• Sázava, Vltava a Alanis

    Výročí svatby je hezká záminka, jak někam vyrazit na víkend bez potomků. Poslední tři roky se snažíme propojit procházku s batohem s kulturou. Předloni jsme prozkoumali Český Kras a zkoukli novodobý cirkus La Putyka. Loni pak severní část Beskyd spojený s objednávkou nové sedačky (abychom doma mohli sedět kulturně). Co jsme podnikli letos se dozvíte právě teď.

  • Tátacyklotrip

    Zatímco já se poslední dva roky na den otců potuloval někde sám, tak Pepa vzal Pepíka a vyrazili spolu na kolo. Tak jsem šel letos do sebe a s Markem jsme se k nim přidali. Pepa nachystal několik variant, ze kterých jsme nakonec zvolili Tour de Slezsko s přespáním u Libuš v Bělé.

  • Sobecky v Rychlebech

    Letos to bohužel nevypadá, že bych stihl vypadnout na týden s batohem. Tak jsem si včera udělal alespoň takovou krátkou ochutnávku. Nečekejte ale žádné lineární vyprávění. Dnes to bude o tom, co se mi honilo hlavou. Takže chaos.

  • Výlet pro šotouše

    Devět vlaků za jeden den. To je výsledek našeho výletu s Jirkou do Prahy. Po sluneční soustavě totiž u něj frčí právě vlaky. V minulém článku jsme se podívali do světa prepubertální mládeže, nyní se přesuneme mezi šotouše.

  • Chlapská akce #13

    Minulý víkend proběhla další výchovně-sportovně-vzdělávací akce dětí pod dohledem zkušených lektorů. Chlapci a děvčata se nenásilnou formou vzdělávala na odlehlém místě Vysočiny. Pojďme si to zrekapitulovat z pohledu několika mladistvých respondentů, které náš reportér vyzpovídal přímo na místě.

  • Tatínek na jarních cestách do Brna i Prahy

    Tatínek se musí vydat do Brna. Maminka ho nejdřív přemlouvá, ať nikam nejezdí, ale pak mu zabalí jídlo na tři dny, spacák i nějaké korálky pro domorodce. Tatínek se rozloučí s rodinou a vyrazí do Brna vlakem. V Brně se potká s krokodýlem převlečeným za draka, vězením i mumiemi. Večer se poté úspěšně vrátí domů, kde se přivítá s celou rodinou.

  • Leden za kamnama

    Zima je tradičně nejvíc hluché období blogovacího roku. Nikam se moc nejezdí, nic moc se neděje a není o čem psát. Tak jsem to zkusil změnit, ať i na tenhle hluchý měsíc máme zaznamené nějaké vzpomínky.

  • Bilance 24

    Ještě v zimě jsme prozkoumali Jižní Moravu, na jaře pak s Markem sobecky Prahu a s Jančou Hostýnky. Cestou na sever k Libušce jsme strávili dva dny v Ostravě. Děti jsme vyvenčili v Toulovcových Maštalích a děvčata se ve stejném termínu venčila v Jeseníkách. Janča sobecky přešla Krkonoše a Jizerky. Já pak Českosaské Švýcarsko a Lužické hory. Oba jsme skončili v Liberci. V Bílých Karpatech jsme objednali novou sedačku. Přešli jsme s dětmi drsnou Vysočinu. Na chatě proběhly olympijské hry. Na Azorách proběhla koupačka. Já se v září neproběhl, ale projel kousek po jižní hranici. V Karlově jsme obsadili vířivku a saunu. Vysočinu jsme přešli i s kamarády. S Bobanem jsme vzali kluky do Vídně. V práci jsem přemýšlel nad epilací rukou, čištěním zubů dětí nebo včasnou výměnou žiletek u holících strojků.

  • Podzimní chlapská výprava za pandou

    Týden před podzimními prázdninami a nikdo nekašle ani nesmrká. To vůbec neodpovídalo našim zvyklostem. Bylo tedy nutno na poslední chvíli hodit do placu nějaký plán na výlet. Pokud si něčím nejste jisti, tak se zeptejte vašich uživatelů. Tak zní klasická designérská poučka. Tak jsem se zeptal.

  • Drsný přechod Vysočiny. Bez dětí.

    Pakambala velká je ryba z rodu platýzovitých a člověk má trubicovitou nervovou soustavu. To jsou hlavní věci, které mě utkvěly v hlavě po minulém víkendu. Tedy kromě toho, že jsme si s kamarády užili krásný přechod Vysočiny.

  • Karlov II.

    Loni jsme společnou podzimní chatu situovali do Karlova u Bruntálu. Líbilo se nám tam, tak proč nevyrazit do Karlova opět. Tentokrát ale pro změnu do toho známějšího, kousek od Malé Morávky.

  • Piškotstezka Českem 2

    Minulý rok jsem inspirován Stezkou Českem vyrazil na kole po hranici. Od nejzápadnějšího bodu až k tomu nejjižnějšímu. Letos jsem to chtěl docvaknout až na nejvýchodnější patník, ale dal jsem přednost procházce na severu republiky. Nedokončené věci se nám ale v hlavě nepříjemně připomínají, takže nebylo zbytí. Musel jsem aspoň kousek zase popojet.

  • Azorské ostrovy

    Ostrovy věcného jara, Zelené ostrovy nebo Perly Atlantiku jsou názvy spojené se souostrovím, ležícím strategicky na půl cesty mezi Evropou a Amerikou. Zatímco v minulosti byly Azory tajný cestovatelský tip, tak v posledních letech se už o nic tajného nejedná. Také sem míří stále větší a větší počty turistů. Tak jsme to tam zaletěli zahustit taky.

  • Olympijské hry

    Největší sportovní svátek probíhající v Paříži je podrobně pokryt všemožnými sdělovacími prostředky. Stejná událost, která proběhla koncem července, zůstala bez mediální odezvy. Pokusím se to tedy napravit tímto záznamem.

  • Drsný přechod Vysočiny. S dětmi.

    Uzrál čas ukázat dětem poctivý a drsný přechod pohoří téměř bez jakékoliv podpory. Kromě té psychické, té bylo dostatek. A protože jde o děti, tak jsme namísto hornatin zvolili naši nejrozsáhlejší vrchovinu. Českomoravskou.

  • Beskydy

    Na konci článku o sóloakci s batohem jsem sliboval, že příště už zase rád půjdu s Jančou nebo klukama. Sliby se sice mají plnit, ale začal bych s tím aklimatizováním na více osob zlehka. Proto jsme na úvod prázdnin vyrazili nejdřív sami s Jančou. Do Beskyd.

  • 4 x orienťák

    Loni jsme orienťák hodně flákali. Mapu jsem viděl jen na Bobo Kapu, který se přeci jen trochu vymyká ze škatulek klasického orientačního běhu. Letos tedy bylo co napravovat, tak jsme pro jistotu během jara vyrazili na závody hned čtyřikrát.

  • S Jirkou v Praze

    Třikrát jsem už vyrazil se starším panem potomkem na víkend do Prahy. To samozřejmě neuniklo pozornosti toho mladšího. Bylo tedy jen otázkou času, kdy bude chtít vyrazit sólo jen s Tátou taky. A ta chvíle přišla přesně minulý víkend.

  • Sedm dní pěšky

    Včera jsem se vrátil ze sobeckého výletu. Loni jsem pět dní brázdil na kole jižní hranici. Letos jsem zvolil tu severní a šel pěšky necelých sedm dní. Začal jsem v Děčíně a přes České Švýcarsko, Šluknovský výběžek, Lužické hory a Ještěd došel do Liberce. Shodou okolností stejného města jako Janča o měsíc dřív, když procházela Krkonoše a Jizerky.

  • Chlapská akce #12 - U Karla

    Pro termín jarní Apaluchy jsme tentokrát takticky počkali na teplejší počasí, aby se snížil počet vrstev dětského oblečení a zjednodušila se tak kritická fáze oblékání menších dětí. Realizace v půlce května proběhla souběžně s akcí drahých půlek v termínu okolo Dne matek.

  • Další jarní vejlety

    Telegrafické a fotografické prosvištění několika jarních výletů. Sólo z Bouzova, na kopci v Jeseníkách, ptačí rezervace u Jaroměře, víkend v Ostravě zakončený u prajzáků v Bělé. Pěkné to bylo.

  • Jarní Hostýnky

    Krátká fotoreportáž z jarního výletu v Hostýnkách a příjemného večerního posezení s japonským pivem. Bez dětí.

  • Van tů van v Praze

    Meetingy jeden na jednoho jsou už poměrně klasická součást jakéhokoliv pracovního kolektivu. A nejen pracovního. Už třetí rok takhle vyrážíme sami s Markem na víkend do Prahy. Struktura našeho společného víkendu se ustálila na jednoduchém vzorci.

  • Valtice

    Leden a únor jsou takový hluchý období, tak jsme si naplánovali alespoň kratší výlet do míst, kde se dá očekávat příjemné počasí. Původní prodloužený plán jsme nakonec redukovali jen na jednu noc, aby nejmladší člen domácnosti nepřišel o narozeninovou oslavu.

  • Bilance 23

    V zimě jsme párkrát vytáhli běžky. Na jaře jsem vytáhl Marka do Prahy, Kuba vytáhl chlapsky děti na Hartu, já Janču do Českého krasu, Janča mě do cirkusu v putyce a holky se vytáhly samy na den matek. O samotě jsem projel pohraničí na kole. Zbytek rodiny jsem za odměnu vzal do Rakouska, Krušných Hor a pak úplně všechny včetně rodičů do Estonska. Spali jsme pod stanem na chatě i pod Kralickým Sněžníkem. Socializovali se v Bruntále, Berlíně i Bílých Karpatech. Dětem jsme chlapsky ukázali sníh v půlce listopadu a ještě více chlapsky si sníh prošlápli první prosincový den. Taky jsem během roku občas pracoval, spustil nový blog a stal se youtuberem.

  • Sobci

    Se zpožděním aspoň pár vět o chlapské sobecké akci, na kterou jsme se vypravili první prosincový den.

  • Chlapská akce #11 - Jeseníky

    Fotři se zimy nebojí. Tak by mohl znít podtitul podzimně-zimního pokračování Táta výjezdů s vlastními potomky. Nechybělo mnoho a mohlo se jednat o čistokrevnou zimní akci. Lokalita v horách, rosničky krčící se v noci pod nulou a sněhové vločky na displejích našich předpovědních aplikací.

  • Gastroturistika v Bílých Karpatech

    Letos v květnu se nám s Jančou líbila víkendová procházka s batohem. Přespat na dvou různých místech a dopřát si u toho dobré jídlo. Taková ta pravá gastroturistika. Naplánovali jsme si tedy něco podobného i na podzim, a rozeslali všem pozvánky. Chytli se nakonec jen Ivoš s Pájou a také Bára, Standa a Maxík.

  • Koliba, Bruntál, Králíky, Berlín

    Čtyři zářijové víkendy a pokaždé jiné. Jeden víkend jsem sám proseděl v lese, poté jsme se ve velkém počtu potkali s kamarády u města zubatých žab, další týden jsem vytáhl kluky pod stan ke Kralickému Sněžníku a ten poslední jsme pro změnu s Jančou zajeli na koncert do Berlína. Teď budem chvíli doma, narajzovali jsem se dost.

  • Repete v Estonsku - Saaremaa

    O letošních prázdninách jsme si už vyzkoušeli jižní i západní směr, na řadu tak přišel sever. Tentokrát to nebyl zas tak daleký sever jako loni, zakotvili jsme uprostřed Baltského moře na největším Estonském ostrově Saaremaa. Před osmnácti lety jsme ho celý projeli během naší expedice Pobaltím, tak jsme byli zvědaví, jak se to tam změnilo.

  • Bobo Kap vol.8

    Cestou z Krušných hor jsem provedl výsadek v Hradci. Se štěstím jsem sbalil vše potřebné do brašen na kolo a batohu, rozloučil se s rodinou a vyrazil reprezentovat na hlavní událost sezóny. Bobův Kap u nás na chatě. Po dvou absencích bylo zas potřeba ukázat, kdo je v Bělči lesa pán.

  • Opravdu Krušný hory

    Krušné hory se nejmenují Krušné jen tak z legrace. Není to Český Ráj nebo Zlaté Písky, takže s drsnějším počasím musíte počítat. Poctivě krušné počasí jsme také při naší návštěvě dostali, naštěstí jen na úvod.

  • Třesky plesky z nasolený tresky

    Zdar suchozemský houžvičky! Tady Pyrátskej Kapytán! Jsem zas heknul tomu starýmu Pyškotovy jeho blogísek, he he! Teda mně jako moc do smíchu nejni, protože mě ty drzí pulci zas vyfoukli můj přísně střeženej poklad. Abejch řekl praudu, tak mě ouplně nakrkli!

