Hostýnské vrchy

Lesy České republiky se asi stanou naším oblíbeným poskytovatelem ubytování. Po silvestrovském testu lesácké chaty na Volárně jsme se posunuli o něco jižněji - do Hostýnských vrchů. Už příjezd na chatu po lesních silničkách dával tušit, že to bude tentokrát stát za to. Holubova chata, jak se náš víkendový bivak jmenoval, leží doslova uprostřed lesa, na úpatí nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů - Kelčského Javorníku (865m). Jedná se o poměrně velkou chatu (10-20osob), která je i přes svoji lokalizaci vybavena vodou i elektřinou. Jako jediní jsme s Jančou v pátek stihli dorazit za světla, ostatní si dali noční lesní rallye (někteří i slalom mezi srnkami). Počet osob byl nakonec 7+1, ale jak je patrné z fotek, tak v průběhu víkendu došlo na jedno střídání.

Sobotní vysokohorský trek jsme začali mojí oblíbenou fikačkou, tentokrát přímo od chaty dolů. Moje oblíbenost v rámci skupiny pak dosáhla vrcholu během následného výstupu vzhůru, opět mimo cesty. Naštěstí jsme se po dobytí prvního dnešního vrcholu (Sochová) již napojili na cestu, kterou jsme už neopustili. Zde jsme také objevili první dnešní kešku, která byla sice střežena pavoukem obřích rozměrů, ale díky nebojácné Báře jsme krabičku získali, takže jsme se mohli zapsat a pokračovat dále. Na Tesáku jsme na sluníčku poobědvali kance (nebo podobnou zvířecí havěť), spláchli ji pivkem a i zde jsme po menší náhodě objevili kešuli. S plným břichem nás čekalo poměrně dlouhé stoupání - nejprve na Čerňavu, poté na Jehelník a nakonec došlo i na zmiňovaný nejvyšší štít Kelčský Javorník. Odtud jsme se už jen skulili dolů na chatu. Fotky ze soboty má moc pěkné Ivoš.

V neděli jsme vyklidili chatu, odevzdali na lesní správě klíče a přejeli do Rusavy. Zde došlo na úvod také k menší terénní vložce, která ale byla vykoupena nálezem největší kešky v ČR. Schránku jsme nalezli poměrně rychle, problém bylo najít logbook. Ještě že s námi byla opět chytrá děvčata, která prokouknou každou lest. Okružní výlet jsme zakroutili přes Pardus na Skalný a odtud přímo dolů do Rusavy. Za zmínku stojí prvovýstup jižní stěnou na bezejmenný kopec nad Veverkovou studánkou (severozápadně od vrcholu Bečka).



Po naplnění karet fotoaparátů jsme na závěr v Brusném dokonale naplnili žaludky nejen zvěřinou, ale i několika zmrzlinovými poháry.