Bilance 23

212× přečteno

V zimě jsme párkrát vytáhli běžky. Na jaře jsem vytáhl Marka do Prahy, Kuba vytáhl chlapsky děti na Hartu, já Janču do Českého krasu, Janča mě do cirkusu v putyce a holky se vytáhly samy na den matek. O samotě jsem projel pohraničí na kole. Zbytek rodiny jsem za odměnu vzal do Rakouska, Krušných Hor a pak úplně všechny včetně rodičů do Estonska. Spali jsme pod stanem na chatě i pod Kralickým Sněžníkem. Socializovali se v Bruntále, Berlíně i Bílých Karpatech. Dětem jsme chlapsky ukázali sníh v půlce listopadu a ještě více chlapsky si sníh prošlápli první prosincový den. Taky jsem během roku občas pracoval, spustil nový blog a stal se youtuberem.

rok 2023

Co mě dělalo radost

5 dní na kole

Hlavní vzpomínka na loňský rok je určitě spojená s pětidenním výletem na grevlu podél jižní hranice. Kromě samotné poznávačky západočeských Sudet mi to přineslo dokonale vyčištěnou hlavu i trochu toho sportovního výkonu. Samotná cesta nebyla i přes ideální počasí jen sluníčková. Hodněkrát jsem toho měl plný kecky fyzicky, párkrát došlo i na klasické "proč to vlastně dělám". V tomhle směru pomohl pevný itinerář s předem zaplaceným ubytováním. Jednoduše jsem ten den musel někam dojet, ať se mi chce nebo ne. Závěrečné pocity po dobytí nejjižnějšího bodu ČR byly k nezaplacení, na zbytek jsem měl MasterCard.

Stezka

Endorfinový příděl ani po několika měsících nevyprchal, takže už od podzimu plánuju podobnou cestu na příští rok. Variant je více. Kromě dokončení hraniční stezky je ve hře i přelet do některé ze zemí štěrku zaslíbených.

Youtuber & Fuckupy

Koncem minulého roku jsem přemýšlel, jak dál s předáváním svých hlubokých mouder. V Czechitas po reorganizaci skončila Olomoucká i Zlínská pobočka a zmenšil se i počet jednorázových víkendových kurzů. V práci se po integraci do vývojářského gigantu Ciklum také změnily způsoby interního vzdělávání a na moje CSS Talks už asi nebyl nikdo zvědavý. Nebylo tak moc příležitostí, kde bych se realizoval ve směru k ostatním.

Logicky mě napadlo, že bych teda mohl zkusit něco nového. Třeba natáčet videa na youtube (youtůber Piškot!) nebo rozjet nějaký odbornější blog, který jsem chtěl realizovat už asi dva roky (zmiňuju ve shrnutí roku 2021). Na podobném plánování se mi líbí, že to dopadne vždycky trochu jinak než si to nalajnujete.

Hned začátkem ledna se mi ozvali z platformy SkillMea, zda bych pro ně nenatočil nějaký online kurz. Mrknul jsem se, kdo tam kurzy publikuje a jak jejich kurzy vypadají. To se mi líbilo, domluvili jsme se na tématu, v rámci pracovní cesty do Bratislavy jsem to tam po večerech v jejich studiu natočil a přesně na apríla byl kurz venku. V podstatě jsem jenom nakráčel na natáčení a veškerá editace videa i následná propagace byla na lidech, kteří tomu rozumí. Byl jsem ze spolupráce i výsledku nadšený, byť sledovat sama sebe na obrazovce mě způsobuje menší utrpení. Před prázdninami jsem pak přidal druhý kurz na téma designových hacků. Po každém kurzu jsem si nadával, že jsem něco měl říct jinak, ukázat jiné příklady, koukat jinam a podobně. V příštím roce bych rád opět dva kurzy natočil, aktuálně jsem v procesu výběru témat.

Druhý plánovaný bod, odborný blogísek, se mi také podařilo realizovat jinak než bylo v plánu. Tak dlouho jsem nadával, že to přece není možný, aby někdo měl na webu takovou blbost, až jsem ty designové fuckupy začal dokumentovat. Nějaké argumenty potřebujete i když si děláte legraci z chyb ostatních, takže nakonec na tu odbornou část také došlo, byť z jiného směru. Třeba to někomu pomůže dělat weby Lépe a radostněji. Po delší době jsem díky tomu měl možnost si napsat něco v kódu a přemýšlím, jestli jsem měl větší radost z hotového blogu nebo mě víc bavil samotný proces kódování.

Knihomol

Starší pan syn začal v uplynulém roce konzumovat knihy rychleji než svoje školní svačiny. Zásoby čtiva jsme doma průběžně doplňovali, ale až průkazka do litovelské knihovny nás zachránila před bankrotem rodinných financí. Aby se proces půjčení knih stal ještě atraktivnějším, tak většinou pokračujeme z knihovny rovnou do nedaleké kavárny, kde je u horké čokolády a kafe prostor zhodnotit úlovky.

Knihy

Koncem roku jsem si nakonec průkazku vyřídil i já. Do knihovny jsem chodil naposledy někdy během základní školy, potom jsem si připadal moc sexy na to číst knížky balené v igelitu. Teď už si asi moc sexy nepřipadám. Nebo jsem jen uznal, že když už tam chodíme s Markem, tak už si můžu zajít o patro výš taky něco uloupit.

Letošní rok byl rekordní na počet přechroustaných titulů a to jsem ani nemusel kvantitu nahánět komiksy jako loni. Prozkoumat můžete celý čtenářský deník nebo se spolehnout na pár vybraných titulů, letos samý oddechový čtení:

  • Prázdniny v Česku Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý
    hodně zábavná knížka a konec byl nejlepší
  • Dallas 63 Stephen King: Dallas 63
    asi nejdelší letošní knížka, ale napínavá jak starý trenky
  • Príhody tuláka po Slovensku Martin Šimečka: Príhody tuláka po Slovensku
    pro změnu nejútlejší knížka letošního výběru, ale po přečtení budete potřebovat na pár dní s batohem ven
  • Murakami Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce
    Od Murakamiho jsem přečetl už asi vše co vydal, tak jednu oddychovku přidám i do výběru

Nečtu jenom knížky. Do schránky nám chodí pěkně oldschoolově Reportér a Finmag, do té emailové pak už o chlup moderněji pár vybraných newsletterů. Z nich bych vypíchnul víkendový Pod čarou Matouše Hrdiny. Jedná se o delší čtení na různá společenská témata následovaná několika zajímavými odkazy. Povinné čtení pro lidi co netuší jak funguje TikTok, proč ženy mají tak malé kapsy (nebo žádné) nebo že mileniálové nestárnou.

Dovolená s rodiči

Když chcete vyrazit na pět dní sami na kolo, natočit videokurz nebo si vyřídit průkazku do knihovny, tak potřebujete trochu odvahy. To však je jen slabý odvar odvahy proti tomu, když pozvete na dovolenou v zahraničí ještě své rodiče z obou stran. Jak a co sbalit, kde a co budeme jíst, kam se pojede na výlety, co můžu vzít do letadla, ... .

Estonsko

Nakonec se dovolená vyvedla, byť samozřejmě přípravy i organizace během týdne samotné dovolené nebyly jednoduché. Všichni byli spokojení a především jsme si letos odpustili návštěvu cizokrajné nemocnice. Velký úlevný výdech jsem ale provedl, až když jsme seděli ve vlaku domů.

Radosti jednou větou

Věcí, ze kterých jsem měl radost, bylo samozřejmě mnohem víc, jen je není potřeba rozepisovat. Namátkou a nechronologicky:

  • strávit s Markem víkend v Praze
  • poslouchat pořád dokola nové album od The National
  • putovat s Jančou Českým krasem
  • vidět Cirque la Putyka
  • sedět v dvoupatrovým vlaku nahoře u okýnka
  • stále ještě důstojně reprezentovat na Bobo Kapu
  • sejít se v brutálním počtu všech kamarádů v Bruntále
  • vidět The National naživo
  • lechtat Jirku
  • koupit si nový brejle
  • velmi pomalu snídat v hotelu a nikam nespěchat
  • večeřet při svíčkách v Žítkové
  • objevit Bartees Strange
  • šlapat v prašanu na Severomoravskou chatu
  • pracovat z kavárny a pak jít s Jančou na oběd
  • číst recenze na moje kurzy
  • nepracovat večer
  • jet Pendolinem až do Chebu
  • oslavit výročí svatby s kamarády a zakončit to zase irským pivem
  • strávit noc ve vagónu v Krušných horách
  • chodit ráno ze školky zpátky domů oklikou
  • spát většinou 8 hodin
  • hrát discgolf
  • vyrazit několikrát na běžky
  • obědvat v jídelním voze EC Berliner
  • sedět několik hodin sám v lese
  • dorozumívat se německy v Bavorsku
  • vylézt na vrchol majáku
  • jíst výbornou neapolskou pizzu
  • sedět v sauně
  • vyhřívat se doma na pergole
  • ... a určitě ještě spoustu dalších věcí

Co bylo všelijaký

Práce

Letošní pracovní rok jsem chtěl odbýt jen jednou větou, že byl takovej nemastnej neslanej. Nějak mě to moc nebavilo. Radši k tomu dodám více kontextu, aby to nevyznělo příliš negativně.

Posledních 7 let jsem každý rok viditelně odborně rostl. Jako houba jsem nasával nové dovednosti, neustále se něco nového učil. Nové projekty přibývaly stejně rychle jako noví kolegové. Letos jsem ale měl poprvé pocit, že stagnuju a stojím na místě. Jako když letadlo po vzletu neustále stoupá vzhůru a pak přejde do cestovní fáze letu.

Víceméně logickým krokem tak bylo zvážení, zda už není po 7 letech čas změnit pracovní tým. Znáte to sami, v nové práci se snažíte ukázat, pracujete naplno a nemáte čas myslet na blbosti. Průzkum pracovních nabídek u konkurence mi pomohl popřemýšlet jaký způsob práce mi vyhovuje, na jakých projektech bych chtěl pracovat, pro koho nebo jak by měl vypadat tým kolegů. Výsledkem bylo, že ten můj současný pracovní setup je vlastně blízko tomu ideálnímu. Taky jsem díky tomu zjistil, co bych měl umět jako seniorní UX Designér jinde. Tam už byl výsledek rešerše lehce smutnější, rozhodně nejsem hvězda, o kterou by se v Silicon Valley přetahovali.

Celkově mě výlet do oblasti pracovních nabídek dobře nakopnul (do zadku). Získal jsem víc pokory, chuť učit se nové věci a ujistil se, že současný kontrakt s Ciklumem je vlastně vcelku dobrej.

V posledních týdnech před Vánocemi se pak objevilo několik kouřových signálů, že by to pomyslné letadlo mělo v roce 2024 opět začít stoupat. Řekneme si zase za rok, jak se letělo.

Minulost

20112013201420152016,
20172018201920202021, 2022

  • ← předchozí článekSobci
  • následující článek →Valtice

Mohlo by se ti taky líbit