Grand Prix Silesia - Rychleby tentokrát s mapou a buzolou

1011× přečteno

Hlad po nějakém tom orienťáckém kaviárku tentokrát utišily dva závody v Rychlebech v rámci Grand Prix Silesia. Dovolené není nazbyt, takže první tři etapy jsme vynechali a v pátek navečer jsme nalodili na Července Bobana a vyrazili známou cestou na sever. Silesia 2010 se moc nepodobala monstr akci z roku 2004 (letos asi 500 závodníků), což rozhodně nebylo na škodu a alespoň se netvořily fronty na pivo/toiky/startu/sběrce/sprchy. Centrum bylo tentokrát v Černé Vodě a pořadatelé slibovali nově zmapované prostory v okolí Žulového Vrchu. V nových prostorech se běžely první dvě etapy, takže jsme trochu ostrouhali, ale podle ohlasů jsme o nic prvotřídního nepřišli. Večer jsme v rámci předzávodní přípravy pokořili nějakou tu Černou Horu a za velice příjemného chladu a pod nádhernou noční oblohou jsme šli na kutě.

Sobotní závod (alias 4.etapa) se běžel částečně v kamenitém svahu nad Černou Vodou a v druhé polovině slezl dolů do rovinatější části. Prozřetelně jsem se přihlásil do áček, což byla po elitě jediná kategorie pro chlapce mého věku. Na rozdíl od elity však délky tratí naznačovaly, že bych to i po měsíční běhací pauze mohl zvládnout. Jediným soupeřem jsem si tedy byl já sám a pokud by se zadařilo, tak by to mohl být i Boban.

Hned cestou na jedničku jsem předvedl jeden ze svých akrobatických kousků, a to let plavmo zakončený lehce zbroušeným zápěstím o místní žulu. To mě však v rozletu nezastavilo a jedničku jsem úspěšně našel. Dvojka byla do kopce, což byl po oba dny můj hlavní soupeř. Něco jsem vyběhl, něco vyšel, trochu si zanadával, ale jinak bez problémů. Mapa je vůbec poslední dobou taková moje jistota, jak to člověk nevalí tak rychle, tak je i čas si vše v klidu zkontrolovat a chodit čistě. Trojka v hustníku jasná páka, čtyřka s prstem v nose, jen pětka a šestka zase do kopce. Pak se to naštěstí zase trochu přehouplo dolů, ale objevil se další soupeř - přeběh po louce. Tohle už mi v mém věku fakt nedělá dobře, v takovým vedru lítat někdo po sluníčku, to není dobrý. Tak jsme si zase trošku zanadávali, obtočili jsme v lesejku další kolečko a pak už naštěstí hurá do cíle. Nějak mi to v tom lese moc neodsejpalo, ale nakonec z toho bylo pěkné šesté místo, minutku před Bobanem (8.). Do lesa vyrazila bojovat také Janča a v kategorii delších příchozích vše úspěšně našla, naučila se zase nějaké nové značky v mapě hezky naživo a v pořádku dorazila do cíle.



Mezičas do doby, než bude klima trochu snesitelnější jsme se pokusili strávit ve stínu, Bob s Kutlochem a Lenkou poté vyrazili vyzkoušet Trail-O a my jsme si šli odlovit jednou pěknou kešuli u rybníka. V podvečer jsme se sešli na večeři v hotelu, v jediném restauračním zařízení v okolí, kde měli trochu problém vařit delší dobu než jsou zvyklí. Pravdou je, že když jsme tam byli ubytovaní na Velikonoce, tak jsme tam byli v podstatě sami. Večer zase proběhlo několik výstupů na Černou Horu a šli jsme spát.

Nedělní (poslední) etapa sice měla ve svém popisu klasická trať, ale 7,6km se zdolat dalo. Na úvod jsem se přesvědčil, že ty malý děcka běhaj rok od roku rychleji, ale pak jsme se naštěstí přesunuli do míst, kam tratě malých pokémonů nevedly a byl klid. Na jedničku jsem s bídou vyfuněl, na dvojku to taky bylo do kopce a vlastně až do pětky se pořád stoupalo. Na šestku jsem možná zbytečně zvolil obíhačku po asfaltu, na druhou stranu jsou místní lesy plné klacků a kamení a hlavně jsem si chtěl namapovat dlouhý postup na sedmičku. To se mi stalo osudným na asfaltové cestě, kde jsem si při mapování vrazil nohu do odvodňovací strouhy a předvedl opět efektní let plavmo, tentokrát s přistáním na asfaltu. V nedalekém potoce jsem se trochu vyspravil, kotník rozhýbal a hurá do kamenného pole pro šestku. Už jsem byl skoro rozhodnutý to vzít na sedmičku přímou variantou, ale nakonec se zapojil mozek a vyrazil jsem vzhůru po cestě. Tento, dle mého názoru ideální postup, skrýval také jeden speciální bonus pro odvážné. Pokud někdo zvolil dříve se odpojující pěšinu, tak se dostal na již loni dostavěný trail Rychlebských stezek, který ho bezpečně dovedl přes kamenné pole až na další cestu. V mapě jsem tento úsek naznačil fialovou tečkovanou čárou. Za sedmičkou bylo několik nepříliš obtížných kontrol v kamenech, i když u závěrečné jedenáctky v hustníku si to chtělo trochu hlídat porosty. Poté jsme se naštěstí už vydali přímou cestou dolů, opět jsem nabral rychlost a některé dílčí kopce v cestě jsem i vyběhl.

Na první desítku to tentokrát sice nebylo, ale na Bobana to opět stačilo. Ještě na sedmičce měl náskok pět minut, ale pak hned přišly dvě chyby a bylo srovnáno. Janča opět vyrazila na delší variantu příchozích a opět donesla všechny terčíky a získala další skalp v téměř čistě mužské kategorii.

Komentáře

Mohlo by se ti taky líbit