Saunovačka
V polovině února jsem vyrazil na otočku sobecky navštívit kamaráda Jiříka. Každoročně totiž pořádá saunovačku spojenou s oslavou většího počtu narozenin a já tam byl naposledy s čerstvě narozeným Markem. Abych to měl trochu dobrodružnější, tak jsem si cestu do Vršovky zpestřil 27 km dlouhým výletem přes Náchod, Dobrošov, Peklo a Nové Město nad Metují.
Díky poruše dveří u nového RegioFoxu jsem na úvod chytil trochu sekyru, kterou jsem musel stahovat velmi svižnou chůzí, abych stihl dojít ještě za světla. Únor je v tomhle směru přísný. Takže to byl nakonec i solidní sportovní výkon.
Orienťák s vůní Semtexu
Ve Východních Čechách jsme se sportovně pohybovali i začátkem března. Zajeli jsme si zaběhnout orienťák k branám chemičky, kde se vyrábí Semtex. Byl to klasický příměstský fekál les. Až se to za měsíc zazelená, tak už by tam nikdo přes ty ostružiny nevlezl. Pelášilo se mi celkem dobře, Marek to taky zvládnul a Jirka se vyvětral s Bobanem.
Gastro Bludov
Abychom Janču taky někam vyvezli, tak jsme vybrali hezkou slunečnou sobotu a zajeli se projít k Bludovu. Přes Bludovskou stráň jsme to vzali k zámku, kde se v oranžerii nachází výborná kavárna. Se zákusky a kafem v břiše následoval stoupák dne na rozhlednu Brusná a pak už dolů k nádraží. Ideální krátký jarní okruh na zhruba dvě hodiny.
Cestou domů jsme se zastavili ještě v Mohelnici v asijské restauraci doporučené influencery z Bystřice. Potvrzujeme jejich hodnocení, bylo to moc dobré a jako bonus spousta koček zvaček v interiéru (máme doma už dvě).
Umělecký brunch
Zůstaneme ještě u gastra. Hned následující den po výletu do Bludova jsme děti přenechali babičce a dědovi a zajeli do víru města Olomouce. S Petrykem, Davidem a Olivou jsme si dali brunch v secesní vile Primavesi. Kavárnu tam provozuje Kafec a jejich poznávacím znamením jsou vafle na mnoho způsobů.
Po naplnění pupků jsme pak už jen s Jančou pokračovali do Muzea umění. Chodili jsme tam "ještě před dětma" a už dlouho si říkali, že by na to chtělo navázat. K vánocům jsme také, jako celá rodina, dostali knížku Umění vnímat umění pro děti a rodiče (vřele doporučuju). To nám dodalo trochu toho know-how, aby se člověk necítil v galerii úplně mimo. Zkušeně jsme tak mohli zkoumat jednotlivá plátna nebo plastiky a tvářit se u toho jako odborníci.
Brno!
V předchozích letech jsem vždycky bral samostatně Marka i Jirku na víkend do Prahy. Letos se kluci domluvili, že chtějí jet spolu. Aby změn nebylo málo, tak jsme taky zkusili vyměnit Prahu za Brno. A bylo to taky fajn. Tady jsou hlavní rozdíly:
- namísto smíchovského Království železnic jsme zaběhli zkontrolovat vláčky do Modelového světa (což je samozřejmě mnohem menší)
- zašli na dobré asijské jídlo (tady asi vede Brno)
- knížky jsme místo pražského Paláce knih hledali v Martinusu (menší ale rozhodně útulnější)
- dobyli jsme Kraví horu alias Monte Bú (tu v Praze nemají)
- zkontrolovali jsme mamuta v Anthroposu (toho mají i v Praze v Národním)
- nedělní dopoledne jsme strávili ve Vida! science centru - to v Praze trochu překvapivě chybí
