Orienťák
Hned dvakrát se mi podařilo vyvětrat v lese buzolu. První říjnový den jsme nejprve s Markem proběhli rodičovsko-dětskou trať v Hlubočkách. O předávání orientačních dovedností zatím pan synek nejevil větší zájem, takže šlo spíše o ten běh. Ten už mu v indiánském provedení celkem jde a bylo z toho hezké bramborové umístění.
Minulý víkend se pak uskutečnilo Mistrovství ČR klubů. To je v našem oddílu vždy příležitost vyslat do boje i spící Blanické rytíře, kteří celý rok odpočívají. Tedy například mě. Štěstí bylo, že po jarní polovině roku věnované kolu, jsem o prázdninách přepnul na běh, kvůli blížícímu se závodu v krosu. Odvážně jsem se tedy přihlásil o roli na nejdelším úseku dne v hlavní kategorii mužů našeho C družstva (tedy toho nejhoršího). A zaběhl jsem to mapově tak čistě, jak už asi deset let ne.
Discgolf
Už zase ten obskurní sport. Po prázdninách se nám podařilo vyzkoušet všechna tři okolní hřiště - Uničov, Litovel i Úsov. Zatímco v Uničově se jedná o plnotučné osmnáctikošové hřiště, v Litovli je to díky šesti košům s velmi nízkou obtížností hra na pár minut a ideální i pro začátečníky.
Úsov se pak blíží zážitku z lesnatého Finska, protože díky zarostlému parku i kopcovatému terénu je to vždy zábava se dostat ke koši. Velmi často trefíte diskem strom, skončí vám v ostružinách nebo se po povedeném hodu odkutálí dolů z kopce.
Sobecky v Jeseníkách
Na státní zářijový svátek to nějak náhodně vyšlo, že oba dva potomci zůstali u babičky a my mohli s Jančou jednou vyrazit sami. Předpověď počasí neslibovala nic hezkého, takže jsme nerealizovali žádnou velkou turistiku. Jako hlavní cíl jsme vybrali Rabštejn a jako přístupovou cestu pak hřebínek s Bílými a Černými kameny. Tam jsem už byli několikrát, ale tentokrát jsme si to prodloužili až na kopec Skály, kde se překvapivě nachází skály. A samozřejmě pěkný výhled.
Úplně sobecky na jihu
Ještě větší sobec jsem byl hned zkraje září, kdy jsem strávil týden na jihu Itálie v Bari. Byť tedy jen pracovně. Klienty máme většinou na severu, takže to bylo zajímavé zpestření.
Na cestování mě asi nejvíc baví možnost pozorovat jak to funguje (nebo nefunguje) někde jinde, co je rozdílné a co naopak stejné. Před pár lety jsme poblíž Bari byli na dovolené, už jsem trochu tušil do čeho jdu, ale v porovnání s Finskem to nemohl být větší kontrast. Na ulici plno aut, žádné blinkry, klakson jako dorozumívací prostředek, neustálá konverzace pomocí rukou. Kolega z Pákistánu se cítil jako doma. Taky ale výborné jídlo a víno, krásné počasí a z kanceláří výhled na moře. Překvapila mě i poměrně levná hromadná doprava, která jezdila i v tomto provozu vcelku včas.