Retro ubytko dobrý, přesně takové bych před deseti lety bookoval, takže to měla Janča opravdu tematický se vším všudy. Na výběr byl ještě nedaleký hotel se spoustou hvězdiček, ale řekli jsme si, že těch několik tisíc rozdílu v ceně raději projíme a propijem :).
Na Kokoříně jinak ani kapka, dokonce i to slunko na pár minut vykouklo, takže jsme hned vyrazili na krátkou podvečerní projížďku. Na úvod jsme vyšlápli kopec k hradu, kde začínal trail. Tohle byl ale tak skvělej trail, že to musím napsat velkejma: TRAIL! V mapě Kokostezek, což je místní singletrailová komunita, byl jako jeden z mála označen černou barvou. Naštěstí i přes naše chabé technické výkony to bylo krásně jetelné po téměř celé délce. Perfektní 4 km dlouhý singl pod, nad i mezi skalama, nic lepšího jsem za posledních deset let nejel. Večer jsme skočili k Pobudovi na jídlo a skvělý pivko (Red Ale Kokořínský Pobuda z nedalekého pivovaru Neuman), po půldenní cestě autem to byl příjemnej závěr dne.
Páteční trailík, sobotní pivko a naše první selfíčko.
V sobotu jsme obkroužili hrad větším obloukem, opět jsme si užili několik skvělých singletrailů a jako bonus jsme si dali miniburgra v restauraci Pokličky ve Mšeně. Nejvíc mě asi překvapilo, že jsme v podstatě všude jezdili sami. Kokořínsko jsem měl zafixované jako víkendovou lokalitu pro Pražáky, čekal jsem tlupy turistů a bajkerů, všudypřítomné heléé, vííď, ahóóój a kde nic tu nic. Jako přímo u hradu pár lidí bylo, ale v roklích vymeteno. Večer jsme místo k Pobudovi zašli na večeři a pivko ke Grubiánovi. Zřejmě hustej kraj.
V neděli jsme to už otočili domů, protože konečně přišlo i na Kokořín to šeredný počasí, jak o něm všude psali.