  • Do Rakouska bez plánu

    Na tradiční červencové svátky jsme původně nic velkého neplánovali. O víkendu před svátky jsme se rozhoupali, že teda někam vyrazíme a třeba do Rakouska. Bez žádného velkého přemýšlení jsem náhodně zapíchl prst doprostřed mapy bližší poloviny Alp, aby se cesta autem vešla do 4 - 5 hodin. Podíval jsem se, jestli je tam nějaká lanovka nebo jezero, zabookoval hotel a za čtyři dny jsme jeli.

  • Stezka Českem na kole

    Stejně jako loni jsem plánoval, že bych si na víkend u příležitosti dne otců vyrazil někam na sobeckej výlet. Plánů bylo víc, ale projekt Stezky Českem tomu dodal konkrétní cíl. Projedu se podél hranice od nejzápadnějšího bodu, stejně jsem už dávno chtěl jet Pendolinem do Západních Čech.

  • Smíšený pocity na Paprsku

    O víkendu jsme vyrazili na gastroturistický výlet, tentokrát na Paprsek. Doby, kdy jsme na chatě pod stejnojmennou rychlebskou tisícovkou byli pečený i vařený, jsou už dávno pryč. Nicméně stále máme k tomu místu určitý sentimentální vztah.

  • Český Kras a La Putyka

    Můžete mít svoje potomky rádi jak moc chcete, ale aspoň jednou za rok je víkend strávený bez nich nutný pro psychickou vyrovnanost. My jsme pro realizaci vyrovnanosti využili vánoční dárek, lístky na představení Cirku La Putyka v Praze. Abychom jen někde nechodili po městě a měli to pestřejší, tak jsme na pátek i sobotu naplánovali trochu turistiky.

  • Chlapská akce #10 - Harta

    Jarní Apalucha akci tatínků s potomky měl na starosti Kuba. Zkušeně ji nachystal na Slezskou Hartu, kde si rentiérsky užívá víkendy na své manuálně poháněné jednomístné jachtě. Účast byla tentokrát trochu nižší, nicméně jsme si díky tomu mohli užít komfortu samostatného pokoje, což moc často nebývá.

  • Jak jsme jeli s Márou na výstavu co nebyla

    Stejně jako v minulém roce jsme si i letos s Markem naplánovali společný víkend v Praze. Jako hlavní highlight víkendu byl vybrán modelářský veletrh For Model & Creative a okolo něj jsme poskládali pár dalších, společně domluvených, aktivit. A podobně jako loni na Marka čekal ještě jeden tajný bod víkendu.

  • Mnichov

    Mohlo by to vypadat, že tento blog spí. Pravda je jednodušší, za úvodní tři měsíce roku 23 se nestalo nic zaznamenání hodného. Byly nějaký lyže, nějaké ty nemoci, Jirka chvíli ve školce, zas nějaký ty nemoci, zase lyže a nějaký ty nemoci. Jarní prázdniny jsem pak celé strávil pro změnu v zasedačce v Mnichově. A protože to byla už osmá návštěva bavorské metropole, tak aspoň předám pár tipů pro případný víkendový městský výlet.

  • Bilance 22

    Lyžovali jsme v zimě na Ramzové, chodili pěšky po skalách Českého ráje, větrali jsem děcka sobecky i nesobecky, jezdil jsem na kole s mapou i spacákem, pluli na lodi nebo začali házet diskem do koše. Podívali jsme se daleko na sever, na jih i na západ. V rámci akce kulový blesk jsme doma přeskupili tři místnosti. Na zahradě nám vyrostla pergola, doma poporostli kluci a v práci vyrostl počet kolegů.

  • U Vejra

    Podzimní společná akce v plnotučné verzi, tedy kompletně všichni včetně dětí, proběhla předminulý víkend na jižní Moravě. V poměrně slušném počtu jsem obsadili již oficiálně uzavřený penzion U Výra, na břehu Výrovické přehrady u Výrovic. Ano, loga všech služeb v okolí mají v logu tu velkou sovu.

  • Jak jsem si máknul

    Report ze dvou říjnových víkendů. Nejprve jsem si protáhl svaly na běžeckém závodě Ladermon trail a získal za to igelitku s koňskou mastí. O týden později jsem si protáhl svaly na výletě s Jirkou a získal za to výhled na jesenická panorámata.

Zobrazit další články