Celková účast bylo nakonec 13 kousků, z toho hned sedm se nás sešlo v pátek krátce po poledni v Zábřehu ve spěšňáku do hor. Vorel svoji výbavu nepodcenil a k vlaku přišel s basou piv, takže hned ve za Zábřehem jsme vypadali jak Staroušovi příbuzní (i když Starouš by si nikdy Litovel dešťovku dobrovolně nekoupil ani do vlaku).
Po zabydlení na chatě jsme kolem půl čtvrté vyrazili na první výlet, jahož cílem bylo pro zodpovědnou skupinu údolí Vražedného potoka a vrcholová úderná jednotka měla za cíl Šerák výstupem přes Obří skály. Vzhledem k tomu, že na Šeráku na chatě zavírali ten den v pět a že chvíli po čtvrté je už tma jako v pytli, to musel být moc hezký výlet. Já jsem měl naštěstí výmluvu na kašílek (patrně pozůstatek benátské koupačky), takže jsme byl součástí zodpovědné skupiny.
Večerní popíjení - foto Ivoš
Navečer dorazil Ivoš s Pájou a kutilem Tomem, poté Kuba s Martou a jako první z dobyvatelů Šeráku Petryk. Bob s Vorlem a Libuškou zůstali na pivku, z čehož měl radost právě Petryk, jehož klíč od pokoje byl v tu dobu ve Vorlově batohu. V hospodě se to dle vyprávění účastníků nějak zvrhlo, neboť Boban s Vorlem začali balit servírku, která se prý překvapivě balit nechala. Samozřejmě se pak celý víkend plánovala exkurze do hospody, abychom se s nebohou servírkou mohli vyfotit. Jinak mezitím dorazily vlakem ještě poslední dvě účastnice, které sice Bob zodpovědně vyzvedl na nádraží, ale místo aby s Vorlem děvčata s Libuškou doprovodili na chatu, tak pokračovali v laškování s personálem a holky tak šly samy. Sodoma komora.
Sobotní buřty na skále
Po pátečním Vražedném potoku jsme v sobotu vyrazili na Skálu smrti. My dříve vstávající jsme v menším počtu vyšli jako předvoj do Horní Lipové, kde jsme skoukli malé muzeum Slezského semeringu, odlovili kešu a přisedli do vlaku, kde seděl zbytek výpravy. Za zmínku ještě stojí fakt, že snad na celé trati Zábřeh - Jeseník jsou všude přednostové stanice ženského pohlaví. Asi nějaká vábnička na chlapy, aby jezdili vlakem, jinak si to nedovedu vysvětlit. S jedním přestupem jsme úspěšně vysedli ve Vápenné (kde byla mimochodem paní výpravčí rozhodně nejhezčí), Petryk nakoupil zásoby na večer (zelenou s mlíčkem) a mohli jsme vyrazit vzhůru.
Slunce překvapivě svítilo, kopec tradičně moc neodsejpal, ale nakonec jsme se nahoru vyškrábali. Hřebenový průsek je stále prosekaný, takže se šlo celkem dobře. Na první vyhlídce bylo grupen foto, Bob s Vorlem otevřeli lahváče, prostě idyla. U skály jsme nasbírali trochu překvapivě suchého dříví, vyrobili ohniště a mohlo se vopejkat. Počasí vyšlo opravdu ideálně, i nějaký ty panorámata byly.
Letecký pohled ze skály na opejkačku.
Druhá polovina cesty ubíhala za mírného soumraku a k chatě jsme dorazili už téměř za tmy. Večer proběhlo hlasování zda bude pizza nebo hospoda - vidět Bobanovo-Vorlovu servírku bylo lákavé, ale nakonec jsme dali přednost teplu chatu, pizze a zelené s mlíčkem.
Nedělní absence paprsků na Paprsku
V neděli jsme vyrazili zpětně po sobotních stopách a dobyli vrchol Klín. Odtud jsme po naší cestě, troufnu si říci už klasické, dorazili na Smrk a po hranici na Paprsek, čímž jsme (stejně jako loni) dosáhli páté návštěvy v tomto roce. Došlo na nějaké ty knedlíky, rakvičky nebo kafíčka a šlo se zase zpět do Ramzové, kde jsme se poměrně rychle odbydleli a šli zaplnit cyklomísto v plném rychlíku Jeseník-Brno.
Na nádraží v Ramzové.