Konečně se nám podařilo po několika měsících vyrazit někam na kolo. Už od jara jsem měl naplánovaný okruh po Hostýnkách, tak konečně dneska došlo na jeho realizaci. Start i cíl byl na Tesáku a okruh vedl téměř celou dobu po trase bikemaratonu Drásal. Samozřejmě jsme nejeli celou 120km trasu, ale jen její krátký výsek. Výhodné to bylo z hlediska navigace, nebylo tak nutné koukat do mapy, stačilo sledovat značení maratonu.
Začátek na Kelčský Javorník byl z technického hlediska asi nejnáročnější, občas jsme si na kamenech potlačili, ale s tím se počítalo. Za Javorníkem jsme profičeli okolo Holubovky, kde jsme měli pěší akci loni na podzim, a po podobně rychlém průjezdu Rajnochovicemi začalo opět stoupáníčko. Naštěstí bylo o něco kratší, než jsme čekali, ale i tak jsme se trochu zapotili. Následovala krátká fikačka, kdy jsme opustili trasu maratonu a po kilometru se na ni opět napojili (a ušetřili asi 25km z trasy maratonu). Následoval nádherný úsek směrem na Troják, který především z počátku silně připomínal nedalekou hřebenovku Javorníků. Škoda že v tu dobu došla energie v mobilu a tím pádem skončila i fotodokumentace. Už delší dobu jsem chtěl napsat takovou cyklofotovsuvku, takže tady je:
K focení za jízdy na kole mám takový rozporuplný vztah - raději si užívám jízdu a nekouskuju ji neustálým zastavováním, ale občas to člověku nedá. Při jízdě na kole je výskyt panorámat o něco větší než když jde člověk pěšky (jede se delší trasa), takže nutkání fotit tu nádheru kolem taky roste. Pokud mám větší kejml, tak se pomocí lupičského grifu dostanu do jeho zadní kapsy bez sundávání kejmlu, takže to není takový opruz. Ve větším kejmlu vozím taky normální foťák, takže focení je o něco rychlejší a fotky občas i za něco stojí. Do malého kejmlu se vejde jen mobil, bez sundání kejmlu se k němu nedostanu, pro focení je nutný lozit do menu mobilu, takže to dýl trvá, než se něco vyfotí a polovina fotek stejně stojí za prd (především někde v lese).
Zpět na kolo - po průjezdu Trojákem následovala ještě panoramatická pasáž po loukách s pěknými výhledy a pak bajkově příjemná (nahoru, dolů, kameny, blátíčko) v lese. U Tří kamenů jsme se rozloučili s Drásalem, abychom se na něj kousek před Tesákem opět napojili.
Jako takovou gurmánskou tečku jsme, stejně jako na podzim, zvolili návštěvu restaurace (a penzionu) Brusenka v Brusném. Tentokrát došlo na srnčí řízečky versus vepřová panenka v tyrolské slanině s houbovou omáčkou. Pokud budete mít někdy cestu kolem, tak doporučujem.
