Chlapáci na Ostružné
Hned další víkend po návratu z Japonska jsem nabral svoje milované potomky a vyrazil s nimi na chlapskou akci. Janča vyjela raději už dříve opačným směrem, na akci pro změnu dámskou a bezdětnou.
Díky souběhu obou akcí to vypadalo s počasím trochu dramaticky - holky totiž moc štěstí na počasí nemají (na rozdíl od chlapských akcí). Nakonec to ale bylo vcelku v pohodě. Jako vždy.
V sobotu dopoledne jsme se líně poflakovali na chatě a jen pozorovali jak moc nebo málo vlastně prší. Před polednem jsme se hecli a popojeli pět minut vlakem na oběd na Ramzovou. V restauraci jsme zkušeně počkali až přestane pršet úplně, a pak dali krátkou procházku z Ramzové zpátky na Ostružnou. S několika otci a dětmi jsme to pak ještě protáhli na víno a dezert do italské enklávy La Baita.
V neděli jeli ostatní vůdci rodin přeparkovat auta do Branné a já tam vyrazil pěšky s bandou deseti dětí. Je vidět, že jsou už dost velké, protože to bylo v pohodě. Jako vždy.
Chytit bronz
Hned další víkend jsem si u Litomyšle doběhl pro svoji první samostatnou veteránskou placku. Na Veteraniádě na krátké trati jsem sice pár chybek udělal, ale stačilo to na bronz, vteřinu před čtvrtým (sorry). Fyzicky to po návratu z Japonska nebyla úplně hitparáda. Hodinky mě po úvodním kilometru ohodnotily -3 a po doběhu půl hodiny trvajícího závodu doporučily 4 dny na regeneraci.
Druhý den už jsem jen šel vyvětrat do lesa Jirku, Marek se větral opět samostatně. V poklidném indiánském tempu jsme se posouvali kupředu až do chvíle, než jsme kousek před cílem zahlédli pana strejdu Ondru. To tam Jirka zařadil plnej knedlík a už jsme pelášili. Na Bobana to nakonec těsně nestačilo, ale pár lidí jsme na doběhu zařízli.
Japonsko v Bystřici
Z Bystřice se nám doneslo, že se tam bude začátkem června konat festival Jsme z jedné planety, věnovaný tentokrát Japonsku. Děti nejevily velké nadšení, ale nakonec jsme je přesvědčili - Marka nalákali na jídlo a Jirku na to, že by zůstal doma sám.
Marek se u rozličných stánků najedl na týden dopředu a Jirku jsme po úvodním "já se nudím" museli v závěru přemlouvat, že už pojedeme domů. Bylo to velice fajn, strašně příjemná atmosféra. Asi jako vždy.
Kokořín a Sting
Sérii zakončíme právě uplynulým víkendem. Výročí svatby je dobrá záminka někam vyrazit sami s Jančou a i letos jsme toho využili podle klasického scénáře: dva dny pěšky a pak nějaká kultura.
Prozkoumali jsme kousek Kokořínska a otestovali tam Jančino koleno. Před osmi lety jsme tam Kokostezky brázdili na bajku, letos jsme to prošli pěšky. Zvláště v úzkých skalních průchodech nebo na dně kokořínských dolů bylo v uplynulých parných dnech více než příjemně.
Sobotní večer jsme pak strávili malbou v kavárenském vytvarném ateliéru Artelier na Vihohradech. Téma večera byly stíny stromů a na výběr jsme dostali ze čtyř předloh. Tři hodiny tam utekly jako voda a i člověk umělecky nepříliš zručný, jako já, si to tam moc užil.
Po výtvarném umění jsme ještě v neděli stihli fotografickou výstavu a odpoledne pak festival Metronome. Hlavní hvězdou neděle byl Sting, ale osobně mě nejvíc bavili Of Monsters and Men. Do toho jsme si stihli poslechnout ještě nějaké interprety, jaké by nám ani Spotify nenašlo. Mě zaujala americká dreampopová víla OXIS a pro Janču tam běhal v tílku namakanej Don West s úžasným chraplákem. Super výstup z komfortní zóny neustále stejných playlistů. Jako vždy.