Bajkový víkend - Singl Pod Smrkem a Křížem krážem přes Ralsko

1151× přečteno

V sobotu jsme vyrazili do Jizerských hor okusit bajkovou novinku - pravý nefalšovaný singltrek. Nejedná se o cestu, po které můžou jezdit pouze singles, ale o úzkou stezku o šíři jednoho bajkera. V současné době jsou v ČR již dvě možnosti, kde si vyzkoušet singl jízdu i s partnerkou. Zatímco Rychlebské stezky jsou určeny fyzicky a především technicky zdatným bajkerům, tak Singltrek Pod Smrkem lze vřele doporučit i rodinám s dětmi. To však rozhodně neznamená, že si na něm odrostlejší bajker nezajezdí - právě naopak.

Kolem desáté dorážíme k Obřímu sudu, známé restauraci kousek nad Lázněmi Libverda. Na parkovišti se již chystá několik bajkerů do terénu a další se objevují v průběhu dne v podstatě neustále. Kola z kufru ven, něco na sebe a jdeme na to. Stezky ještě nejsou dokončené na 100%, chybí především značení, ale podle mapky a modrých sprejovaných šipek se dá celkem dobře orientovat, takže bloudění nehrozí.

Na úvod nás čeká stoupání zpestřené velice krátkým singlovým úsekem na přivítanou. Asi po 10minutách jsme na začátku singlu a jdeme na to. Stezka se v podstatě neustále kroutí mezi stromy, vlní se nahoru a dolů a nedává šanci vydechnout. Je to úplně jiný zážitek, než jsem kdy zažil na bajku. Tady se prostě jezdí na kole pro radost z jízdy. Stezka krásně člověka vede, není potřeba nikde moc prudce brzdit. Jakmile se trochu rozjedete, tak vás čeká nějaká ta klička. Povrch je perfektně udusaný, odvaluje to jak po asfaltu.

Kousek za polovinou následuje asfaltový přejezd na odpočinutí, takový pěkný stoupák do kopce. Na rozcestí U Červeného buku končí asfalt a následuje dlouhý singlový úsek až k Sudu. Téměř není nutné šlapat, stačí jen přenášet váhu, hypnotizovat stezku před sebou a nechat se vést. Tato část je rozhodně asi nejhezčí, což je nejspíš tím, že je celá z kopce. Za necelé dvě hodinky i s focením a několika pauzami jsme zpátky u auta.

Krátká sváča a honem jdeme dát druhé kolo. Janča si to po úvodní části fikla rovnou k Červenému buku, já si to dávám znovu celé, i když asfaltový stoupák mě po měsíci bez kola dává hodně zabrat. Za odměnu následuje sjezd a tentokrát jsem u auta za hodinku a čtvrt. Oba toho máme rozhodně plné kecky. Na videu to jedou chlapci krásně hladce, v reálu jsme zas tak dokonalí nebyli.




Na neděli máme přichystané úplně jinou cyklistiku. Parkujeme tentokrát v Kuřivodech a jedeme se podívat po některých vojenských i přírodních památkách bývalého vojenského prostoru Ralsko. Na úvod je jedna přírodní. Kopec Velká Buková je v okolní placce opravdu velký kopec a z jejího úbočí jsou nádherné výhledy na Bezděz, Ralsko i letiště v Hradčanech - což je náš další cíl. Na letišti s téměř 3km dlouhou přistávací dráhou (ideální tedy na závody v běhu na 3km - stačí nalajnovat dráhy) je poměrně živo - někdo si hraje s řiditelným letadlem, někdo s opravdovým letadlem přistává, jinde jezdí bruslaři či motorkáři. Okolo polorozpadlých baráků a vojenských objektů nejrůznějšího druhu projíždíme do Ploužnice a pokračujeme podél Ploučnice do druhé části bývalého vojenského prostoru. Dostáváme se na bývalou tankovou střelnici, kde to v současné době spíše vypadá jako někde v Africe. Všude okolo je odlesněná step s různými betonovými relikty a výstražnými cedulkami. Po nějaké hodince nás vojenská asfaltka vyvhrne zpátky v Kuřivodech a hurá domů.
ortofoto letiště Hradčany

Kvalita fotek je bohužel o něco nižší, neboť nejstarší foťák vypověděl službu, takže ho musel zastoupit mobil.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit