Sobecky na Rabštejn bez žen a dětí
V polovině června jsme v počtu čtyř otců bez rodin jeli z hanácké nížiny až do jesenických kopců. Vzhledem k předpovědi kvalitního vedra jsme vyrazili už velmi brzy ráno. Trasa Moravičany - Bradlo - Rabštejn - Šumperk byla inspirovaná kolegy z bike-fora. Téměř celou jsem ji kdysi jel za podobného vedra a hrozně u toho vyhnil. O pár let později jsme její část absolvovali s Jančou, o čemž existuje i písemný záznam.
Profil trati lze ve zkratce popsat jako: stále nahoru a dolů. Nejdřív se vystoupá na Bradlo, které se po pěkných singlech zase celé sjede dolů do Libiny. Následuje sekvence dlouhých stoupání a kratších sjezdů která vás dostane pod Rabštejn. Pak už mezi vámi a vytouženým pivem čeká jen závěrečný stoupák.
Na Rabštejně jsme dali jídlo včetně dezertu a následovat měl už jen sjezd do Šumperka na vlak. Profil trasy byl trochu matoucí, neboť nás čekalo sice pozvolné, ale poměrně táhlé stoupání na Hvězdu. Odtamtud už to byl doslova sešup dolů do města přezdívaného Malá Vídeň (= Šumperk).
Tady jsme před odjezdem vlaku ještě stihli přepadnout kavárnu Pikola, hvězdu moravské gastro-scény. Bohužel nejsem v sebeprezentaci na Instagramu ještě moc kovaný a fotku jsem pořídil až poté, co jsme všechno snědli.
Ukázka mé kvalitní fotodokumentace: na první fotce je Pepa, Petryk a Rosťa jak jedou vlakem. Na druhé fotografii jsem zvěčnil posezení u kavárny Pikola.
Sobecky do Úsova bez dětí
Hned v den předání vysvědčení jsme Marka za odměnu odvezli na deset dní na tábor. Druhý sokolík pak o pár dní později vyrazil na jeden tréninkový den k babičce a my měli tak poprvé s Jančou volný téměř celý den. Stejně jako v předchozím případě jsme vsadili na gastrocyklistiku. Na Července jsme se zanořili do lesa tvořícího severní ocásek CHKO Litovelské Pomoraví a o dvacet kilometrů dále jsme se vynořili v Úsově.
Městečko Úsov má sice méně obyvatel než domovská Červenka a dokonce tam nevedou ani koleje. Na druhou stranu disponuje zámkem a náměstím, kde se nachází Levandulové bistro. Jak už název napovídá, v tomto bistru probíhá inkluze levandule z nedaleké farmy do jídel, zákusků nebo piva (vyzkoušeno).
Nefotili jsme, takže jsem uloupil fotky z webu Levandulového bistra a Doubravského dvora.
Cestou domů jsme se zastavili na tradičně výbornou zmrzlinu na Novém Dvoře (alias Doubravském dvoře). Tato zemědělská usedlost kousek od Červenky se začíná stávat také velmi známou i za hranicemi regionu. Kromě zmrzliny a velkého výběru mléčných i nemléčných regionálních potravin tu číhá spousta atrakcí pro děti. Děti jsme dneska sebou neměli, tak to můžeme přeskočit. Prodejna je nově přesunutá do velkorysého prostoru bývalé sýpky, můžeme doporučit.
Sobecky sám ze Šumperka přes Rabštejn a Bradlo domů
Jako hlavní dárek jsem si v den svých narozenin naordinoval výlet v protisměru pánské sobecké soboty. Osedlal jsem tentokrát gravela, který se cpe do vlaku o něco snáz než trailbike. Trasu jsem trochu upravil pro užší pláště a absenci pružení (= prodloužil).
Hned na úvod mě čekalo pěkné stoupání Šumperk - Traťovka - Hvězda. Už ve směru dolů mě to přišlo nekonečné, v opačném směru to překvapivě neodsýpalo o dost víc. Nakonec se dobrá věc podařila a zhruba za hodinu od výsadku z vlaku jsem byl na Rabštejně. Vzhledem ranní hodině se nekonal žádný gastrofestival, jen jsem doplnil vodu a zamířil dál.
Povrch byl fakt pestrý - od standardních lesních cest, šotolinek a asfaltu po průjezd stádem krav, jízdu po poli, louce nebo ostružinami zarostlé cestě. Především modrá turistická od Dobré nálady k železniční stanici Hrabišín-centrum byl kombinací orienťáku a hodně přísné šipkované.
Závěr okolo Bradla už odsýpal velmi rychle a před jedenáctou jsem byl v Úsově. V Levandulovém bistru jsem stihl na oslavu narozenin dortík plus espresso-tonik a na oběd jsem už parkoval doma.
