Sobota
Na sobotní Český pohár štafet jsem byl nominován jako rozbíhač naší čtvrté štafety v kategorii dospělých. Úprk s mladými vlčáky není v posledních letech moje nejsilnější disciplína, ale co se dá dělat, lepší než drátem do oka.
Před startem jsem tradičně všechny pokropil dávkou výmluv, následně zatnul zuby, sbalil mapu a vyrazil na 8,5km dlouhou atletiku. Podle očekávání jsme vymetli všechen fekál v okolí Stříbrňáku a do normálního lesa se podívali až po divácké. Pro zpestření jsme si taky několikrát umyli boty v místní říční síti, byť to tentokrát nedosahovalo po pás jako před lety.
Do cíle jsem to donesl vcelku čestně společně s naší třetí štafetou, takže spokojenost. Za odměnu bylo první jarní kelímkové pivko a klobása jak z pornofilmu.
Neděle
Po sobotním úprku jsem byl rád, že nedělní klasickou prodlouženou trať jsme šli s Márou jen v kategorii HDR alias "rodiče s dětmi". Díky baby boomu posledních let se jedná o nejprestižnější a nejpočetnější kategorii. Podobné to bylo i dnes, kdy do lesa vyrazilo 115 dětí s pra i jen rodiči. Startovka byla plná známých jmen z doby mého úřadování v juniorské kategorii. Nastal čas odplaty a nepřemožitelné borce doby minulé lze nyní smáznout skrze potomky.
Naší motivací bylo nakonec jen předběhnout strejdu Bobana, který měl trať zhruba o 7km delší. Mára oproti minulým závodům chtěl běžet, takže i pro mne to byl chvilkama regulérní sport. Dvakrát jsme to fikli lesem, přeci jen se Mára v hustníku dokáže pohybovat díky své výšce poměrně hbitě.
První půlku zvládl běžet téměř v kuse, v té druhé jsme už jen občas popobíhali. Do cíle jsme museli dát plnej knedlík, jinak by nás zašlapali finišující eliťáci. Nakonec z toho bylo pěkné 50. místo a indiánek za odměnu.