší základnou na následující tři dny.

Drážní vsuvka: vlaky jezdí v Nizozemí poměrně často - na naší trase Amsterdam - Haag - Rotterdam asi každých 15 minut. Na výběr je z vlaků Intercity (staví jen občas), Sneltrein (staví častěji) a Stoptrein (staví všude). Jízdenky se prodávají výhradně přes automaty, většina stanic je vybavena novými typy automatů s dotykovou obrazovkou a možností angličtiny. Lístek lze zaplatit mincemi nebo kartou - bohužel Visu akceptovaly jen některé z nich. V takovém případě musíte do pokladny, které jsou jen ve větších stanicích a za lístek pak zaplatíte o 50 centů víc. Ovládání automatu je velice jednoduché, můžete si jej třeba procvičit on-line.

Delft (nebo Delfty?) leží asi 60km západně od Amsterdamu (mapa) mezi městy Haag a Rotterdam. V městečku bydlí asi 100 000 obyvatel, sídlí zde technická univerzita a podobně jako jiná města je kompletně protkáno sítí vodních kanálů, zvaných grachty. Město má zachovalé historické centrum jemuž vévodí dva obrovské kostely - Starý a Nový (Oude Kerk a Nieuwe Kerk). Ve starém kostele je pohřben Vermeer s několika dalšími borci a Nový kostel je již 400 let hrobkou královské rodiny. Ubytování jsme měli zabukované v malém hotelu (Leeuwenbrug) v klidné kanálové ulici kousek od historického centra i nádraží.


Sobota
Ráno jsme popojeli vlakem do stanice Rotterdam Lombardien, kde jsme přestoupili na autobusovou linku č.90 směr Utrecht. Již přítomnost dvou japonských párů naznačovala, že náš dopolední cíl bude stát za to. Po necelé hodince jízdy jsme vystoupili na zastávce Kinderdijk Molenkade, kde již byly vidět siluety větrných mlýnů. Seskupení 19 mlýnů u Kinderdijku patří do seznamu UNESCO a jedná se o jednu z nejznámějších atrakcí v Nizozemí. Stezka mezi mlýny se dá projít za necelou hodinku, případně je možné navštívit jeden z nich sloužící jako muzeum. Když jsme odjížděli zpět do Rotterdamu tak už vykukovalo nejen slunce ale i desítky japonských turistů.

Autobusová vsuvka: po celém Nizozemí platí jednotný systém jízdenek, na které lze cestovat po všech městech i mezi nimi. Nejčastěji se používá tzv. strippenkaart, lístek s určitým počtem proužků, které naznačují, kolik zón můžete projet. Vždy použijte tolik proužků, kolik je zón plus jeden navíc. Použití je celkem jednoduché - ze stanice Lomardien do Kinderdijku to bylo přes 4 zóny, takže jsme dohromady s Jančou použili 10 proužků - ty vám označí buď řidič (v autobusu) nebo strojek (v šalině). Strippenkaart lze zakoupit s 15 (6,90€) nebo 45 proužky.

V Rotterdamu jsme ze stanice Lombardien popojeli vlakem jednu zastávku směr centrum (stanice Blaak). Hned u stanice Blaak stojí za zmínku avantgardní krychlový dům, jehož jeden byt si lze prohlédnout (což jsme bohužel netušili). Odtud jsme pěšky vyrazili k mostu Erasmus, odkud vyrážejí výletní lodě na projížďku po přístavu. Rotterdamský přístav byl ještě nedávno největším na světě, než ho předstihl Singapore a poté i Šanghaj a jakýsi Zhoushan (Čína), ale na lodi se jim nechce měnit kazeta, tak je prý Rotterdam stále největší. Po více než hodinové projížďce lodí jsme to od mostu Erasmus vzali pěšky k hlavnímu nádraží. V Rotterdamu není po válce moc historických budov, takže na nějaké památky zapomeňte. Na druhou stranu je zde plno moderních budov, takže jako studijní materiál na architekturu to nemusí být od věci.


