Kemping s dětmi
Jako první zakempili na louce ti mladší. I přes nižší počet účastníků se okolní les dostatečně zaplnil zvuky mládeže a louka pak několika stanovými příbytky.
Protože i ti nejmladší už dosáhnou na pedály, tak jsme po pár letech opět vyrazili na kola. Skupinku starších jsme vyslali směrem na Kolibu, ti mladší jeli navštívit čuníky a cestou stihli ještě postavit skřítkům nějaké obydlí.
Odpoledne proběhla tradiční bojovka s hledáním pokladu. S výmýšlením a realizací pomohli Mára s Adámkem, za což rozhodně děkuju. Třeba se za pár let budou za pokladem vydávat dospělí namísto dětí.
Letos to bylo celkově více než poklidné - žádní komáři, vosy nebo velké vedro. Trochu hrozily deště, ale i to se nám pořád zázračně vyhýbalo. Radar vytvořil zajímavou anomálii, kdy se ze tří stran blížil déšť, ale blízké okolí chaty bylo ušetřeno. Jen Libuš vyjela v sobotu odpoledne z bezpečné zóny a chytla menší sprchu.
V neděli ráno byl na programu už rozjezd do několika světových stran. Tak třeba zase za rok.
Bobo Kap
Deset let.
Tak dlouho už Boban, Vorel a Míra pořádají Bobo Kap. A ještě asi budou, protože letos to nějakou rozlučku nevypadalo.
Noční na kole jsem asi ještě nejel (jen pořádal), tak jsem si to konečně vyzkoušel. A bylo to super, i když jsem nepředvedl zrovna oslnivý výkon. Co jsem naopak předvedl byla oslnivá minela, když jsem ujel Fandovi a Veslimu díky geniálnímu zkrácení tratě z šestky rovnou na osmou kontrolu. Na osmičku jsem si to pro velký úspěch tedy dal ještě jednou poté, co jsem se vracel pro zapomenutou sedmičku.
Veselou vzpomínku na Piškot Kap přinesl chybějící rybník na mapě, kam se i letos pár lidí vydalo aniž tušili, že jsou na poloostrově a pak je překvapila voda okolo.
Sobotní klasika slibovala kvalitní zážitek už necelými 16 km na vzdušné spojnici mezi kontrolami. Pokud ale máte k dispozici třicet let starou mapu a mapování vám ten den moc nesedne, tak se připravte na vyšší účet. Já si zapsal do tréninkového deníčku půlmaraton v terénu. Očekávané vedro nakonec ještě chvilku počkalo, jinak by to byl dobrý survival.
O náročnosti sobotní dopolední tratě svědčí to, že Starouš dorazil do cíle až kolem osmé večer. Nebo to samozřejmě může svědčit o čemkoliv jiném.
V osm večer už byla totiž dávno dobojována také třetí etapa, spojená vždy s konzumací piva. Letos by se dalo říct, že i s degustací. V úvodním semifinále jsme totiž ochutnávali několik pivních speciálů a odhadovali jejich producenty či pivní styl. Tady přiznávám, že jsem absolutně netušil nic o pivu, ale využil své znalosti terénu a postoupil bez problémů do finále. To bohužel uniklo několikanásobnému vítězi Bobo Kapu, pivnímu specialistovi a průběžně vedoucímu Zdeňkovi.
V druhém kole už byla znalost terénu zcela k ničemu, běhalo se totiž mezi zmapovanými jednotlivými stromy. Úspěšní sportovci vždy v televizi říkají, že se soustředili na svůj výkon. Tak jsem se taky soustředil na sebe a velmi těsně zvítězil, když vedoucí Verča od poslední kontroly zamířila do cíle podle toho jak byl nakreslený na mapě. Což byla samozřejmě chyba, kterou jsem využil.
Závěrečná nedělní etapa byla opět poznamenaná spořivostí Vorla s Bobanem, takže barevné mapy bylo na bílém papíru opravdu jen velmi málo. Naštěstí mi opět párkrát pomohla znalost terénu a jednou Bára, která se zjevila přesně ve chvíli kdy jsem vůbec netušil kde jsem.
Celkově jsem si připsal druhé vítězství na Bobo Kapu. Zdeněk sice vyhrál tři etapy ze čtyř, ale výpadek v pivním semifinále znamenal jen druhé místo.
Fakt mě to letos zase hodně bavilo. Přestože jsem každou etapu bloudil a nadával si do idiotů, tak jsem ani jednou nepřemýšlel nad tím proč to vlastně dělám. Jsem rád, že to Boban, Vorel a Míra doklepli na tohle kulaté číslo a těším se na další pokračování.
Fanouš natočil tohle super video, tak to máte i se zvukem a hýbajícími se obrázky.