Dorazil jsem na kraj lesa a tam utábořená banda plantážníků i s jedním norníkem! Malý plantážníci běhali chaoticky sem a tam a pak zase sem nebo jinam. Staří jen tak posedávali, stříkali na sebe nějaký cizokrajný voňafky a mávali kolem sebe rukama jako když se tetřev naparuje. Asi jim nevoněli letošní komáři. Tak jsem na ně spustil bandurskou, jestli jako vůbec vědí, jak se má daleko od kraje lesa dělat oheň, kde vzali to všechno dříví a proč ty jejich ročci hulákají jako na lesy. Koukali na mě jako sova po ránu a nic kloudnýho z nich nevypadlo.
Pak mě konečně došlo, že to budou ti malí táborníci o kterejch mluvil Pirátskej kapitán a pan Pumpička. Tak jsem trochu zmírnil hlas, ať se mi tu hned nerozbrečí a trochu je prozkoušel v hlasech zvířat. Ti staří by nepoznali ani kdyby jim veverka vykládala rovnou do ucha. Asi rostli jako dříví v lese. Ale mladí toho znali hodně, z těch vyrostou šikovní myslivci. Za odměnu jsem jim prozradil, že pirátskej kapitán pro ně něco schoval a že stačí vyluštit pár úkolů.
Na druhej den, jen co mladí zajíci vyskákali z pelíšků, tak i tenhle lesní tábornickej potěr vyrazil do místních hvozdů. Měli zjistit jaké lesní zvíře doskočí nejdál, což bylo hezky ukázáno trochu překvapivě v rytířském hradišti. Za odměnu pak mohli skákat v korunách stromů a cestou ještě vyzkoušet bystrá očka při hledání ukrytých zvířátek.
Odpoledne jsem je navštívil v tom jejich táboře a donesl jim obálku od pana piráta. Ten jim věnoval lodní lístky na rybníkový trajekt pana Drona. Ten je povozil a každé dítko mi doneslo nějakou zajímavou vodní rostlinu. Za odměnu získali poslední obálku od pana Piráta a ta je už dovedla k hrnci plném peněz (nebo co tam bylo). Večer se na ten úlovek dokonce přišlo podívat stádo daňků.
V neděli to pak vypadalo na velký úprk, jako kdyby jim za patama letělo hejno komárů. Ale uklidili po sobě hezky, rozhodně líp než divočáci co tam taky občas táboří, takže všechna čest.
Lesu Zdar!