Neděle
Nedělní ráno bylo o poznání slunečnější než to sobotní, ale přesto nebyl žádný pařák (odhadem tak 17°). V Delftu jsme nasedli na jedinou šalinu co tam jezdí a ta nás dovezla za necelou hodinku přes celý Haag až k moři. Jakmile jsme dorazili na pláž, tak se samozřejmě zatáhlo, ale písek ještě příjemně hřál. Do vln Severního moře jsme smočili alespoň nohy, ale pár děcek se snad i koupalo. Po návratu k letovisku se již molo i promenáda zaplnili plážovými typy, takže byl nejvyšší čas se přesunout do města.

V centru Haagu je sice o nějakou tu starší budovu víc než v Rotterdamu, ale i tak tam toho k vidění moc není. Za zmínku stojí palác Binnenhof, který je sídlem vlády i parlamentu nebo moderní radnice od architekta Richarda Meiera. Pokud bychom již neprošli Rijksmuzeum, tak by za návštěvu stál určitě Mauritshuis s kolekcí Vermeera, Rembrandta a dalších. Z šaliny jsme také zahlédli sídlo mezinárodního soudu v paláci Vredespaleis (doslova Palác míru).

Večer jsme v Delftu zašli na véču do restaurace dle doporučení portálu wikitravel. V restauraci měli jídelní lístek pouze v holandštině, což alespoň navodilo moment překvapení (servírka se nabídla s překladem jídel do angličtiny, což jsem kategoricky odmítl). Janča získala lososa na másle s jakousi nádivkou a grilovanými lusky a já jsem vyhrál steak v pepřové omáčce.


Pondělí
Původně jsme plánovali na pondělí vyjížďku na kolech v Amsterdamu, ale vzhledem k hustotě tamního provozu jsme nakonec dali přednost Delftu (a udělali jsme určitě dobře). Oproti předchozím dnům byl celkem pařák, ale foukal příjemný vánek od moře. Ráno jsme ještě oběhli centrum vylidněné od turistů, poté jsme v místním informačním centru zakoupili cyklomapu a konečně pak u nádraží zapůjčili kola. Protože jsme se chystali ven z města, tak jsme si připlatili za verzi s brzdou na řidítkách. Za 14€ jsme získali dva profesionální stroje značky Sparta. Rám byl vytvořen z hliníkových slitin, úctyhodná kola o průměru 28" byla obuta do pekelně rychlých plášťů Schwalbe City Jet, řazení v náboji Shimano Nexave umožňovalo volit až ze tří rychlostí a anatomicky tvarované gripy na pekelně prohnutých vlaštovkách společně s monstrózním sedlem pak dotvářely požitek z jízdy.

Cyklistická vsuvka: První metry v sedle kola, kdy máte řidítka blízko u těla a výše než sedlo, byly celkem zajímavé, ale než jsme vyjeli z města, tak jsme si zvykli. Orientace podle mapy i značení v terénu byla bezproblémová. Na mapě byla vyznačena čísla křižovatek a v terénu pak byly vždy šipky s označením čísla následujícího bodu. Na některých kříženích byly i k dispozici mapy. Síť stezek byla opravdu hustá, jednalo se téměř stále o asfaltové stezky vedoucí mimo silnice. Ve městech pak jsou všude speciální pruhy i semafory pro cyklisty a v blízkosti nádraží jsou i velké úschovny kol. Trochu nezvyklé je, že po cyklostezkách mohou jezdit i malé motocykly. Otřepanou (ale pravdivou) frází je, že v Nizozemí jezdí na kole opravdu všichni a všude.

Trasu jsme si naplánovali do venkovské oblasti s několika kanály jižně od Delft, ale dalo by se bez problémů dojet za chvilku i do centra Haagu či Rotterdamu nebo k moři. Při plánování trasy je potřeba brát v potaz, že přes některé kanály jezdí přívoz - buď klasický nebo se jedná o ruční pohon (ten jsme vyzkoušeli).

Odpoledne jsme vrátili kola, opět trochu prošli další zákoutí Delftu, skočili na pizzu a přímým vlakem jsme přejeli na letiště. Na rozdíl od jiných letů jsme odletěli pouze s 15minutovým zpožděním, které jsme stačili cestou do Prahy stáhnout.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit