Rudiš v Brně, Cyril s Metodem ve Starém Městě
Od spisovatele Jaroslava Rudiše mám přečteno v podstatě všechno. V jeho knihách se mísí železnice, jesenicko, Berlín nebo cesty do hlubin mužské duše. A právě o takové menší chlapské krizičce je jeho divadelní hra Krvavý měsíc. Zašli jsme si na ni během podzimních prázdnin v Brně, když jsme měli s Jančou volné tři dny a moc netušili jak s nimi naložit.
A jaký to bylo?
Myslím, že se to přesně vešlo do škatulky "zajímavý". Ve všech možných variantách.
Druhý den jsme si udělali železniční výlet. Motorový vlak se z Brna proplétá mezi poli a ukáže vám zámky ve Slavkově nebo Bučovicích. Za Nesovicemi udělá prudkou zatáčku a údolím Kyjovky rozřízne bukové pralesy Ždánického lesa vejpůl. Za Kyjovem se pak krajina narovná a u Vracova už vládne písčitá placka porostlá borovým lesem. Pak podjedeme koridor od Břeclavi a po druhé straně řeky Moravy doplachtíme do Uherského Hradiště.
Nápad jet sem vlakem z Brna se zrodil předchozí den večer, takže nebyl čas na žádnou poctivou piškotpřípravu. Ale i rychlý průlet internetem toho nabídl docela dost: galerii, venkovní šifrovačku po stopách místního Banksyho, Kovo Zoo, výbornou vietnamskou restauraci a také několik expozic týkajících se Velké Moravy. V jedné z nich, Památníku Velké Moravy, probíhala výstava bonsají, což byla přesně ta třešeň na dortu, kterou jsme hledali.
Sauna v Karlově
Skoro to vypadalo, že jsme se v Karlově potkali jen kvůli sauně a vířivce.
Což je vlastně pravda, protože se nám to lenošení loni tak líbilo, že jsme tam jeli znovu. Jen tedy o dva měsíce později, takže to na velký relax u chaty během dne nebylo. Ale o to více zbylo času právě na relax v sauně nebo vířivce. A taky na dlouhej večer.
Chata byla plná zas až po střechu. Mám pocit, že jsem s někým určitě vůbec nemluvil.
Ale na výlet nám počasí nakonec vcelku vyšlo: viděli jsme sníh, slunce i trochu deště. A taky Praděd, Petráky a Kamzíka. A bylo to moc pěkný. Jen majitelé kratších nožek toho měli v závěru plný turistický botky.
V neděli jsme popojeli do Karlovy Studánky a dali takovou lehce lázeňskou procházku na Rolandův kámen. Společný rozchod pak proběhl na obědě u Jirky v Ludvíkově.
Více fotek tradičně u Ivoše.
Celkem to frčí, tohle byla už naše patnáctá společná podzimní akce:
- 2024 - Karlov (pod Pradědem)
- 2023 - Karlov (u Bruntálu)
- 2022 - Výrovice
- 2021 - Kokořínsko
- 2020 - nic díky covidu
- 2019 - Vernířovice
- 2018 - Tři Studně
- 2017 - Horní Bečva
- 2016 - Ramzová
- 2015 - Stará Ves
- 2014 - Milovy
- 2013 - Branná
- 2012 - Ramzová
- 2011 - Kladské sedlo
- 2010 - Holubovka
Gastrosobci na Rabštejně
Sobeckej pátek bez bab jsme loni nestihli realizovat a předloni jsem měl zase rýmičku. Letos to nějak zázrakem klaplo, byť nám nakonec jeden do party chyběl.
Na úvod jsme si schválně prodloužili přestup v Šumperku, abychom v tamním Caffé Svět stihli snídani. Díky zpoždění předchozího vlaku to bylo trochu svižnější, ale jako gastro úvod více než kvalitní. Konečně jsem naživo viděl jak vypadá avokádový toust nebo vejce benedikt.
Z Malína jsme pak stejnojmennou roklí pomalu stoupali vzhůru. Postup trochu zpomalily popadané stromy, ale nakonec jsme se na vrchol Kamence doškrábali. Více než těsně jsme vystoupali nad mlhu a užili si tak prosluněný výhled na mléčné moře rozlévající se pod Jeseníky, Rychleby i Orlickými horami.
Druhá gastrozastávka proběhla na vyhlášeném Rabštejně. V kamnech zatopeno, na čepu plzeň a knedle s borůvkami či masem. To se pak člověku ani nechce odcházet.
Ale nakonec se zvednout musíte.
Odcházet domů se mi úplně nechtělo. Tak jsem se s kluky rozloučil a namísto sestupu do Bedřichova na autobus jsem se vydal ještě kousek projít. Původní plán bylo chytit bus ve Václavově, ale byl jsem nějak rychlej, tak jsem to nakonec došel až do Libiny.
Libina je dlouhá dědina, jak je známo především řidičům touto nudlí projíždějícím. Ale díky tomu zde sídlí i cukrárna a ta měla ještě otevřeno. Tak jsem gastrovýlet zakončil ještě kafem a dortíkem. Pak už jsem se jen vyškrábal na kopec k nádraží a společně s nadcházející tmou vyrazil vlakem domů.