Bilancováníčko

1682× přečteno

Na závěr roku tu máme bilancování, jak se dařilo v roce dvatřináct. Sepisuju to spíše pro sebe, ale možná to někoho bude zajímat. Bude to trochu osobnější než jindy, trochu delší než jindy, trochu nudnější než jindy a trochu více o práci než jindy.

Práce

Bez práce nejsou koláče, tak začneme bušením do kláves. Na zcela volné noze jsem už rok a půl, na poloviční noze už roky tři, tak přihodím i pár tipů, jak se z toho nezbláznit. První polovina roku byla bohužel pracovně dost komplikovaná, podařil se sice kromě jiného například web pro Českou asociaci pro geoinformace, ale přišly i nějaké problémy, které mě ve výsledku stály hodně nervů, času i peněz. Do toho jsem v podstatě nepřetržitě pracoval na webu pro Juniorské MS v orienťáku, což je pro mě rozhodně životní hajlajt z hlediska návštěvnosti - 155 000 návštěv během 10 dní. Přestože se k němu sešly většinou kladné ohlasy, tak šlo mnoho věcí udělat výrazně lépe a s výsledkem jsem nebyl úplně spokojený.

V druhé polovině roku se to pracovně dost zlepšilo, obnovil jsem po roce zápis v katalogu volnonohařů a objevilo se několik nových stálých zákazníků i zajímavých zakázek (jedna z nich byla doslova kouzelná).

Reference kouzelníka

Reference kouzelníka.

Rajčata

Proč rajče?A jak vypadá vlastně práce na volné noze? Jsem poměrně hodně línej a nezodpovědnej člověk, takže potřebuju trochu pevnějšího vedení. Zpočátku jsem využíval techniku "pomodoro" (česky třeba tu), kdy jsem pracoval vždy 25minut a pak si dal krátkou pauzu (umyl nádobí, bloumal z okna, vyřídil několik emailů a podobně) a pak opět 25minut práce. Důležité bylo mít práci naplánovanou a vždy dopředu vědět, co konkrétně budu daných 25minut dělat. Na mobilu nebo hodinkách jsem měl spuštěné odpočítávání a v daný čas jsem se soustředil většinou jen na jeden úkol. Aktuálně už odpočítávání nepoužívám, půlhodinové bloky taky striktně nedodržuju, ale na prvotní stanovení pracovního režimu to bylo dobré a naučil jsem se během práce dělat pravidelné pauzy (např. po dokončení plánovaného úkolu a pod.).

Lístečky

Pro plánování práce používám naprosto stupidní, ale nepřekonatelně jednoduchou metodu - vše si zapisuju na virtuální žluté lepící lístečky umístěné na ploše počítače (atnotes). Mám tam plán na aktuální týden, soupis práce na týden následující a poznámky pro delší časový horizont. Píšu si tam vždy všechno - nejen pracovní, ale i osobní úkoly - co není zapsané, tak pro mě neexistuje.

Pijavice času

Proti prokrastinaci (populární to buzzword dnešní doby) mi hodně pomohl plugin LeechBlock pro webový prohlížeč, který v daném čase blokuje vybrané stránky. Díky tomu si každý všední den mezi 8-12h a 14-18h  nepřečtu zprávy, nepodívám se na youtube, idnes, bajkfórum nebo další časožroutské weby. V tomhle směru jsem měl vždycky bídnou morálku a po půl hodině jsem už často nebyl schopen ani dohledat, proč si čtu článek o treku přes Himaláj, když jsem původně hledal nějaký programátorský trik. Funguje to poměrně dobře a většinou se díky hlášce o blokování včas proberu a vrátím k aktuálnímu úkolu.

Oddílový chat až po práci!

Oddílový chat až po práci!

Money, money, money...

V druhé polovině roku jsem si začal zaznamenávat, kolik jsem každý den vydělal (jednoduchá tabulka v Excelu "15.10. - projekt A 1,5h/400Kč, projekt B 4,5h/300Kč, celkem 1950Kč" a pod.). Dřív jsem tyto údaje sepisoval odděleně po projektech a spíše jen pro práci placenou hodinovou sazbou. Přestože jsou výsledné částky jen orientační (některý projekt s pevnou částkou zvládnu rychleji nebo naopak přetahuji a hodiny účtovat už nemůžu), tak je to překvapivě výborný zdroj motivace (vydělat minimálně xxxxKč, zlepšit se oproti předchozímu týdnu nebo pocit, že tento týden už mám odpracováno dost a můžu se dloubat v nose).

Kovo.. co?

Poslední změna nastala po narození malého Máry, kdy bylo brzy jasné, že hrací deka přímo u mé pracovní židle nebude idální prostředí na seriózní práci. Od listopadu tak dvakrát týdně jezdím do olomouckého coworkingu (co je coworking?, seznam českých coworkingů), kde mám dostatek klidu na bušení do klávesnice. Na druhou stranu jsem rád, že si libovolný den můžu s juniorem vyrazit na procházku do lesa nebo ho vidět víceméně nepřetržitě. Možnost rozvrhnout si pracovní a osobní život dle svých představ považuju asi za největší výhodu práce na volné noze.

Olomoucký coworking

Olomoucký coworking, foto uloupeno z webu coworkingolomouc.cz. Většinou je tam prázdno podobně jako na fotce.

Sportem ku zdraví

Aktivní odpočinek je u sedavého zaměstnání každopádně nutnost, takže jsem přes zimu přidal k pravidelnému badmintonu ještě florbal a od ledna začal po letech zas trochu točit běžecké kilometry. Hodně mě k tomu pomohlo zveřejnění naběhaných kilometrů (Endomondo, mám tam veřejný profil, není problém dohledat), protože mě to pak motivuje k tomu natočit víc kilometrů nebo rychleji než ostatní (sociální sítě asi fungují). Celkový účet za rok se zastaví kousek pod 1100km, rekordním měsícem pak byl duben (strávený ve Finsku), kdy jsem natočil 150km. Jasně že to nejsou žádné velké sumy, ale oproti předchozím deseti letům, kdy to bylo vždy maximálně několik desítek kilometrů, to je pěkný comeback.

Piškot běžící

Piškot běžící v lotyšském lese.

Velkou radost mám z toho, že jsem:

  • po mnoha letech doběhl na Kolibu,
  • vyběhl na Kraličák,
  • potřetí vyhrál vánoční badmintonový turnaj (třikrát a dost?)

Piškot hrající badminton

Piškot hrající badminton na tradičním Vánočním turnaji (galérka 1, galérka 2).

Čtivo

Nejen sportem je kulturně založený člověk živ, takže podobně jako loni přihodím pár tipů pro vaše čtečky nebo analogové knihovny. Stihl jsem přelouskat 19 knih (suma stránek bude díky několikasetstránkovým románům podobná jako loni), vypíchnu jich jen pár:

  • 1Q84 (kniha 1 a 2), Haruki Murakami (Příjemná kniha, zajímavá skaj-faj zápletka. Právě čtu závěrečný třetí díl)
  • Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, Jonas Jonasson (Velice zábavná kniha, v druhé polovině jí trochu dochází dech, ale přesto nadprůměr.)
  • Svět podle Garpa, John Irving (Klasický Irving, některé historky až na hranici snesitelnosti, závěr tradičně na kapesníky.)

Viděno

Na velké plátno jsme se letos moc nedostali a v následujících měsících ani nedostanem. Celkem viděno 33 filmů, za připomínku stojí určitě následující tři kousky:

Mára

Tak si na závěr trochu zvýšíme návštěvnost, stejně zase všechny rozněžnělé duše chtějí nějaké nové fotky malého loupežníka.

Mára s Adámkem

Mára slintá kámošovi Adámkovi na jeho hrací deku.

FC Hradec!

FC Hradec Králové!

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit