9 dnů, 9 závodů - Díl první: Advanta 2011

1815× přečteno

Na úvod prázdnin jsme si s Jančou naložili pořádnou porci orientačního kaviáru, vyrazili jsme do česko-polského pohraničí na orienťácké vícedenní závody Advanta. Hned na úvod můžu bez přehánění říct, že se jednalo o nejhezčí a nejnáročnější závody co jsem běžel za posledních pět let. Kdy jindy si můžete nabrat menu nabízející pěkně propečený podvečerní midl, tučnou horskou klasiku za mlhy a deště, epesní podzemní sprint v bunkru, trail-o, labyrintoorienťák, noční za mlhy, že se nedala ani ukrojit, sprint na zámku, pivní na šest exáčů a na závěr krásný midl v hustníkách a bažinách?

Centrum závodů bylo u Kašparovy chaty ve výšce přes 700m nad mořem s naprosto dokonalým panoramatickým výhledem na všechny strany. Pokud bych měl shrnout celé pětidenní závody, tak bych použil obraty jako zábavné tratě a perfektní organizace - po delší době mě ten orienťák fakt bavil. Stránky závodu jsou na www.dobruska.cz/kob/advanta2011.

 

2.7. - První etapa - midl

Na úvod nás čekal midlík, ve kterém mé vysoké ambice skončily hned na první kontrole. Na šestce a sedmičce jsem opět dal náskok soupeřům, abych to pak do cíle doťukal už čistě. Takovou hezkou perličkou byla pátá kontrola, kde každý očekával dle popisu kamennou jámu. Na místě byla užší skruž s žebříkem dolů a kontrolou schovanou ještě kousek za rohem, aby nebyla ze shora vidět. Mojí jedinou klikou bylo, že jsem startoval na konci, takže jsem o této vychytávce věděl. Celkově to byl hezky postavený midl se střídáním tempa, směru i humusu. Možná ten závěr podél potoka byla už moc laciný.

1.etapa

3.7. - Druhá etapa - klasika

V sobotu ráno jsme se probudili do očekávaného větru, zimy, deště a mlhy - ideální to počasí na horskou klasiku. Startoval jsem pro změnu na začátku, takže mým úkolem bylo, mimo jiné, prošlapat cesty později startujícím kolegům. Nevím jako moc jsou neobrýlené osoby seznámeny s pocitem, jaký mi brýlatí zažíváme při běhu v dešti a mlze, ale bude jim muset stačit tvrzení, že tak blbě jsem v lese už dlouho neviděl. Nakonec jsem asi půl trati odběhl bez brýlí, což je při 2,5 dioptriích asi něco jako běžet noční na kontroly bez reflexů - vidíte pod nohy i kousek dál, ale kontroly už moc vidět už nejsou. Abych to shrnul - viděl jsem sice blbě, ale to mě zpomalilo jen trochu při běhu někde v bordelu. Za pořádný kufr, který jsme vykreslil cestou na třetí kontrolu však může jen má vlastní blbost. Takto se seknout 45°, to se mi už dlouho nepodařilo. Zbytek trati už byl zase v pohodě, jen to tempo bylo dost pomalé. Každopádně trať moc pěkně postavená, těžké kontroly, minimum zadarmo postupů. Výsledkově ještě větší bída, než jsme doufali.

2.etapa

Po závodě odjela většina měkejšů do Hradce hledat teplo domova (nevím, co se jim na dešti, větru, zimě a mlze nelíbilo), my jsme se s Jančou přesunuli do Kašparky (guláš + pivko + palačinka) a následně do spacáku. Navečer jsme si pak uspořádali soukromou motopárty uvnitř našeho vozu, kde jsme redukovali zásobu vína a slivovice a za stále stejného počasí (déšť, mlha a tak dál) se šlo na kutě.

mlha

4.7. - Volný den (podzemní sprint a noční)

Přiznám se, že asi hlavním důvodem, proč jsme dali přednost Advantě před Zvůlí byl podzemní sprint v tvrzi Bouda. Už samotný popis závodu a ukázka mapy naznačovaly, že půjde o skvělý zážitek. Od startu se šlo nejdřív na pár kontrol do lesa, pak do podzemí, pak na chvilku do lesa a závěr patřil opět podzemí. První čtyři kontroly jsou sfouknul levou zadní a těšil jsem se, jak to dole rozbalím. Ale ouha - nejdřív se tam musím nějak dostat. Z popisu v pokynech jsem pochopil (samozřejmě špatně - stejně jako mnoho dalších lidí), že černě kreslená schodiště jsou zároveň vstupy dolů, takže jsem nejprve naběhl přímo nad pětku (a mrknul se dolů skrz zbytek dělostřelecké věže na kontrolu), pak jsem chvilku pobíhal okolo bunkru u devítky a nakonec jsem z mapy vyčetl miniaturní průchodek u třetího bunkru v pořadí. Tam mě pěkně vyblejsknul Starouš, zapnul jsem čelovku a tradá do podzemí. Schodiště dolů bylo fakt nekonečné, pak jsem ještě našel nějakou slepou uličku a se ztrátou 7minut na nejlepší mezičas jsem se konečně dostal k pětce. Šestka byla kreslená hned vedle, ale nějak jsem ji tam nemohl najít. Tak jsem se ještě běžel podívat do spodního patra (schodů jak na Petřín), kde samozřejmě nic nebylo (kromě sedmičky), pak zase po schodech nahoru, pak ještě patro nad pětkou a nekonec jsem ji někde našel, ale neptejte se kde (dalších 5minut zásek). Tím jsem naštěstí vyčerpal svůj příděl demence pro tento závod a zbytek jsem si celkem užil, hlavně závěrečný ťukec před sběrkou. Výsledkově samozřejmě tragédie (stejně jako většina z mých devíti závodů), ale zážitek určitě netradiční a zábavný.

podzemní sprint

Po delší době jsem si vyzkoušel i noční závod a to ve stejném térénu jako byla první etapa. Včas jsem si zamluvil oddílovou Silvu, po zveřejnění délek tratí jsem se přehlásil z H21 do kratší kategorie MIX2 (celkem 3 startující = bedna jistá) a v jedenáct večer jsem za příjemného počasí vyrazil do lesa. Ještě jedna meteorologická vsuvka: stále byla mlha jako prase, že ani Rákosníček by si kousek neodkrojil. To v reálu znamenalo to, že sice máte extravýkonné světlo, ale stejně vidíte tak na 4m před sebe. Jako názorný příklad bych použil osmou kontrolu, což byl bunkr, který jsem uviděl až když jsem se mále dotkl zdi.

První dvě kontroly jsem zvládnul ještě dobře, ale stupidní trojku vedle cesty jsem fakt neviděl a trochu jsem si tam pohledal. Následovaly dvě kontroly z kopce dolů a pak očekávaná kontrola uprostřed zabušené paseky. Tam jsem si vytáhl kliku ze zadní části Smartwool trenýrek a našel ji okamžitě. Pak zas nějaké běhání v mlze po cestě, kdy nevíte, jestli jste opravdu na cestě a na závěr klasická chuťovka: světlinka v hustníku. Tam jsem si trošku pohledal, světlo jsem tam málem na větvi nechal při svém poletu přes klacky, ale nakonec jsem ji zahlédl. Celá tato noční šaškárna stačila v mé nabušené kategorii na nejvyšší stupínek a zajistila mi tak účast na středečním celkovém vyhlášení. Jak málo stačilo, jen jít večer do lesa.

noční

5.7. - Sprint Letohrad

Město Letohrad zná asi každý, kdo se zajímá o novinky ze světa hi-tech webových GIS aplikací. Ano, přesně Letohrad byl tématem nejnadupanější olomoucké diplomky roku 2006 (Mapový server pro propagaci přírodních atraktivit okolí města Letohrad). No dobře, párkrát jsem tam byl, třikrát jsem obědval na zámku a mám odlovené obě kešky v zámeckém parku. Ještě než to pekelnou rychlostí profičíme Letohradem, tak hlásím po dvou dnech změnu počasí: je slunečno, bez mlhy a občas foukne příjemný studený vánek.

Na úvod nás čekala menší motanice okolo střední školy a DDM, kde největší záludností byla zámková dlažba ve svahu u druhé kontroly (dost o držku). Moje hvězdná vteřina pravdy přišla na páté kontrole - vzít to na šestku vrchem nebo spodem, to je oč tu běží. I když to vypadalo dost srovnatelně, tak moje obíhačka vrchem byla o dost pomalejší (dostal jsem asi minutu, ale něco bylo i na běhu) a o 300m delší. Povinný dementní postup dne jsem tak měl úspěšně za sebou a mohl jsem se už jen soustředit na běh, který nebyl překvapivě úplně tragický. Vychytávka pro místně znalé byla šestnáctka na silnici pod mostem (dost lidí se nachytalo), jinak tam už moc záludností nečekalo. Výsledkově opět trága, ale to je asi můj letošní červencový standard.

3.etapa

6.7. - Zkrácená klasika

Před poslední etapou jsme s Jančou poměrně dobře naladili na závěrečné párty (svítání jsem cestou do spacáku už dlouho neviděl, stejně tak tančícího kuchaře na stole) a možná i právě proto se mi poslední etapa, kterou se zdráhám nazvat midlem (necelých 8km je pro mě dost velká porce), líbila rozhodně nejvíce. Mrkněte sami na mapu a hledejte postupy, které jsou tak zadarmo, že nemusíte čučet do mapy a kontrolu máte na háku. Kolik jste jich našli? Tři, čtyři nebo pět? Tohle bylo opravdu moc hezké zakončení celých závodů, že mi ani nevadila kaňka na mém finálním účtu s mezičasy: chybějící kontrola 22 -> DISK, přejeme vše nejlepší k narozeninám. Nevím, kdy jsem byl naposledy disklej z důvodu oražení špatné kontroly (10let zpátky?). Prostě jsem vypnul, orazil jsem nedaleký konec průseku stejně jako můj domnělý soupeř, co šel ze stejné kontroly jako já, kód 72 je v závěru závodu jak 74, kupek je v tomhle horském lese mraky, je to trošku vejš než jsem čekal, ale beru ji, nepřemýšlím a hurá směr cíl... Jak by řekl Tomáš Řepka - takový blikanec. Pokud pomineme tuto smutnou etudu, tak jsem šel hezky, až na pětku bez větších chyb, běžet se dalo taky dobře, ve výsledku moc pěkný závod.

4.etapa

V celkovém pořadí jsem tedy zmizel mezi DISKaře, Janča předvedla silně vzestupný výsledkový trend (14., 12., 9. a 7. místo) a železniční mistr Boban v H21B vystoupal na stříbrný stupínek. Já jsem si díky nočnímu skočil taky pro koláč a pro diplom. V mé kategorii H21A vyhrál celkově Vask, před Lálou a Panchym. Teď následuje den volna a od pátku 8.7. jsme začínali na novo - Cenou střední Moravy ve Šternberku. Ale o tom bude druhý díl této orienťácké pohádky.

Bob jde na bednu

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit